Božský

Styl je naprosto úžasný, ohromující a dokonalý. Už jsem toho už viděl hodně, ovšem vizuální stránku s tolika kamerovými nápady, to ještě ne. Hudba je taktéž výtečná. Nyní se ovšem dostávám k jádru onoho problému a tím je naprostá nepochopitelnost příběhu. Kdo není odborníkem na italskou politiku, nemá šanci ty desítky jmen vstřebat. Opravdu hodně scén jsem nepochopil a glosoval je tichým "co to má...?!". Jediné co mi tedy zbývalo, bylo kochat se kamerou, hudbou a výtečným Servillem. Až Sorrentino natočí tímhle stylem něco "normálního", tak mu filmový svět bude ležet u nohou. (19.04.2010)

Čiernoprdelnícka mafia mrazivo zábavne. Voskovo koženný xicht predstaviteľa božského Giulia Andreottiho by mohol rovno kandidovať do senátu. Strnulá hlava so smiešne odstávajúcimi uškami v scéne pod tmavým obrazom zvieraťa živo pripomenula obrazobáseň čiže básňobraz Hlava brava z knižky Ľubomíra Feldeka Zelené jelene, v ktorej bol tiež vladár (Aladár) , likvidujúci prejavy opozičného myslenia. Škoda len toho množstva, mien, vzťahov a udalostí v náznakoch, v ktorých som sa ako neznalec talianskej politiky dosť strácal. (03.12.2008)

Flegmatismus skrze pulzující tempo. Ironie skrze mlčení a nenápadná gesta rukou. Pokus o studii muže, o jehož nitru takřka nikdo nic neví. Orientujete-li se v italské politické scéně počátku devadesátých let, tak si to užijete asi mnohem více než já. Nehodlám totiž nikterak zastírat, že jsem čekal něco zcela jiného - soustředění se na Andreottiho kariéru jako takovou, se zvláštním důrazem na události jara 1978 a jara 1979. Takhle je to spíše takové "od Itala pro Italy". (24.01.2010)

Paolo Sorrentino se mi hned u tohodle filmu zjevil jako takřka dokonalý režisér. Jeho práce s kamerou, zvukem, hudbou, příběhem, postavami a herci je takřka geniální. I z toho důvodu jsem se vydržel u filmu, který mi absolutně nic neříká, koukat až do konce. Nic mi neříká proto, že je neuvěřitelně obtížné se v něm orientovat. Italská mafie, potažmo politická scéna, je brutálně široká a je těžký pochytit každou postavu, co se ve filmu objeví. Na druhou stranu si člověk udělá obrázek nad Itálií a praktikami jejich politiků, která se netáhne jen v okolí jednoho člověka, ale v rozmezí hned několika oblastí. Šílený. Člověk se nestačí divit, co se tam všechno v té době událo a o to víc mě udivuje, že jsou Italové schopni o sobě takový příběh natočit. Klobouk dolů. Plný počet jsem snad nedal jenom proto, že jsem měl problém v té záplavě lidí se nějak vyznat. Po druhé by to ale určitě už bylo lepší. (13.05.2013)

Paolo Sorrentino ve svém typické formě a snad i nejsilnějším kabátě. Politický životopisný film splňuje požadavky, co se do náročnosti proniknutí týče, ale zároveň překvapuje, nakolik z Andreottiho dělá možná až popkulturní postavu. Úchvatná audiovizuální stránka spolu s nadaností tvůrce dává vzniknout spoustě dechberoucích scén, ve kterých se dějí nejobyčejnější věci, jaké si lze představit. Nicméně v konečném důsledku tenhle cool snímek působí jako chladné drama. Možná je to i tím, že pod tou vší parádou je stále příběh italského politika, který je zasazen do jasného dobového rámce, který očekává slušnou divákovu obeznámenost s tématem. (15.11.2013)