Útok na ponorku

Také Michael Dudikoff (a stejně i Dolph Lundgren - Mise pomsty) má své přepadení ponorky a i když v dobách své největší slávy by možná byl oříškem i pro Stevena Seagala, tímto filmem Seagalovu Přepadení nesahá ani po zadní šroub ponorky. Ale na druhou stranu - Dudikoff kromě svých tří ninjů nehrával žádné nezranitelné bojovníky a jeho hrdinové jsou většinou spíše odvážným a rozhodných chlapem, který se rvát umí, ale vždy také dostane nakopáno. Přitom ale hláškuje a umí pobavit svým naivním hraním nadšence starých dobrých béček. V mnoha jeho filmech to tak funguje, často dokonce vyhraje i díky náhodě a nejinak je tomu i zde. Jako bývalý expert námořnictva James Carter (a ne Zach Silver jak to tvrdí obsah) navrhl ponorku Odysseus, kterou však přepadnou teroristé (opět nic nemají společného s Irákem, jak tvrdí obsah, ale je to samostatná jednotka z Balkánu) a s její pomocí chtějí vyslat na Ameriku jadernou hlavici a zničit ji. Carter se však na ponorku dostane a získá (jak jinak) pod svou kontrolu, přičemž mu scénárista předepsal i nějaký ten boj z oči v oči, střelbu a dokonce nechat sestřelit jednou raketou vršek Empire State Building - za což by se nemuseli stydět ani trikaři ze 30.let minulého století!!! Jde o zcela standartní dudikoffku, ve které je vše tak, jak jsme v těchto typech filmu zvyklí. Kořením (a to chutným) jsou snad jen erotická scéna teroristky a námořníka a fešná Catherine Bellová, která si snad i v námořnické uniformě odskočila z natáčení JAGu. PS: za "nejlepší" scénu považuji tu, ve které námořník oznámí Dudikoffovi, aby si hlídal záda a následně jej zezadu podřeže teroristka. Scénárista měl opravdu smysl pro černý humor. Hudba: David & Eric Wurst (15.02.2009)

Byť se příběh odehrává na ponorce, námět a mnoho scén je převzato ze snímku ´Přepadení v Pacifiku´. Obyčejný akční videofilm je natočen dle daných standardů a za malý peníz se snahou o co nejlepší výpravu. Jednoduchou takřka komiksovou zábavu na motivy známé smrtonosné pasti nelze upřít akčnost, švih a krapet i toho napětí. Chybí tomu však plynulost a přirozený vývoj, ale to je u takových snímků zcela běžný jev. Peckou toto tedy nikdy být nemohlo, ale k nejhoršímu to také nespadá. Jen u toho nepřemýšlet. (26.03.2016)

Takovýhle scénáře jsem vymejšlel, když jsem si jako děcko hrál s hračkama. Dudikoff nám v tomhle filmu ukáže, jak se dá krásně vytáhnout kulka z těla vývrtkou, aníž by to nějak sebevíc bolelo. Stačí flaška vodky bez brzdy po ruce a hnusná žena s náběhem na plastiku po boku. Protivníci vyvražděj nelítostně celou posádku, ale když maj šanci sejmou Dudikoffa, tak ho radši jen uspí...a zrovna jeho. Ten chlápek má fakt štěstí. (23.01.2019)

Co také nového vymyslet ? Všechno už bylo řečeno v jiných "ponorkových filmech". Ale divat se na to dá. Protože tam není mnoho moudrých dialogů, tak to nemusíte tak pozorně sledovat. Protože akční scény, střílení, rvačky a zabíjení už znáte nazpaměť. Přesto všechno je to ale dobrý průměr asi zásluhou MICHAELA DUDIKOFFA. (26.07.2011)

Akční filmy mám celkem ráda. Tento mě však nenadchl, pravda je, že ani neurazil, ale opravdu nijak zvlášť neoslovil. Film byl takový zvláštně poskládaný, fadní, místy hluchý a hlavně silně po americku uvědomělý - "tati oni Tvou pomoc potřebují, nemůžeš říci ne!" Při tomhle jsem šla do kolen, toto prohlásí osmiletý kluk, který právě přišel o matku?! No to mě podrž, to mi hlava nebere. V tomto filmu jsem byla zvědavá hlavně na M. Dudikoffa, ale je zřejmé, že jeho hvězdná sláva je ta tam. (26.09.2014)