Lidice

Dějepis, který (kvalitou) nebolí. Není snadné stvořit film, který má v sobě jednu z nejpalčivějších ran českých dějin a svádí už jen námětem k citovému vydírání. Ale Lidice nakonec nejsou ani chladnou lekcí historie, ani plačtivým žalováním na nespravedlnost. Jsou vydařeným filmem, který tento těžký příběh odvypráví tak, že na správných místech vytáhne city, na jiných dokáže zamrazit, ale nikdy nepřesáhne únosnou hranici, což pro mě osobně bylo tím největším překvapením. Když se navíc v závěru pokouší stát českým Schindlerovým seznamem, nezbývá než uznat, že dobré české válečné drama je na světě. A to i přesto, že polovinu práce odvádí hudba a Roden. (07.06.2011)

Zklamání. Úvod fungoval dobře. Pak přišla ta část sbližování postav s divákem, rozumím tomu, čeho chtěl Nikolaev dosáhnout. Emoce jsou pak mnohem větší, když divák nějakým způsobem splyne s postavou, zaujme ho a jeho život mu není lhostejný, ale za sebe musím říct, že kromě Šímy mě postavy nějak zvlášť nezaujaly. Pár těch kýčovitých momentů filmu odpouštím, ale problém nastal u atentátu na Heydricha, tato scéna mi přišla strašně divná. Pak přicházejí již ty zásadní momenty. U těch nejdůležitějších pasáží zoufale chybějí emoce. Když už neždímat emoce z diváka u tohoto tématu, tak u jakého? Postrádala jsem tam tu sílu. Zkrátka jsem tomu nevěřila. Vím, že to už bych chtěla asi moc, ale já zkrátka necítila vůbec nic z obyvatel, u scén poprav nešel z očí mužů absolutně žádný strach, nebo beznaděj, nic co by se přeneslo na diváka, něco z čeho by mi stouply chlupy na těle. Není to tak dávno, co jsem slyšela výpověď muže, který žil ve vesnici pár kilometrů od Lidic, se slzami v očích říkal, že celou noc šlo slyšet křičení lidí, řev dobytka a celá tahle asi pětiminutová výpověď mě emočně dostala mnohem víc, než celý dvouhodinový film. Mám výtky také k závěru, film měl skončit o cca 10-15 minut dříve. Celý závěr má samozřejmě svůj význam, ale pro mě film skončil scénou ve sněhu. Musím se také vyjádřit k hudbě, je hezká a věřím, že samostatně by zněla skvěle. Jenže ve filmu se snažila být až příliš epická i ve chvílích, kdy to vůbec nebylo potřeba, strašně mě to tam rušilo. Lidice rozhodně nejsou vyloženě špatným filmem a určitě kino není ztráta času. Kdybych srovnávala Lidice pouze s českými filmy, tak bych dala asi 4*, ale to by nebylo objektivní. (03.06.2011)

LIDICE patří k tomu typu filmů, jejichž nesporná kvalita je prubířským kamenem ne tvůrčího štábu, ale naopak těch, kteří se snaží o vyjádření pocitu, jejž v nich tento excellentní filmový epos vyvolal. Je to také současně výpověď doby, choré nedostatkem slušnosti a hodnot. Skvělý Mahlerův scénář, opřený zcela neobvykle o doložené lidské osudy těch dole, o jejich pohled zdola, radosti, naivity, úzkosti, je doplněn Nikola(j)evovou cudnou režií, která pateticky vyznívající scény zcivilizovává až do decentna a propůjčuje jejich krutému obsahu maximální možnou působivost, oproštěnou od všech vnějších, plakátově zavádějících prvků (nikoliv náhodou je odborným poradcem filmu současný přední český historik pplk. Eduard Stehlík). Volně řazené obrazy zmnožují tragický vrchol - vypálení malé středočeské vesnice - a vnáší do děje pohyb a řadu neotřelých pohledů. Platí to o lidickém mikrokosmu, scénách v kladenských továrnách (s vrcholem v podobě Heydrichova houslového komořinového koncertu ve Španělském sále, příkladu jeho neblaze proslulé politiky cukru a biče v jeho "sladké" verzi), ale i zvláštní vězeňskokriminální komunitě, jejíž nepopiratelné hříchy hrůzy doby relativizují a posouvají do naprosto nečekaných kontextů. Psychologie postav, některými předrecenzenty kritizovaná jako povrchní a téměř neexistující, je podrobena ve svém podání hlavnímu poslání filmu, tj. úsilí o vytvoření panoramatického dějinného obrazu. Pohybují se proto zákonitě na rozhraní typu a individua. Tragédie zavražděných i přeživších je podána na pozadí vykořeněného lidského osudu, vyhaslého jedince-synovraha, vyloučeného z vesnické komunity, která zoufale hledá odpuštění a naplnění. Kdykoliv se zdá, že by toho mohla dosáhnout, vstupují do hry dějinní činitelé, které tohoto muže opakovaně vrací do výchozího bodu jeho vlastně nedobrovolné golgoty a neúprosně ho válcují. Herecky určitě vynikají Karel Roden a velmi výrazná a osobitá Slovenka Zuzana Fialová stejně jako brilantní Zuzana Bydžovská. Patos vniká do filmu až se závěrečnými titulky, které dávají tušit, co v Lidicích vlastně máme. Nemohu nekončit větou, která zní omšele, ale výstižně. LIDICE jsou dlouholetou splátkou na náš společný dluh. A velkým zadostiučiněním pro mimořádného znalce české identity Zdeňka Mahlera a doplněním jeho skvělého spoluscénáře klasických proslulých NEBESKÝCH JEZDCŮ. (04.06.2011)

