Trhliny

Představte si místo filmu dívčí tělo, které je složeno z mnoha částí, které jsou na sobě závislé a jedno nedokáže žít bez druhého. Středem tohoto těla je bod G. Tedy Miss G. Ostatní části jsou na ni závislé a snaží se uspokojit a udělat jí radost. To se jim daří, jenže toto dívčí tělo pozná doteky něčeho nového. Fiammy. Miss G v tom nachází novou nepoznanou rozkoš a ostatní tomu musí zabránit. Dojde tedy k nevyhnutelnému. Krásně nasnímané a přesto mě to neoslovilo tak, jak jsem očekával. Možná jsem s hodnocením přísný a po příštím shlédnutí svůj názor změním. Prozatím se musíte spokojit s mým prvním dojmem. (18.04.2010)

Zaujímavý to počin. Alebo skôr potenciál. Behali mi v hlave rôzne pocity a prirovnania. Piknik bol napríklad napriek všetkému krajší film a navyše pôsobil ako keby vznikol bez väčšieho snaženia. Príbeh je tu úplne iný, ide len o vizuálnu podobnosť, alebo možno až inšpiráciu. Najvýraznejšie sú podľa mňa v Trhlinách herecké kreácie Evy Green á la Johnny Depp! A to či už vám to evokuje pozitívny význam alebo nie. Lolitka Valverde tu ale nepôsobila natoľko fatálne ako počas mojej prvej skúsenosti s ňou. A na čo film dopláca najviac, je záver, v ktorom u mňa odrazu kleslo hodnotenie o hviezdičku, kvôli predvídateľnej kope klišé. A vtedy som si spomenul na Zlo, ktoré ma z podobného dôvodu vtedy neohúrilo tiež tak ako by malo. (12.09.2013)

Dívčí přátelství je velmi vrtkavé. Kdo hodlá vyčnívat, může to schytat. Taťka Ridley a strejda Tony Scott chtěli udělat radost určitě zajímavé tvůrkyni Jordan, a tak pustili nějaké prašule, aby mohlo vzniknout psychologické drama o jedné dívčí internátní škole. Zdobí ho znovu naprosto přesvědčivá Eva Green, u které alespoň pro mě platí to, co u Keiry Knightley. Ta totiž ve svých dobových dramatech nechává vzpomenout na eleganci starého Hollywoodu, Green se tentokrát do třicátých let minulého století také náramně hodí. Palec nahoru si ještě zaslouží ostatní mladé hrdinky (včetně jinde často se svlékající a přinejmenším půvabné Maríe Valverde) i kamera Johna Mathiesona. Úsměv Mony Lisy to v konzervativním prostředí dívčí univerzity zkoušel po linii moderního rozvíjení ducha mladých dívek, a byla to docela nuda. Tady se naštěstí těm „pravým hodnotám“ obloukem vyhneme, ostatně jsme na britských ostrovech, přesto mě výsledek nepohltil. V mnoha případech tu máme „zvraty“ surově natlačené do děje (kupříkladu jak buřička Miss G. najde v nové tváři školy nebývalé potěšení, jak náhle dívky otočí sympatie k Fiammě), vztahy se tak mění nečekaně rychle a s nevyzpytatelnými důsledky. Jo, a vyholené podpaží mi do třicátých let minulého století zrovna dvakrát nepasuje!! (29.05.2014)

Na téma učitel-žák toho bylo natočeno a napsáno mnoho. Já doufám, že ještě mnoho bude, protože je to téma takřka nevyčerpatelné. Záleží jen na režisérovi, scénáristovi nebo třeba spisovateli jak ho uchopí a co s ním ve výsledku provede. Eva Green nebyla psychopatická a ani jiným způsobem nějak vyšinutá. Byla jen stravovaná vlastními touhami a myšlenkami, které měly za následek to, co se stalo. To z ní vlastně udělalo politování hodnou chudinku. Ale nemám ji v úmyslu co by Miss G nějak obhajovat. Souhlasím s Malarkeyem ženské dokážou být někdy opravdu hodně drsné a to je celkem slabé slovo. K čemu vlastně bylo to skákání do vody, když nikdy nesoutěžily se žádnou jinou školou a nikdy nebyly na žádných závodech. Akorát se tu ukazovalo jak byla Miss G energická, excentrická, zapálená pro věc, ve velké míře vášnivá a zdálo by se i nespoutaná konvencemi. Eva Green tu podala mimořádný herecký výkon. (24.08.2011)

Jordan Scott v celovečerním debutu Cracks nezapřela svého otce – legendárního Ridley Scotta – a natočila precizní dobové drama, které prozrazuje svůj románový původ. Při sledování filmu jsem si právě chvílemi připadal, jako bych četl klasický román od mistra-spisovatele, který pečlivě buduje zápletku a charaktery a nevyhnutelně míří k tragickému vyústění, ve kterém se vše protne, kruh se uzavře a ohromený/ šokovaný/dojatý divák/čtenář na jeho konci sotva lapá po dechu. Přesně takový zážitek mi nabídl snímek Cracks, který oplývá pečlivou režií, strhujícím a propracovaným scénářem se silnými charaktery a výbornými herečkami (pro muže zde není místo…) v čele se skvostnou Evou Green, nejednoznačnou Juno Temple a okouzlující a talentovanou Španělkou Marií Valverde. Celé vyprávění plyne pomalým tempem, díky čemuž je čas hlouběji se ponořit do jednotlivých charakterů, přičemž právě Miss G Evy Greenové je opravdu pozoruhodnou tragickou postavou, o jejichž dalších osudech bych se chtěl dozvědět ještě více, což je pro tvůrce více než dobrá vizitka. Film je z vizuálního hlediska skromný, ale zároveň i líbivý a poetický a místo snahy o povrchní efektnost se v Cracks klade důraz převážně na soudržnou atmosféru až snových rozměrů. Velkou zálibu na výsledných kvalitách filmu má nepochybně samotná románová předloha, ovšem vydařených adaptací není nikdy dost. (03.05.2010)