John Carter: Mezi dvěma světy

Typická letná popcornová zábava, ktorá možno ako tak uspokojí v kine na veľkom plátne, ale v domácom prostredí jej slabé stránky neprehliadnete. Krátku westernovú časť som si užíval, rovnako aj Carterove prvé kroky na Marse a stretnutia so zástupcami strany zelených, klonovaných s Avatarom. S pribúdajucim časom sa mi to zdalo pridlhé a povrchné a nebyť pekných očí Lynn Collinsovej tak neviem neviem, či by mi tie moje nezaklapli. Divoké tempo bez zbytočného obkecávania, nikto si s vysvetľovaním neláme hlavu. Výsledkom je popcornová jednohubka, skôr pre tých mladších a nenáročných, na ktorú sa rýchlo zabudne. 60%. (10.07.2012)

V pohodě koukatelná fantasy jednohubka. Skvělé efekty a zvuk, podmanivá výprava a zajímavé mimozemské prostředí výrazně podpírají lehce rutinní příběh, který se již v dnešní době vážně tvářit nemůže. Taylor Kitsch je ok, ale Jake Gyllenhaal by byl lepší. Jinak si ale na nic stěžovat nemůžu. Dvě hodiny utekly jako voda, Lynn Collins má krásné oči a John Carter směle aspiruje nejen na nejlepší popkornovku letošního roku, ale vizuálně i nejlíbivější podívanou od dob svěžího a kouzelného Prince z Persie. 75% (19.09.2012)

Jsou mezi námi, Tarkové. Bytosti, resp. nadbytosti jejichž existence sahá do nekonečna vesmíru, jsou tady stále a řídí dějiny všech galaxií. Nebyli mi moc sympatičtí, ale o to nejde. Díky malému udělátku se mohl Jack Carter z Virginie transportovat na Barsoom (na Mars). Tady jsme svědky, že planeta rozhodně nepůsobí mrtvým dojmem, ale životu se zde daří v úžasných formách. Zelení mužíci nemají tykadla, ale čelistní rohy a nejsou to mužíci, jsou přibližně třímetroví. Pobavily mě bílé gigaopice a domácí mazlík povahově shodný s našimi pozemskými nejlepšími přáteli. A jako všude, tak i tady se, tak trošku nečestně, bojuje o vládu nad planetou pomocí zbraně bohů a podloudným sňatkem s dcerou vladaře. A co čert nechtěl osud Marsu je v rukou právě našeho pozemšťana, znenadání obdařeného výraznými skákacími dovednostmi a nezměrnou silou. Sci-fi složka se tady opravdu povedla, film mě celé dvě a půl hoďky bavil. 4,5* (05.06.2014)

oldschool adventure, kdo ví, jak by to bylo přijato před 20 lety... Jo, má to dost much, které se dají začít hledat hned v hereckém obsazení (Taylor fakt ne, no Collins je fajn změna po těch anorektických modelkách a taky dala vzpomenout na jiné doby, ale stejně je dost nevýrazná a její výkon taky není zrovna výborný, Strong se už začíná přejídat) a konče ve vizuálních tricích (kde to Disney utopil??? Zasloužená prohra na plné čáře), ale na slabší 4 to stále je. Má to pár opravdu kouzelných momentů, sympatické marťany (hlavně dcera náčelníka) a klasický příběh o vzpouře proti tyranii.. A možná i tu hvězdu navíc dávám kvůli těm scénám ze země, hlavně té závěrečné. Je prostě cítit, že předlohu to mělo silnou a i přes chyby jako jsou divné změny v chování, skákavý scénář či na druhou stranu protahování zbytečností, o nějaké logice nemluvě, Mars takovýto film potřeboval. A já také, možná ted budu za rouhače, ale někdy na mně dýchl i Spielberg - samozřejmě okleštěný a mnohem méně profesionální, ale přesto. A nebýt všech těch SW, Avatarů apod. kteří čerpali právě z tohohle, možná by se i trošičku, nenápadně chrochtalo :)) (20.06.2012)

Když jsem před cca 25 až 400 lety četl v Ábíčku komiks o Johnu Carterovi, prošel jsem (naštěstí jen) duševní proměnou a pro dalších pár století se ze mě stal vášnivý fanda sci-fi (což poté ještě umocnila četba tvorby Julese Vernea, Raye Bradburyho a několika úžasných sovětských autorů). V té pohnuté socialistické době by mne ani ve snu nenapadlo, že někdy uvidím dokonale zrežírovanou revoluci (že prý "samet" či co), pád berlínské zdi (jen v TV, pochopitelně), Eiffelovku, moře, benátské gondoly, Barcelonu, vyrůstat své vlastní potomky a také komiks Dobrodružství Johna Cartera na filmovém plátně. Budiž, stalo se - vše. Vzhledem k faktu, že Američané už dokázali celuloidně zprznit mnoho skvělých literárních předloh, včetně řady komiksových, jsem k Johnovi přistupoval velmi, velmi obezřetně, nicméně Strach má velké oči. A těma velkýma očima jsem uviděl, že Edgar Rice Burroughs se v hrobě nemusí obracet, protože Andrew Stanton pojal jeho dílo se ctí (i když se předlohy nedržel tak úzkostlivě, jako princezna Dejah Thoris Johna v některých záběrech). Samozřejmě, scénáristé si určitě nedělali čáku na zisk Oscara, příběh je vystavěn jednoduše a přímočaře, ovšem i přes svou ukrutnou délku (skoro jako Harry Potter) mě film nenudil. Do jisté míry to způsobily i výborné triky, stejně jako elegantní oděv Lynn Collins(ové). Na maximum to nevidím, ale jinak jde o hodně milé překvapení (pro mě). Btw. Willem Dafoe po té plastické operaci, kdy mu přidali dvě ruce navíc vypadá fakt cool a drsňácky. Jen škoda té nezdravé barvy pleti a trochu pohublé postavy - mírně mi připomněl mne samého před třemi desítkami let. (09.04.2013)