Hudba: Michal Hrůza, James Harries , Karel Heřman; O Lidicíh toho mám vcelku dost načteno, takže jsem rád, že se tvůrci snažili držet historických faktů. Nehodnotil bych to jako vyjímečný filmový zážitek, ale není se za co stydět. Co mě však v kině mrzelo je, že je film natočený pouze v širokoúhém formátu 1.85:1 a ne 2.35:1, který zajišťuje více filmový zažitek a že bylo často v záběrech nepřirozeně doostřováno či dokonce nezaostřeno, což působilo rušivě. Na druhou stranu bych ocenil dobré herecké obsazení, včetně opět skvělé Zuzany Bydžovské . (07.06.2011)

Podle slov uživatele Tetsuo byla moje poslední kino zastávka určena národnímu velkokýči, který pravděpodobně v našich dějinách nemá ani obdoby. Pojďte prosím pane uživateli říct tohle ještě jedno...a do očí, lidem, jejichž rodiny Lidice prožili a nemastěte si ego na komentáři, který si zde může přečíst každý. Já tady nehodlám tvrdit, jak jsou Lidice dokonalým filmem, naopak zde chci říct, že je obrovskou poctou pro ty, kteří Lidice mají dodnes v hlavě. A to jak osobně, tak neosobně. Lidice si zaslouží pozornost nejen u nás, ale především ve světě. Mělo by se vědět, proč se taková věc za druhé světové války udála, ale taky by nás měla ponaučit s tím, že vše je dílo především nejenom režimu, ale hlavně lidí samotných, což nám film i nádherně ukázal. Petr Nikolaev byl podle mě dobrá volba. Škoda jen, že plno scén vypadá pitomě a nejhůř na tom všem je samotný atentát na Heydricha. Já vím, že ho dotáčeli na poslední chvíli, ale když už to chtěli dotočit, tak to měli natočit pořádně a dát si nad tím vším alespoň trochu záležet. Tady to vypadá jak kdyby to byla scéna do nějakého němého filmu. Atentátník hodí granát, ten někde mimo auto bouchne, autu se nic nestane a Heydrich zničehonic lehne. Vypadá to hrozně levně na úkor samotnému filmu. Co ale určitě nevypadá levně je samotný příběh. Jsem rád, že tvůrci se drželi, co největšího množství pravdy, o kterém v současnosti stále plno lidí neví. I Karel Roden samotný se v příběhu neuvěřitelným způsobem vyjímal. Na to, jak se film dlouho připravoval, je dobré vědět, že výsledek samotný za to stojí. A ten, kdo si ho dovolí okomentovat, či ohodnotit negativně, tak buď absolutně nerespektuje tehdejší dobu a nebo české dějiny jako celek. Chtěl bych právě Vás, negativní kritiky, vidět, jak byste se zachovali Vy, kdyby jste v takové době žili. Radši si ani nechci představit, jak by takový kapitán Vlček dopadl zrovna ve VAŠEM podání. Nejspíš ne jinak... (30.06.2011)