Rozervaná objetí

Almódovar teď sype jeden nádherný film za druhým. Film Rozervaná objetí je typickým dílem svého autora. V začátku je divák vržen do těžce srozumitelného příběhu plného záhad, přičemč tyto záhady jsou postupně rozkrývány. Samozřejmě že nesmí chybět romantika. Natočit to kdokoliv jiný, než samotný Almódovar, byla by to asi naivní slátanina v duchu telenovely. Ale právě zpracování tohoto tématu mistrem svého řemesla činí z filmu pozoruhodné dílo. Chytrá kamera, nebo vtipný střih dodávají filmu nejen atraktivitu ale také nadčasovost. Všechny Almodóvarovy jsou si podobné, ale zároveň je každý jiný. (10.05.2010)

Netuším, jak hodnotit film o (osobní i profesní) slepotě, který v Almodóvarově filmografii představuje přiznané přešlapování na místě a který je plný sebereferenčních prvků k režisérovým-scénáristovým předchozím dílům, k jejichž rozjuchané poetice či akademičnosti se nechce navracet, i otevřených odkazů na kanonizované snímky, jež slouží jako návod, jak ROZERVANÁ OBJETÍ "číst". Po ŠPATNÉ VÝCHOVĚ, což byl remake ZÁKONU TOUHY, a VOLVERU, návratu ke KVĚTŮM MÉHO TAJEMSTVÍ, stojí před další etapou své filmařské dráhy, a tak účtuje s tou minulou: přestože je scénárista opětovně hlavním hrdinou, scénář tentokrát není tematizován jako dramatický prvek vyprávění, protože tím je samotné natáčení filmu; melodramatická a neo-noirová linie příběhu pozbývá dramatičnosti (protože pointy jsou předem známy a divák nekonečných seriálů pro ženy je vystaven pomalu plynoucímu počinu) a napětí (protože okázalá výtvarnost co do kostýmů a rekvizit i prostředí je prázdným estétstvím tu upomínající na pop-art, támhle zase na noir). Záměrné vyprázdňování a upozaďování almodóvarovského rukopisu ("peeping tomovský" voyeurizmus,homosexualita, černý humor, téma žárlivosti, vraždy, pomsty) slouží k demonstraci myšlenky o umění imitujícím život (a životu imitujícím umění) a nutnosti dokončit film, přestože je to návrat ke starému - ale zdokonalenému. Formálně (flashbacková struktura vyprávění a osobni i profesní život postav není matoucí, přitom stylisticky jde o nejvyvedenější almodóvarovku - časté jízdy a přeostřování) i tematicky (bez sexuální a náboženské i politické kontroverze, samoúčelných a lacině provokujících explicitních scén a homosexuálních výstřelků) jednoznačně nejumírněnější Almodóvar ve svém uměleckém tápání a bilancování vlastní tvorby neskončil u pouhé anekdoty jako Woody Allen v HOLLYWOOD ENDING, ale nedosáhnul ani na vrchol v podobě Felliniho 8 a 1/2. (22.09.2009)

Horká španělská krev s doplňky. Předčítač vizuálních úryvků, tvůrčí poetiky, vytržených z dnů a nocí minulosti, chycených do lůna smyslného zámotku. Nažehlený mýdlový melodram rozpouštějící sebe sama v pozlátku vyšší živelnosti s nadhledem omamného afrodiziakálního chóru. Vzruch, smyk, karikování i transfúze zbožňovaných, sladkobolných a domýšlivých telenovel "z masa a kostí." Magdalena - krásná panna v neklidném trojúhelníku potřísněném pastelovými obrazci. Obrazci, které se kochají inspirací dálek dramatické svůdnosti, ohnivostí žáru všespalující divoké lásky a zhoubného hněvu. Nechte se vést krůčky času posledních milostných něžností. Stačí jen vztáhnout ruku a pospojovat na první pohled neslučitelné. Almodóvarova pochutina kořeněná zásadami stylové filmotéky navléká jednotlivé korálky časově proměnlivé interakce, pronásleduje poutavostí a otevírá zásuvky potřeby objetí milenců, které nemůže být roztrženo. Čas na nevěru v lovecké sezóně, čas na něhu bez záruky. Penélope Cruz jest zlatým hřebem programu, kráskou v nesnázích - milenkou v majetku obstarožního netvora, rozvernou filmovou divou na vysokých kramflecích poctivé elegance Audrey Hepburn, rozdováděnou donou v posteli s nebesy. Hlaď mě toužebnou vášní, přiviň přitažlivostí svého charismatu, zulíbej mě chutí a vůní svého já. Seznamte se... (23.11.2014)

Tenhle Almodóvarův film není jako ty ostatní, dalo by se říct, že je "normálnější" a tím pádem i méně "almodóvarovský", ale to je jen zdání. Divák zvyklý na Almodóvarovy filmy prostě cosi očekává, ale Pedro najednou jako by ubral plyn a vůbec to není na škodu. Prostý námět, žádné extravagance, pohoda a příjemný pocit ze sledování filmu. Tenhle kousek mě vyloženě potěšil. (05.02.2012)

Nevím, jestli si z nás Almodóvar tropil šoufky, ale když se produkční vyznává při oslavě Harryho narozenin a den po nich ze svých hříchů, čekala jsem, že na scénu vtrhnou kolegové páně Cimrmana a s výkřiky "přichází vítr z hor," servou ze scény všechny dekorace a uklidí herce do bezpečné vzdálenosti. Nestalo se, takže to asi bylo míněno vážně. Příběh je zajímavě vystavěn, ale představitelku paní produkční bych nechala oddout větrem z hor. Pozitivní je to krásné vyznání se z lásky k filmu, téměř tak silně vášnivé jako Truffautova Americká noc. (04.07.2013)