Všude dobře, proč být doma

Z vodního nebe odrážejícího se ve skleněných oknech mrakodrapu vyskočilo letadlo, které svým ladným pohybem delfína zbrázdilo pár okenních tabulek a pak zmizelo zasejíc v dáli na cestě od někud-nikam. Každý se jednoho krásného dne musíme rozhodnout kterou z těch několika možných cest se vydáme a je jen na nás, která z nich bude ve výsledku tou nejlepší. Občas je to hledání, tak nesnesitelné, ale jindy zas velmi zábavné. Away we go je komedie s dramatickými podtóny, avšak nehledá se zde smysl života spíše místo, kde je možné zapustit kořeny a vytvořit fungující rodinu bez stínů instituce zvané manželství. Jsem rád, že se Sam Mendes rozhodl opustit, alespoň na chvilku, jisté vody satiricko-kritických dramat. Komediální vody mu evidentně nejsou cizí. A proplouvá jimi na výbornou. Away we go je Junem letošního roku, i přes to, že je určena dospělejšímu divákovi, který se na malinký okamžik stane součástí jednoho páru bloumajícího napříč státy. A je to bloumání neuvěřitelně příjemné. 9/10 PS: i na podruhé to chutná výborně..../MFFKV2009/ (11.07.2009)

Po několika veskrze hlubokých a depresivních filmech si Mendes evidentně rozhodl odpočinout u oddechové indie jednohubky ze života dvou maloměšťáckých looserů mezi spoustou jiných, ještě větších, looserů (případně rovnou vidláckých hovad). Pokud na tomto kontrastu chtěl vybudovat v divákovi sympatie a ztotožnění se s ústřední dvojicí, moc se mu to nepovedlo, protože ve své rádobyindie ošklivosti a jednoduchosti jsou ošklivější a jednodušší než realita kterou se snaží zpodobňovat, ergo i přes to všechno nejsou sympatičtí skoro vůbec. Což ovšem není velký problém, protože jsou alespoň dosti vtipní... sice je poněkud tristní že z filmu snažícím se zrcadlit dnešní dobu jsou zapamatovatelné snad jen scény připomínající grotesku, ale proč ne, když právě díky nim se u filmu dá docela dobře pobavit. Jen je jeho nejspíš nechtěným vedlejším efektem, že ve vás dost drastickým způsobem prohloubí odpor k tomu mít vůbec někdy děti. 7/10 (14.10.2009)

Sam Mendes, věhlasný tvůrce filmů jako Americká krása, Mariňák, Skyfall nebo 1917. Mendes u svých filmů nestřídá pouze žánry, ale také pojetí a vždy zkouší realizovat něco trochu jiného. Spousty lidem se tedy mohlo zdát zvláštní, že se v roce 2009 dočkala uvedení romantická komedie Všude dobře, proč být doma právě v režii Sama Mendese, toho známého renomovaného tvůrce oscarových dramat. Mendes tehdy natočil opět něco jiného a dokázal, že je talentovaným žánrovým chameleonem, kterému ono přeskakování nedělá absolutně žádný problém. Což dokazuje i fakt, že je Všude dobře, proč být doma jedna z nejlepších romantických komedií minimálně posledních 15 let. Geniálně napsaná záležitost dvojice Dave Eggers a Vendela Vida, která dohromady funguje jako strašně milá a pocitově silná romantická road movie dvou hlavních hrdinů, kteří jsou tak trochu vyvrhely společnosti, nezáleží ovšem na tom z toho důvodu, že mají jeden druhého. Všude dobře, proč být doma dokáže být milou romantickou komedií, zároveň ovšem v divákovi snadno vyvolá úzkost, která ho donutí dvojici hrdinů neskutečně fandit. Je to snadné i díky trefnému castingu Johna Krasinskiho a Mayi Rudolph, kteří to divákovi dávají ještě snazší v tom ohledu, aby si divák k ústředním hrdinům udělal silný vztah a fandil jim v jejich cestě za hledáním domova. Všude dobře, proč být doma spíše než audiovizuální stránkou strhne skutečně silným obsahem, který v průběhu naprosto opodstatňuje rozhodnutí Mendese chopit se něčeho na první pohled tak obyčejného. Nezamrzí ani prvotní absence skladatele Thomase Newmana u Mendesova filmu, protože náhrada v podobě písní Alexiho Murdocha k filmu brilantně sedí a atmosféru několika momentů výrazně prodává. Všude dobře, proč být doma navíc po celou dobu působí neskutečně autentickým a lidským dojmem. Mendes natočil realisticky působící příběh jako ze života s perfektními dialogy a bravurně prodanou atmosférou. Pro spousty fanoušků Sama Mendese ho možná nebyla tato látka hodná, právě on z ní jako talentovaný tvůrce vyždímal naprosté maximum. Málokdo by tak schopně dokázal přeskakovat mezi komedií, romancí a psychologickým dramatem. Málokdo by navíc dokázal natočit film, který si jde sice při sledování užít s vypnutým mozkem jako solidní romantickou záležitost, zároveň ovšem obsahuje spousty zajímavých prvků, které Všude dobře, proč být doma posouvají o kus dál. Na první pohled vděčná záležitost v sobě skrývá spousty vrstev, které je fascinující rozkrývat. Tahle romantická komedie je ve finále nejen zajímavou sociální sondou, ale skutečně plnokrevnou záležitostí, která dokazuje, proč je Sam Mendes pořád jedním z nejlepších tvůrců současnosti.   Výjimečná romantická komedie, která staví na perfektním scénáři a je opatrovaná talentovaným filmařem, který dokáže pracovat s emocemi, atmosférou a dodat výjimečnou romantickou záležitost, která v rámci žánru skutečně patří mezi to nejlepší za poslední roky....... (15.11.2021)

