Režie:
František FilipScénář:
Eduard VernerKamera:
Vladimír OpletalHrají:
Luděk Munzar, Petr Haničinec, Ilja Racek, Jan Vágner, Rudolf Hrušínský, Josef Somr, Iva Janžurová, Josef Vinklář, Čestmír Řanda st., Jiří Holý, Jana Šulcová, Vladimír Krška, Lída Plachá, Libuše Štědrá (více)Obsahy(2)
S panem Kufaltem se na začátku setkáváme jako s vězněm. Koho by napadlo, že se do pruhované kazajky dostal pro přehnanou poctivost! Býval účetním, a když ohlásil, že v pokladně chybějí peníze, zapomněl, že klíče má kromě něho také šéf. A pan Kufalt je navždy společensky i psychicky poznamenaný. Začít po propuštění zase normálně žít, je pro něho o to těžší, že v Německu 20. let je hospodářský i společenský rozvrat. Od porážky v první světové válce uplynulo teprve pár let a vládne jediný zákon: právo silnějšího. (Česká televize)
(více)Recenze (76)
Strhující příběh plný sviní s excelujícím Munzarem - to snad prostě není možný, takovouhle postavu zahrát dobře, ale očividně ne problém pro Munzara. All-star obsazení vedlejších rolí ohromuje, v paměti utkví herci vinohradského divadla jako totální ztroskotanci, Haničinec je prostě klasik. Když si člověk připomene, co jsme tady měli za hereckou a tvůrčí elitu, chce se mu ze současnosti blít. ()
Velmi zdařilá studie psychopatie, zde pravděpodobně získané vlivem velmi traumatizujícího zážitku. Psychopat jde za svým cílem tzv. přes mrtvoly, včetně těch, kteří ho milují. Je k tomu vybaven např. bohatými a geniálně zvládanými "podvodnými divadelními výstupy" = pravdou je přesný opak toho, co vám v danou chvíli předvádí/hraje/říká. Pokud se mu ale do cesty připletou lidé, kteří do jeho plánů nezapadnou, může se "domeček z karet" dříve či později rychle sesypat. I smířlivý návrat pana Kufalta do vězení je typickým symptomem psychopatie = psychopat se totiž dokáže velmi rychle a bez problémů přizpůsobit jakémukoli prostředí a využít/zneužít jej ve svůj prospěch/v příjemnější pobyt(např.právě ve vězení). ()
Československá dvojdílná televizní adaptace románu Hanse Fallady odehrávající se v Hamburku na konci 20.let 20. století popisující snahu nevinně odsouzeného vězně pana Kufalta o vybudování nové kariéry. Fenomenální L. Munzar v hlavní roli muže nadaného výjimečnou výřečností, jenž si odseděl pět za zpronevěru, je pevně rozhodnut co nejdříve zbohatnout a k tomu chce využít všech prostředků, jakkoli amorálních či nelegálních. V prvním díle můžeme sledovat Kufaltův vzestup v písařské firmě, jež zaměstnává propuštěné vězně za mizernou mzdu. S využitím svých nevšedních manipulativních schopností a dobré znalosti psychologie osob zaujme vedoucího firmy abbé Seidkopfa v podání R. Hrušínského a ten důvěřujíc Kufaltovým vábivým řečem mu dá doporučení k továrníkovi Zahnemu (Č. Řanda). Ke svému vzestupu na společenském žebříčku bezohledně využívá náklonnosti tamější sekretářky I. Janžurové i své kolegy, bývalé trestance, opilce Oserse (P. Haničinec) a lstivého Maacka (I. Racek). Podvody, nestoudná manipulace a dluhy však panu Kufaltovi neprochází věčně, jak se dozvíme v druhém dílu inscenace, kde ho neustálý kolotoč hanebných lží a dechberoucí přetvářky postupně začne dohánět a jeho kariéra nabírá sestupnou tendenci. V okamžiku, kdy mu začíná téct do bot a jeho věřitelé na něj naléhají, aby vrátil půjčené peníze, se rozhodne vsadit vše na jednu minci a vykrade klenotnictví. Ačkoli činí i nemožné, aby si zachránil zbytky nově nabyté reputace, jeho dny na svobodě jsou sečteny. Inscenace je nabitá nejlepšími českými hereckými jmény, kromě už zmíněných osobností mě také zaujal vynikající výkon propuštěného vězně trpícího depresemi v podání J. Somra, J. Vinkláře coby hloupého kapesního lupiče Batzkeho či majitele zastavárny J. Holého. V každém případě lze však herectví pana Munzara nejen v závěrečné části, kdy pochopil, že svou vysokou hru prohrál, označit slovem mistrovské a celou inscenaci Františka Filipa s přispěním všech ostatních hereckých výkonů považuji za zcela mimořádně kvalitní dílo a klenot mezi československou televizní tvorbou. ()
Ubohý pan Kufalt.....s poctivostí moc daleko nedojdeš. A tak si pan Kufalt v kriminálu, kde si neprávem odseděl 5 let vymyslel plán, jak to zkusit bez poctivosti....Film je zasazen do Hamburku roku 1929 a František Filip z toho vyždímal absolutně to nejlepší a tahle studiová inscenace patří mezi jeho nejzdařilejší interpretace. Atmoška té doby, kulisy, rekvizity, nasvícení scén...bohovské!! Obsazení je u tohoto režiséra vždy zárukou nejvyšší kvality a já se nechal unášet tím, jak se na scéně postupně objevovali moji milovaní herci. Začalo to samozřejmě Luďkem Munzarem jako panem Kufaltem a pak se to rozjelo naplno. Ve scénách za sebou přicházeli Ota Sklenčka, Josef Vinklář, Iva Janžurová, Rudla Hrušínský, Ilja Racek, Josef Somr, Petr Haničinec, Josef Bláha, Čestmír Řanda, Gabriela Vránová, Jiří Holý....a každá role fenomenální herecký koncert!!! Dokonalost sama. Něco přes tři hodiny utekly jak voda já si užil zážitek, který u novodobých inscenací nikdy už nezažiju. Naštěstí je spousta klenotů ještě v archívu, které věřím, že ČT3 bude i nadále vytahovat. Ubohý pan Kufalt je totiž opravdový šperk!! ()
80% — Zlatý fond televizní tvorby. Vynikající výkony prakticky všech účinkujících, ale dle mého názoru vyčnívají Luděk Munzar a Rudolf Hrušínský. Kufalt to po propuštění rozjel ve velkém stylu a nekompromisně, ale podcenil vliv okolí, především společníky si nevybral nejlépe, ti mu prakticky zavařili tak, že už z toho nedokázal vybruslit. Poučné a zábavné. ()
Reklama