Cesta do středu Země

Dokážem si živo predstaviť aká katastrofa musí byť tento film pre milovníkov Julesa Vernea. Ale pre mňa? Priemerný počin, ktorý malé deti milujú a staršie publikum ustato znáša alebo nenávidí (na oboch stranách sa však samozrejme nájdu i výnimky). Nič ohorujúceho, ale ani katastrofálneho. Fraser je klasický prípad kladného hrdinu v dobrodružno-rodinných záležitostiach. Ak by som mal na hlave okuliare s možnosťou trojrozmerného premietania, možno by bolo záverečné hodnotenie o čosi odlišnejšie.. a síce.. nie, nebolo. To už radšej Flynna Carsena.. (20.02.2011)

Byl Jules Verne pochován v celku nebo zpopelněn? Ptám se, jestli jeho kosti vztekle chřestí v rakvi, nebo jeho popel zuřivě šustí v urně... Být o dvě třetiny svého života mladší, nadšeně bych do sebe ládovala popcorn, "vtipné" hlášky Brendana Frasera by mi vháněly coca-colové bublinky do nosu a po skončení filmu bych si šla k mamince vyžebrat peníze na druhou projekci, protože to je fááákt hustej, krutopřísnej, kůůl, supa biják! Všechny ty vychytávky - drsnokrutá jízda hlubinami ve vagónech, přeskakování chybějících částí kolejí bez havárie, kilometrové pády, při kterých si hrdinové dlouze pokecají a po dopadu se jim NIC nestane (však voda pád zbrzdí, ne?), vor tažený plachtou vyrobený za pár hodin na koleně z kdovíčeho, basebal s přerostlýma piraňama, honička s tyranosaurem, svítící ptáci, airsurfing na čelisti dinosaura a co je nejlepčejší, ty krávo, mrtvoly se v tom světě samy pohřbívají! No fakt, doplazí se na pláž, naházejí na sebe mohylu z šutrů a nikomu to není divný, prostě bomba, člověk ušetří na poplatcích za pohřeb! A hraje tam táák hezký kluk a Brendan ukazuje bicepsy a přes triko bradavky, i když si měl radši od ženské hrdinky půjčit podprdu a zkusit do ní nacpat své macaté kozy! Zanechám toho cupování - věřím, že to v 3D kině mohla být fascinující podívaná, ale už mi není 10, nejsem tedy schopná docenit blboučký scénář. 40% dávám prakticky jen za audiovizuál (ani ten mě vlastně příliš neohromil). (02.10.2011)

„Na planktón mi to pripadá trocha veľké.“ Mám rád nezáväzné bezstarostné dobrodružstvá, Julesa Vernea a (to najmä) Brendana Frasera... nemôžem si pomôcť, je to sympaťák, spisovnejšie by bolo napísať „je sympatický“, ale „je sympatický“ nie je úplne to isté, čo sympaťák. Preto sa mi táto jeho cesta do stredu Zeme („jeho“ preto, že si ju aj produkoval) páčila. Viem, viem, okej, na Oscara to nebolo, ale jednoducho ma to bavilo. Pošlite na mňa Tyranosaura Rexa, zalejte ma lávou... mám Brendana rád. Vie si vychutnať hlášku („Čaká nás tu niečo zlé?“ – „Tiež som na to myslel.“) a od MÚMIÍ akoby, nuž, troška zmúdrel... čo je super. Triky nekvalitné ale krásne, výprava nestála gigantické more peňazí, ale tiež ma bavila, chcel som sa ňou poprechádzať. Postáv máličko, ale aspoň je viac času na chémiu medzi nimi – a vzťahy. Dej sa rúti svižne dopredu, veselo strieda „skutočné“ islandské exteriéry so štúdiovými interiérmi a bohato ťaží z témy („Zjedz toho trilobita, potrebuješ živiny.“). (27.05.2011)

Věru bych nechtěl být tím, kdo píše oficiální obsahy filmů. Co totiž o tomto lze napsat? Že by; třináctiletého kanadského kluka zaveze jeho matka na desetidenní dovolenou ke strýčkovi z Ameriky. Během těch deseti dnů stihnou Sean a Treff zajet na Island, poznat sexy horskou průvodkyni Hanu, propadnout se s ní do středu Země, zabít pár masožravých rybiček, kytiček a jednoho dinosaura, vzájemně si nespočetněkrát zachránit život a nechat se vyplivnout v dinosauří lebce gejzírem lávy smíšeného s párou zpět na zemský povrch kam jinam, než pod samotný Vesuv, kde je zbrzdí hrozny červeného vína, díky čemuž bez úhony zastaví u chaloupky domorodého Taliána, kterého vzápětí odškodní diamantem. U toho všeho se stíhají vozit důlními vozíky, vesele klábosit při tisícikilometrovém volném pádu, stavět vory pomocí švýcaráku, skákat po magnetických balvanech, prorážet skálu klackem a listovat knížkou nebohého Julia Verna. Hm, jak si to tak po sobě čtu, nabývám pocitu, že jsem si musel před psaním tohoto komentáře asi pořádně prásknout. Ve skutečnosti jsem však byl pouze divákem filmu s názvem Cesta do středu Země. Filmu, z jehož dvaaosmdesátiminutové metráže by se výběrem těch nejlepších gagů a za saxofonového doprovodu Felixe Slováčka dala utvořit vcelku nabytá hodinová groteska. Filmu, jenž lze nazvat mnoha přívlastky, ovšem který nejlépe vystihuje pouze jediný, a sice – trapný. A když už jsem myslel, že je konec, že už mě nic nepřekvapí a doufal, že alespoň poslední záběr zůstane neposkvrněn, otevřel Sean batoh a tam byl… Ďiblík… :-D (15.02.2009)

Na klasiku z 50.let nemá ani náhodou. Indiana Jones kouká z celého filmu jako sláma z bot. Stačí připomenout jízdu na vozících( Chrám zkázy), přechod po zmagnetizovaných balvanech( Poslední křížová výprava), či jízda na spodní čelisti dinosaura( Chrám zkázy - jízda na člunu). Triky jsou neuvěřitelně laciné a odbyté, což by se dalo odpustit, pokud příběh by byl strhující a dechberoucí. A proč se zde, rovněž po vzoru série s I.Jonesem, opět setkáváme s protivnou ženskou, která po všech peripetiích padne svému skorozachránci kolem krku? Klišé na klišé... Na jedno podívání v TV dostačující. (20.02.2011)