Sam Mendes opisuje zvláštní autorskou dráhu, vlastně zcela opačnou než většina ostatních amerických režisérů, ve svém pátém filmu se vydává od hollywoodských velkoprodukcí na nenápadnou cestu k nezávislé kinematografii. Marginální rozpočet, místo velkých hollywoodských hereckých es neokoukané herecké tváře, jednoduchá story. Skoro to vypadá, že si elitní režisér chtěl vyčistit stůl i hlavu. Ona se to také špatně zvyšuje umělecká laťka, když hned na začátku své kariéry natočíte svůj nejlepší film. Tenhle úkrok je vlastně celkem logický. Sam Mendes výborně využil road-movie, tuhle velmi populární formu nezávislého filmu, a jeho koncept projet se Amerikou jako obludáriem je opravdu originální, to neuvěřitelné panoptikum podivných existencí a jejich ještě podivnějších rodin vzešlých z amerického multikulturalismu a akceptování odlišnosti vedoucí v jisté nadsázce ke světu abnormálně trhlých lidiček, ta americká multi-kulti odysea, je jedním z nejoriginálnějších pojetí subžánru, s jakým jsem se kdy setkal. Už sám ústřední pár je vzorem ulítlosti, dobře vystihující premisu, že každý člověk je naprostý originál, což ovšem v západní civilizaci vede k jakémusi životnímu absolutismu, což dobře ilustrují rodiny, skrze něž vede cesta Burta a Verony - sebestředně ukotvení sluníčkoví Burtovi rodiče, Veronina neskutečně afektovaná sestra (odpusťte mi ono slovo, ale nelze ji lépe charakterizovat než jako opravdu neuvěřitelnou krávu) a její vyhořelý muž, snobsky pozitivní pár odmítající kočárky a ulítávající na laktaci a rozmnožování mořských koníků, celkem sympatičtí spolužáci z Vancouveru s potlačovanou rodinnou tragédií či aktuálním rozpadem manželství poznamenaný Burtův bratr. Přehnaně liberální svět vede k rozostření jistot a pevných bodů, tím se nakonec pro naši dvojici stává místo, kde má jeden z nich kořeny. A to je možná jedno z klíčových poznání filmu - to, co hledáme, jsou zpřetrhané vazby k místu, k tradici, ke kontinuitě, k rodu...hledáme své kořeny. Ať už je zpřetrhalo cokoliv, zrychlená doba, přehnaně progresivní civilizační trendy, ono vyvýšení svých hodnot a životního stylu nad všechny ostatní, nebo třeba tragédie v rodině, ať už tím myslíme neštěstí, smrt rodičů nebo dítěte, či rozvod a ztráta kontaktů s jedním z rodičů...známe to i tady, uprostřed Evropy, náš svět se mění a my se budeme muset změnit s ním... Výborná komedie, překvapivě hluboký a dobrý film, byť na nejlepší Samovy opusy (myslím tím samozřejmě především Americkou krásu) nemá... (24.04.2014)

Oproti ostatním Mendesovým filmům zde je cítit menší ústup, ale mé tušení je že přesně tohle byl záměr režiséra. Pro tohle tvrzení mluví jednoznačně fakt že ústřední duo herců je prakticky neokoukané a tím pádem vypadá notně autenticky. Ostatně celý film působí jako věrohodný dokument. Místy probleskne i podivný, ale účinný humor. Např. Maggie Gyllenhaal se vydováděla do sytosti. (25.01.2011)