Louise-Michel

"Jen ať žije... anarchie!" Film z pozůstalosti revolucionářky Louise Michel, prababičky Yolande Moreau (jasná podoba). Primárně určen k venkovnímu promítání - na zeď opuštěné továrny, popř. na velké plátno za barikádou z dlažebních kostek. Pořadatel projekce přečte pár výňatků z Marxova Kapitálu, slečna v minisukni zarecituje verše z Koránu a hostesky rozdají trička s Che Guevarou. Po projekci následuje bouřlivá diskuze, rychlokurz výroby pekelného stroje a hledání odposlechů. BUSINESS WINDOW: [][] Naši zaměstnanci jsou: A) Spokojení. Pod bičem norem si chrochtají blahem, jak subinka trestaná svým pánem. B) Nespokojení. Rádi by dřeli víc za míň. Proto taky co chvíli sobě i svým spolupracovníkům kurví normy. Děkujeme! C) Vesměs dementi. Kdyby ne, rekvalifikovali by se na leadery a managery. [][] TOVÁRNÍ OKÉNKO: [][] Buržousti jsou: A) Vošousti. Děkujeme! B) Čistotní. Denně se koupou v našem potu a slzách, jak Čachtická paní v mléce a krvi panen. C) Sportovci. Neúnavní běžci za ziskem po jedoucím pásu dějin. D) Spasitelé. Bez nich bychom ještě běhali nahatí pralesem, se šavlozubým tygrem zakousnutým v zadku. [][] Správné odpovědi... se liší, podle funkce. Den otevřených dveří je za námi, šichta začíná. A jako každé pondělí zvedám všem normy... o 4 procenta! (30.03.2023)

Vydatná dávka absurdního humoru, bohužel v nefungující formě. Tohle prostě Francouzi, oproti svým britským kolegům (Terry Jones a spol.), neumějí ukočírovat. Jako celek je to nezáživné, nudné a je vidět, že se dost tlačilo na pilu. Absurdní humor ano, ale musí to být zábavné, tohle je jen taková černočerná groteska, ovšem uznávám, místy povedená (střelba na štěkajícího psa, žádost o vraždu vznesená na dívku umírající na onkologickém oddělení nebo závěrečná vyvražďovačka, jíž neujde ani malé dítě). (18.11.2010)

Čo z toho, že to je skutočne čierne, bizardné atď atď, keď mi to celé prišlo tak nehorázne umelé a chladne vykalkulované, že trápnosť a silenosť prebila aj tých pár momentov, pri ktorých som sa schuti zasmial. Na tento film som sa nesmierne tešil, lebo práve takýto typ "černoty" mám rád, po kine som bol v rozpakoch a po čase je dojem stále horší a horší...Premrhaný námet. (16.03.2010)

„Buy, sell, buy, sell, buy, buy, sell, buy…“ Anarchistická komedie stvořená krizí z nadbytku. Plebejsky přímá a svým humorem (s)prostá, přitom postmoderně zahlcená motivy, umožňující pozornějším divákům několikeré čtení (východ dělnic z továrny a šmírování klíčovou dírkou třeba musí potěšit filmové historiky). Ztráta zaměstnání znamená ztrátu jistot, zde konkrétně ohledně žánru filmu, pohlaví aktérů i toho, co dnes je a není v umění přípustné. Sranda z jedenáctého září a zabití kojence. Kdo to trumfne? Stylem, kdy statická kamera snímá komické výjevy, má Louise-Michel nejblíže ke grotesce, humor je ale mnohem cyničtější, mnohem méně předvídatelný a někdy spočívá už v tom, kde je kamera umístěna a jak se ne/hýbe. V tom, jak provokuje každým záběrem a přitom zůstává neskutečně zábavným (tzn. diváky nasírá, ale snesitelně), je film unikátní. Podobně jako Borat, oproti kterému si ale coby ryzí fikce může dovolit ještě víc. 85% Zajímavé komentáře: JFL, Radko, Bluntman, Jansen, Pett.Luke (28.11.2014)

Letos mi největší radost vedle formálně progresivních blockbusterů dělají tzv. "malé velké filmy", které ale nejsou oněmi pověstnými festivalovými crowd-pleasery, nýbrž podvratnými a kontroverzními snímky, které vyvolávají rozporuplné reakce. LOUISE-MICHEL jedním z takových bezpochyby je, protože je nesmlouvavá/ý vůči všemu a všem (bohatým, chudým, věřícím, protestantům, ženám, mužům, postiženým, umírajícím, zvířatům...), přičemž všemu tomu černému humoru a satirickému postihnutí problémů dnešní společnosti (ekonomická krize, paranoidní teorie o vládních spiknutích, ekologický způsob života, přistěhovalectví, adopce...) nechybí inteligence. Nevzpomínám si na komedii (i když velice zlou, nesmlouvavou a jízlivou, přitom chápavou a neodsuzující, "pouze" ukazující bezvýchodnost na všech stranách), u které bych mohl napsat, že se dá analyzovat její stylistická stránka (setkáme se zde s celým rejstřík nápaditého využití kamery v komedii, od veliké hloubky ostrosti po práci s mimozáběrovým polem...) a pozastavovat se nad přechody mezi žánry a jejich ohýbáním, celkovou "nevyhraněností" (od titulního názvu po pohlaví hlavních postav až k tělu celého filmu). Překvapení roku a jeden z nejoriginálnějších snímků vstoupivších do naší kinodistribuce, na kterém je patrná inspirace Royem Anderssonem a Akim Kaurismakim (snad jediné "škatulky", ke kterým lze LOUISE-MICHEL alespoň trochu přiřadit). (24.09.2009)