Dárce

Dárce je vedle Hunger Games a Labyrintu jedním z dalších sci-fi filmů z (blízké) budoucnosti, které zobrazují alternativní podobu společnosti. Samotný námět nebyl špatný - na první pohled perfektní svět, ve kterém si jsou lidé rovni, všechno je pravidelné, šedé, a není zde místo pro bolest, násilí a bohužel ani emoce. A jak už to u takových filmů bývá, tak se objeví najednou nějaký jedinec, který naruší onen řád a pořádek. Osobně mi nejvíc vadilo, že to bylo zpracováno poněkud ploše, a že tam nedošlo k nějakým větším a nepředvídatelným zvratům v ději, přičemž v závěru filmu jsem se cítil být ochuzen o nějaké lepší zakončení. Zkrátka snímek, který měl skrze námět potenciál, ale ten se vytratil ve zpracování. (27.06.2016)

Strašně zbytečný film, který zachraňuje především Jeff Bridges, kvůli němu jsem vlastně i na film šla. V první půlce jsem zažívala silné déjà vu, protože to bylo naprosto stejné jako nedávná Divergence. Celý film mi hlavně moc nedával smysl, přitom ta hlavní myšlenka vůbec nemusela být špatná, ale tvůrci se jakoby ani neobtěžovali si s námětem více pohrát, je mi jasné, že asi značně byli omezeni knižní předlohou a tak se divák musí spokojit jen s hrátkami s barvami, nic víc totiž skutečně film nabídnout nemůže. (21.09.2014)

Hodně příjemné sci-fi překvapení a přesně ten typ filmu, který já můžu. Podobně jako v Divergent se logika (hlavně v závěru) často poddává myšlence, ale ve výsledku jde hlavně o tu myšlenku lidských emocí, které jsou alfou a omegou lidské rasy. Hrátky s barvami - skvělej nápad a výborné zpracování. Kdo má ovšem potřebu rýpat se v logice, tak toho tenhle film bude asi nebetyčně vytáčet. (17.10.2014)

V úvode sa dozvedáme, že ľuďom boli kvôli spoločenskému úpadku jedného dňa zmazané spomienky, aby sa mohlo začať nanovo a "lepšie". Do toho sa príde hlavný hrdina divákom pochváliť, čo všetko v tomto novom svete nepozná a nezažil. Ako by mu teda napadlo o tom rozprávať či uvažovať, to sa už od neho nedozvieme. Odpoveď je ale jasná: chyba scenáristov (alebo autora predlohy, neviem, takéto veci nečítam). Takže film trvá asi minútu a pol, a už pôsobí ako nelogická blbosť. Má však ešte kopu času, aby to napravil. No stane sa opak. Podobné nedostatky znovu a znovu bijú do očí, a pôvodné rozčarovanie potvrdzujú, každých pár minút. Až si uvedomíte, že ten utopistický fašizmus, ktorý opisuje, je len prostriedok na vysvetlenie, ktoré hodnoty sú správne, skutočné a nenahraditeľné. Ako napríklad láska. To tu ešte nebolo, že? No videli ste už niečo tak patetické a infantilné? Nie, radšej nechcem počuť odpoveď. (07.10.2014)

Nedá se popřít, že Dárce má slušné řemeslo, obejde se bez podpůrných krvelačných rekvizit, podmanivě pracuje s barvami, které hrdina v černobílém světě shora řízené vyrovnanosti postupně objevuje. A dvě herecké legendy tvoří příjemný protipól představitelům teenagerů, dodávajících snímku zase náladu prvotní čistoty. Jenže onen objevitelský půvab vzpoury dospívajících rebelů proti systému ocení naplno jen člověk, který se s žánrem sci-fi potká poprvé. Respektive se sci-fi v její romantizované úpravě pro náctileté, kterých jsou kina plná. Zápletka Dárce kříží přinejmenším dva snímky. Jednak Equilibrium, kde uměle udržovaný svět budoucnosti také trestal jakékoli projevy citu včetně umění a občany proti emocím očkoval, jednak Divergenci, kde také přidělovali mládeži budoucí profese a nevěděli si rady s nezařaditelnými - ostatně rituál téhle utopické „maturity“ je opsán skoro doslova. Pohledné jsou t technické hračky, zato ve chvíli, kdy Dárce v rámci výcviku následníka vpustí nováčka do své přísně střežené paměti dějin lidstva, následuje mohutné klišé, bezmála reklamní sestřih bývalé radosti v podobě zvířátek, vloček, tanců, polibků - a poté zase krutosti zabíjení, utrpení, válek. Na posledních dvacet minut se dostaví akce, jinak je Dárce dosti naučným, byť pozitivně výchovným soubojem tezí. Ovšem diváci ve věku milostné i žánrové nevinnosti si mohou k hodnocení bez obav deset procent přidat. (25.05.2020)