Ten kluk

Jak já nesnáším cockney přízvuk! Což je věc, o kterou samozřejmě ve filmu vůbec nejde. Připomnělo mi to televizní film Svědek, kde hraje můj milovaný zubatý zrzek Toby Stephens. Oproti němu ale Chlapec A neskončí jako béčkový horor vhodný leda k tomu, aby u něj člověk žehlil puky na kalhotech nebo tak něco, nýbrž hrdě doklopýtá ke kompletně beznadějnému a ponižujícímu konci. Lidé jsou monstra. Neslyšela jsem to už někdy? (22.08.2010)

Abych pravdu řekl, ze začátku jsem nevěděl, na čem si vlastně stojim, protože jsem vlastně nevěděl do čeho jsem se to zamotal, no a tak to všecko na mě vyplyvlo, zničehonic, příběh, který vlastně za shlédnutí rozhodně stojí, jenom mi v tom ze začátku dělal hodně veliký guláš a ten ne a ne setřást, až pak tak po třetině filmu vlastně vím, o čem to všecko vlastně je, a kam to všecko směřuje, protože to není nic jiného než depresivní výpověď, promarněného života, na který ani pes nenachčije, a co se nedá zachránit rozumně, ani lidský mozek nezachrání. Škoda právě toho, jak je film depresivní od začátku až do konce, ale na druhou stranu, díky tomu všemu ho nedokážu setřást na hodně dlouhou dobu. Hlavní role, padla Peterovi Mullanovi jako ulitá, a jak scénáristi příběh sfoukli jako svíčku, tak ani já nevěděl, co si o tom všem myslet, a ten konec, ten konec mě naprosto oddělal. No a možná právě proto dávám čtyři hvězdičky, protože to se prostě musí vidět. Silné a působivé to je, to ano, ale možná až moc. (07.12.2008)

Film jednoznačně táhne Garfield svým přesvědčivým ztělesněním zakřiknutého lůzra, nešťastné hříčky osudu. Hořkosladké momenty rozhodně potěší všechny tuzemské hřebejkofily; díky jedinečné britské atmosféře a sociální/celospolečenské kritice jde ale naštěstí přece jen i o něco víc. Dvě roviny příběhu do sebe postupně zapadají jako skládanka, jejíž závěrečný dílek možná až příliš tlačí na emocionální pilu. Přesto za 5, nemohl jsem od toho odtrhnout oči. (06.09.2009)

Zaujímavý a zvláštny film. Zaujala ma výstavba deja, ako keď archeológ postupne odkrýva jednotlivé vrstvy, aj výkon Andrewa Garfielda (až na niektoré herecké zlozvyky, ktoré ma iritovali). Na druhej strane nemám vo všeobecnosti rád filmy so sympatickými zločincami, ktorým všetci držia palce, zabúdajúc na ich previnenie. A v tomto filme mi okrem toho prekážalo aj niekoľko nevierohodných scén. Na viac, ako na mierny nadpriemer však podľa mňa film nemá, aj keď som jeho údajne úžasný záver nevidel, pretože mi videorekordér posledné štyri minúty nenahral. (24.09.2011)

Plakátovitý kýč, který donutí k zamyšlení. Na detaily zaměřená kamera navozuje pocit intimního prožívání. Soucítíme s hlavním hrdinou, který se po letech ve vězení začíná učit žít a vůbec poznávat život. ______Jenomže scénář působí jako železná tyč, která má z diváka vymlátit soucit a pochopení. Už jenom tím, že hlavního hrdinu představuje sympaťák, v dospělosti jemný, křehký a trápený výčitkami svědomí/ v dětství opomíjený a nešťastný.______ KOUSEK DĚJE: Hlavního hrdinu nikdy nevidíme v negativním světle, vše zlé je jenom naznačeno, neukázáno. Scénáristický mus přímo trčí v černobílé kombinaci dvou osudových okamžiků: zabije dívku/zachrání dívku (stejným nožem na papír!). A ještě jedna dvojkombinace: zlý, ztracený syn se stane dobrým a syn vlastní se stane zlým a tím se ztratí. Fantazijní loučení s přítelkyní na mole by se dalo čekat spíš v nějaké harlekýnce. _____ Nedivím se, že film získal cenu ekumenické poroty, protože přímo překypuje vzýváním k odpuštění. Jde na to ale nebezpečnou cestou, protože hrdina je jednoznačně suprkladný, takže odpustit mu je lehké. Přidat mu sem tam nějakou tu zápornou vlastnost (aby byl aspoň trochu reálný), už by to odpouštění šlo hůř. Proto znovu říkám: Tohle je kýč. /12. 9. 11. / (12.09.2011)