Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Eduard LandischHudba:
Jan F. FischerHrají:
Daniela Kolářová, Luděk Munzar, Marcel Vašinka, Dana Medřická, Bořivoj Navrátil, Vlastimil Hašek, Ljuba Krbová, Jarmila Derková, Karel Meister ml., Marie FrankováObsahy(2)
Setkali se v ocelárně. On, dělník, co mu záleží na práci a partě, ona rozverná dívka, z jeho pohledu trošku frivolní… Takové zná moc dobře, podobné byly kdysi totiž i jeho bývalé manželky. Jana (D. Kolářová) povýší a po několika týdnech odchází do sekretariátu výrobního náměstka. Je uhlazená, v kostýmku, a tak, když Tomek (L. Munzar) přijde za náměstkem, nepozná v ní stejnou ženu, s níž se před časem vídal ve slévárně. A ona rozehraje hru – na svou sestru, dvojče. V roli sekretářky je seriózní, korektní až přísná, a taková se muži zalíbí. V zajetí svých předsudků a prvoplánového hodnocení ji pozve na schůzku… (Česká televize)
(více)Recenze (15)
Mistr dialogů Daněk zkrátka uměl, to snad ani není třeba zmiňovat. Takže jen zmíním, že obdivuji Danu Kolářovou, která v té době patřila k nejkrásnějším ženám před kamerou, že se nebála si nechat na hlavu nastrčit to krepaté pometlo v barvě pomočené slámy. I Kolářová s tou příšernou parukou vypadala značně fujtajblózně. ()
"Předpojatý, to je vlastně slepý…" Být předpojatý vůči filmu Oldřicha Daňka snad ani nejde, i když se zde jedná o poměrně neznámou (na první pohled tedy tuctovou) televizní inscenaci. Ale i kdyby, stačí pár minutek jiskrné konverzace mezi Danielou Kolářovou a Luďkem Munzarem, a člověku musí být hned jasné, že i v tak, na dnešní dobu, neatraktivních kulisách jako je hutnická dílna, dokáže mistr Daněk vykouzlit něco naprosto kouzelného. Z těch dvou poloh Daniely Kolářové mě sice víc asi bavilo to její frivolní "třeštidlo" z úvodu, ale celé to pak v druhé části inscenace vyústilo ve velmi inteligentní dialogy o vnímání žen muži a naopak. Možná závěr byl až trošku zbytečně moc do ztracena, přesto jsem z tohoto televizního dílka vysloveně uchvácen. I díky krásné (nejen klárinetové) hudbě Jana F. Fischera. ()
Oldřich Daněk umí napsat krásné hloubavé dialogy naplněné myšlenkou i vtipem a umí coby autorský režisér rovněž natočit podle svého scénáře komorní snímeček v jednoduchém, téměř „nezávislém“ stylu, kdežto zde opět platí, že v téhle jednoduchosti může spočívat síla. Zvláště když se hlavních postav v Daňkově konverzační hře s pikantní romantickou historkou ze současnosti na hraně komedie a dramatu chopí takoví herci jako Luděk Munzar a Daniela Kolářová. Jejich spojení je pravda trochu nezvyklé, ale o to větší zážitek mi přineslo, zvláště když si v rámci svého znamenitého hereckého duelu mezi sebou nenuceně vyměňují nádherně ironické dialogy. Scéna po půlnoci u sóla na klarinet v opuštěném podniku je pak velmi pěknou melancholickou tečkou k závěru. Pár drobností by tomu šlo vytknout, ale ve výsledném dojmu nejsou pro mě podstatné a jak se mi tento malý velký film a zážitek z něj rozležel v hlavě, nakonec mu přeci jenom tu pátou hvězdičku rád dám, i vzhledem k tomu, jak je výrazně podhodnocen. [85%] ()
Na Oldřicha Daňka překvapivě akademická konstrukce, kterou ale stojí za to vidět kvůli výkonu Daniely Kolářové (a Dany Medřické, jejíž štěk má potenciál ukrást celou inscenaci). Naopak Luděk Munzar se do své role kupodivu nedokázal vžít. I vzhledem k šablonovitému výkonu Marcela Vašinky, se nemohu zbavit dojmu, že Daněk neměl při Druhé první dámě ani svůj režisérský den. Žánrově příbuzné inscenace Cesta na Borneo a Raněný lučištník jsou proti tomu klenoty. 2,5* ()
Oldřich Daněk, brilantní dramatik, který se pro své nepohodlné myšlenky z let šedesátých ocitl v nemilosti mocných, byl tehdy donucen k pragmatickým kompromisům, k nimž bezesporu náleží i tato televizní hra. Že nejde o žádné vrcholné literární dílo, je zřejmé: jako by tu Daněk na papír vyskládal slova, za nimiž už nic není. Dialogy, které si potom před kamerou vyměňují Kolářová s Munzarem nemají psychologickou hloubku, jsou jednodimenzionální. Ocelárna zoceluje. ()
Reklama