Režie:
Alejandro AmenábarKamera:
Xavi GiménezHudba:
Dario MarianelliHrají:
Rachel Weisz, Max Minghella, Oscar Isaac, Ashraf Barhom, Michael Lonsdale, Rupert Evans, Homayoun Ershadi, Richard Durden, Yousef 'Joe' Sweid, George Harris (více)Obsahy(2)
Píše se rok 391 po Kristu a Egypt se nachází pod nadvládou upadajícího římského impéria. Násilné, náboženské nepokoje pronikají ulicemi Alexandrie až za brány slavné městské knihovny. V jejích zdech zůstává uvězněna i vynikající astronomka a filozofka Hypatia (Rachel Weisz), která je i se svými věrnými stoupenci odhodlaná knihovnu bránit. Dva muži jsou ale odhadláni bojovat nejen o záchranu veškeré moudrosti antického světa, ale také o lásku krásné Hypatie. Vtipný, bohatý a privilegovaný Orestes (Oscar Isaac) a Davus (Max Minghella), mladý otrok, který se zmítá mezi tajnou láskou ke své paní a vidinou svobody, kterou by získal, kdyby se přidal k nepřátelským křesťanům… Film Agora vypráví nejen o moudré Hypatii a jejím životě, ale také o době, kdy ze starověkých chrámů odcházeli staří bohové a nastupovala nová náboženství. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (765)
Jsem spokojen. Z inteligentního, duchaplného příběhu a z Amenábarova režijního pojetí, které se nepodbízí vkusu běžného diváka. Navíc mám slabost pro výrazné ženské postavy, kterou Hypatia bezesporu byla. Žena moudrá, dychtící po vzdělání a poznávání, persona silná a nezávislá. Věřím, že pro Rachel Weisz muselo být potěšení hrát takovou takovou roli. Chytrý scenář načrtává spoustu zajímavých historických aspektů – soumrak Velkořímské říše, náboženská tmářství, počátky krvavých svárů mezi rannými křesťany a židy a zajímavě také nastiňuje tehdejší úvahy o naší sluneční soustavě – teorii Ptolemaia a héliocentrický pohled, který zastával Aristarchos. Přemýšlivý historický biják nám to Amenábar přichystal. ()
"Váš Bůh ještě nedokázal, že je milosrdnější než jeho předchůdci." Ve jménu Boha vzniklo mnoho "dobra". Jen tak namátkou bych zmínil třeba křižácké výpravy, hamižnou církev či jadernou bombu. Já tedy s Bohem nemám nejmenší problém, pravidelně se navštěvujeme, koukáme se spolu na fotbal a smějeme se všem stádům hledajícím smysl života v Bibli, Koránu nebo časopisu Cosmopolitan. Ovšem, když jsme se spolu dívali na Agoru, tak jsme konstatovali, že Hypatia z Alexandrie nám sice byla celkem sympatická, ale film nás hrozně nudil. ()
Kdyby člověk zanechával květy na místech, kde zažil v průběhu života pocity štěstí, svět byl byl rozkvetlou loukou. Kdyby to šlo a mohl jsem jednu z nich položit, pak před Agoru. Před velkolepou kompozici, která vypráví o začarovaném kruhu, ve kterém se proplétá konflikt mezi náboženstvími a lidská inteligence s nepochopením. Nemám rád podobné náměty, protože to vrhá na mě splín a otázku: "Proč jsou lidé kreténi?!", ale těžko se tomu staví čelem, když jdete proti podobným lidem vyzbrojeni ničím. Pak jim můžete předložit letopočet 4. stol. př. n. l. a vyslovit jméno Hypatia. Mučednici, která bojovala rozumem a vedla něco k něčemu. Jsem šťastný, že se nejednalo o krmnou směs letopočtů a jmen. Je to velký film a v tichu půzobí jako majestátná socha, která se na vás dívá upřeným pohledem. Podlomí se vám z ní kolena. A pokud by mi zbyl z květu alespoň jeden lístek, položím ho k nohám Rachel Weisz, protože to byla ona, kdo si mě obtáčel kolem prstu a se závěrem rozkouskoval. 80% ()
Agora je sám o sobě dost důležitý film, který vypráví příběh o křesťanství. Jak začalo, co způsobilo, a hlavně kdo dal ten první podnět v Římě, aby vůbec mělo nějakou šanci se trošičku rozvést. Film sám o sobě je to parádní. Kdybych se u něj v jistých chvílích nenudil, možná bych mu dal i plný počet. Je totiž naprosto parádně natočenej a pojednává o jednom z nejdůležitějším náboženství nejlíp jak může...třeba ty kulisy. Ty bych v Hollywoodu nejradši nechal jako muzeum a multikulturní zážitek pro Američana. Škoda jen, že jsou z 99ti procent digitální. ()
Náboženství versus jiný náboženství - náboženství versus věda - náboženství versus člověk - všechno jsou to strašlivě smutný příběhy a Agora je památným dokumentem toho, jak hnusnou zbraní náboženství je. Jo, zbraní - jelikož člověk ho stvořil, člověk mu uvěřil, člověk ho stanovil jedinou pravdou a člověk ho použil proti jinýmu člověku. Mocnej závěr filmu je výmluvnou esencí všeho, co může fanatismus zahubit. Vizuál a herecký obsazení super. ()
Reklama