Hranice nemožného

1. série - 70% - Vzhledem k fascinující dynamice všech vzájemných vztahů hlavní trojice se mi skoro ani nechce si stěžovat, ale od prvních kroků za Hranici jsem zkrátka čekal o něco víc. Přirovnání k X-Files jsou dokonale trefné jak žánrem či lehce paranoidní atmosférou, tak i tím, že i Mulder se Scully měli svého času v první sérii potíže s udržením kvality a až později se odrazili k opravdu legendárním linkám. Partě kolem Abramse slouží ke cti to, že se v posledních dvou epizodách snaží sešít i ty nejméně atraktivní případy pod jednu velkou dějovou tapisérii. Můžu mít moře připomínek k tempu a paradoxní obyčejnosti jednotlivých zápletek, ale ve chvíli, kdy se v samém finále ukáže, kam celá problematika Fringe pravděpodobně povede, nechci nic jiného, než se do tohoto světa vrhnout po hlavě. V hodnocení ale zatím jen za tři hvězdy, snad i trochu preventivně. O budoucím nárůstu kvality ale nepochybuji. 2. série - 70% - Překvapivě totožný vývoj jako o rok dříve. Čistě epizodické zápletky jsou až trestuhodnými vykrádačkami raných Akt X (vidiny v Dream Logic, telepatie v Of Human Action, bytosti v Johari Window) a i když jsou vztahy mezi postavami tou nejchutnější příměsí, dlouhodobé linky slaví úspěchy jen střídavě. Celé dění okolo měňavců totiž působí poněkud natahovaným dojmem, zatímco základy samotných dveří spojené s průchody skrze ně dodávají potřebné napětí a emoce v čele s výtečným finálním dvojdílem, který se bez zaváhání stává doposud nejlepším příběhem. Přál bych si jen, aby takhle zásadní změna hry měla silnější dovětek, než tomu bylo na přelomu prvního a druhého roku. Pokud totiž scenáristická parta s takto obřím potenciálem promarní i další šanci, mohlo by veškeré snažení klanu Bishopových začít být poněkud málo. 3. série - 85% - Děj se štěpí do dvou specifických linií, každá banalita může mít fatální následky a seriál konečně stojí na vlastních nohou. Atmosféra blížící se katastrofy, která dříve nebo později musí přijít, mě k partě z Harvardu konečně pořádně přikovala a herecké příležitosti, které přihrává zejména Anně Torv, jsou natolik nápadité, že nepřestávám zírat. Zvraty přecpaný (a přitom perfektně fungující) závěrečný díl je skokem do neznáma, který je mi o to sympatičtější, že může skončit jak triumfem, tak naprostou katastrofou. 4. série - 60% - Obrovský krok zpátky, který se nedá obhájit ani tím, že by seriál začínal, ani tím, že by snad zkoušel toleranci svých diváků. Restart vesmíru se totiž týká i restartu samotného konceptu a poté, co jsme si o sezónu dříve zažili poutavý a dost často i strhující souvislý příběh, je ta epizodická nadpřirozená kriminálka chvílemi k zbláznění. Když se ale trojlístek konečně dostane zpátky k sobě a okrajové vědy zabrousí přes onu titulní hranici, dá se mluvit o záchraně na poslední chvíli. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že potenciál je těžen možná tak ze třetiny a veškeré časové hrátky, alternativní vesmíry, pozorovatelé a všechno ostatní jsou většinu času jen kulisami pro zbytečné opakovačky typu David Robert Jones. Jedna zářivá naděje tu ale je. Epizoda Letters of Transit je dosud nejlepší z celého seriálu a v první řadě je náznakem konce jedné éry. Jedině tímhle směrem teď vede cesta za důstojným (a teoreticky i opravdu revolučním) pokračováním. 5. série - 80% - Krok do neznáma, nový seriál, změna žánru. Můžeme páté sezóně říkat jak chceme, ale upřít odvahu tvůrcům vážně nemůžu. Právě ve chvílích, kdy se přede mnou odehrává jedna dříve nemyslitelná dějová linka za druhou (Etta, Peter a identita pozorovatele, Donald), mi zas a znova dochází, že původní koncept se ve čtyřech sériích až překvapivě rozmělnil a bylo načase jít dál. A byť postapokalyptickému žánru příliš často neholduji, tohle J. H. Wymanovi, jakožto scénáristovi všech zásadních chvil pozdějších let, vyšlo. Občas se sice zbytečně ztrácí v několika samostatných epizodických momentech, ale tím spíš pak vše dohání logicky gradovaným napětím, dokonalým trojlístkem závěrečných epizod a vybičováním Joshuy Jacksona k životním výkonům. Přestože Fringe měl slabé momenty a ne vždy bylo snadné se na další díly těšit, dokázal nakonec pokaždé zahrát na tu správnou citlivou notu a i přes nenaplnění hromady potenciálu na něj můžu mít převážně pozitivní vzpomínky. (29.06.2014) (méně) (více)