Prostě spolu

Naše životní zkušenost je něco, co nemůžeme popřít. Člověk dokáže filozofii života použít v různých situacích a to tak, aby se cítil dobře, provinile anebo lhostejně. Co je lepší? Prožít bolest nebo být osamělý? V tomto příběhu různé postavy proplouvají svým osudem a prožívají své strasti i radosti života. Osudem stejně tak nudným jako zábavným. Stejně jako plného úsměvů a zklamání. Každá postava čelí nějaké výzvě. Každý má svůj sen, snaží se ho naplnit a zároveň v tom pomoci i ostatním a to prostřednictvím povzbuzení a podpory. Snímek je pro určitý okruh diváků, neboť ostatní, kteří na takovéto věci nejsou, se u sledování budou až neskutečně nudit. Ti zasvěcení naopak dostanou osvěžující příběh, který zapůsobí jako vánek v myšlenkách. Takových filmů vskutku moc není. (18.09.2017)

Tenhle film mi sednul. Krásně se mi dívalo na tenhle nesmírně pravdivý lidský příběh obalený spoustou francouzského šarmu. Že se někomu příběh zdá příliš obyčejný? Vždyť reálný svět je v podstatě obyčejný. To až jedinec se svými starostmi, radostmi, přátelstvím, láskou a jinými pro člověka tak charakterizujícími potřebami, si vytváří z všedního světa svůj neobyčejný svět. I pravda v něm se zdá kolikrát hodně obyčejná, ale taková už prostě je (kdo by taky chtěl neobyčejnou pravdu). Proto není vůbec na škodu, že jednou všechno končí tak, jak si to člověk vysní. Kdo by to v reálu nebral. Proto přece všichni zkoušíme nové věci a hledáme své místo na světě, abychom si na konci cesty mohli říct, že život pro nás vlastně byl neobyčejný. Sice je to začarovaný kruh, ale já nemám důvod v něj nevěřit. Přece jen happy end chci někdy zažít taky;p 80% (03.04.2010)

Idilické, hezky plynoucí, lehce předvídatelné. Líbí se mi, jaký mají vztah ke starším lidem. Taky mám hrozně ráda svoji babičku a nechápu ty lidi, co dokážou být zlí a nevšímavý. Film je dobrý pro klidný večer, kdy žena zůstane sama doma, otevře si lahvinku červeného vína a chce nechat čas jen tak plynout. Červené víno pomůže přenést se přes romantický konec. Guillaume Canet je dobrý herec a bez košile mu to taky sluší. Tento žánr není moc můj styl, přesto, líbilo se mi to. (01.06.2011)

V prvních minutách jsem si myslela, že je to zase jeden film přímo stvořený pro mě. Ale on není. Ne, že by mě otrávil jako některé jiné zdejší uživatele, ale musím uznat, že kapku utahané to bylo. Vztah mezi Camille a Franckem byl sice místy vážně vtipný, milý a opravdový, ale přitom z něj čišel podivý chlad. Možná spoiler - a ty závěrečné peripetie byly, myslím, úplně zbytečné, když to dopadlo, jak to dopadlo. No... nejspíš jsem čekala něco jiného než příběh o tom, jak na závěr všichni ke štěstí přišli. Ale vím, že to už je čistě jen můj problém. (02.06.2013)

Líbilo se mi, že to bylo výjimečně o poměrně dost obyčejných lidech - uklízečka a z práce slušně utrápený kuchař. Jenom nevím, jestli se úměrně tomu ve filmu i chovali - na mě působili poměrně dost oduševněle. V těchto sférách se moc nepohybuju, ale dokážu si představit i horší neduhy u uklízečky, než jen silnou závislost na nikotinu a u přepracovanýho kuchaře určitou nerudnost a bezohlednost. Líbilo se mi, že se tady vztahy vyvíjely překvapivě, a že se vyvíjely. Že jim to chvíli trvalo, než se zrodily, než dozrály do určité fáze. I když jsme samozřejmě všichni věděli, že se to stane. Že se to musí stát, protože jinak by se ten film zpronevěřil pravidlům žánru. A on se jim nezpronevěřil. A to je asi to, co se mi naopak nejvíc nelíbilo. Ve finále to bylo jedno velké filmové klišé. Film, jakých NOVA odehraje v neděli po obědě 30 do roka. Jednou to budou Němci, jednou Španělé, jednou Francouzi, ale vždycky to bude o ní, o něm a o tom, jak se nakonec vzali (začali spolu chodit/žít). Triviální, omšelé, fádní... (04.02.2015)