Nejlepší z Brooklynu

Zoufalá, Ztroskotaná a Skrytá identita.. Náčrtek nemocí z povolání bídně placených brooklynských poldů, přičemž vidíme jen symptomy a otázkou zůstává, jestli samotná příčina má něco společného s výkonem zaměstnaní, či je zakořeněna v povaze bez ohledu na okolnosti.. Proti Training Day rozhodně syrovější a realističtější, ale zase tomu chybí tah na branku, co uměl vyvinout powerforward Alonzo Harris. Fuqua byl zřejmě ve střižně příliš uspokojen natočeným materiálem a bylo mu líto něco vystřihnout, či nedej bože (koncem) nezdůraznit, že i přes rány ze všech stran musí Amerika kráčet dál. A Richarde, ty buddhisto, nechci ti do toho kecat, ale na plátně si až moc často užíváš felací od prostitutek. Pochopitelně vím, že je to jen jako a obvykle se používá nanuk, ale nemůžeš se pak divit, že v manželce zahlodá červík pochybností a ty se podruhé rozvádíš.. (14.10.2013)

Prekvapive velmi dobry film - obycejny, nevycnivajici z rady, presto jedinecny. Clovek ceka rutinni zalezitost a taky se to za ni po celou dobu sledovani vydava, ale na konci se dostavi ten "wtf" feeling. Na 5 hvezd to neni, revoluce se nekona, ale skvely filmovy zazitek ano. Ethan Hawke i Richard Gere FTW. (13.02.2012)

Antoine Fuqua před 9 lety filmem "Training Day" odstartoval sérii drsných filmů o drsných ulicích USA, zkorumpovaných poldech a nebezpečných pouličních zabijácích, kteří mají v kapsách místo peněženek a klíčů jen zbraně a drogy. Od té doby vznikla řada slušných i špatných filmů na stejné téma. Tentokrát se vrací pan režisér zpět a představuje o něco rozmáchlejší verzi těchto snímků. Rozehrává několik minipříběhů, ve kterých nechybí všechny ingredience podobných filmů, jako je drsná mluva, temné postavy a nasilí. Nejedná se o špatný film ale už jsem viděl spousty o hodně lepších snímků na policejní téma, (z poslední doby mě napadá vynikající "Hrdost a sláva") postav i příběhů je zde až zbytečně mnoho a gradace snímku je moc slabá na to aby divák s napětím očekával jak vše dopadne. Slušný průměr. (19.12.2010)

Dříve klipařsky nadaný režisér mnohdy jen kupil balast a jedno klišé za druhým. Ovšem v posledních letech mě Antoine Fuqua baví. Ovšem tady ještě tak úplně ne. První předlouhé desítky minut jsem v brooklynských ulicích docela protrpěl. Jenže ono se toho vlastně ani moc nezmění.. Hlemýždí tempo navíc nezachrání příliš jednoduché, ploché a v druhé polovině i těžko uvěřitelné povídání o trojici poldů, kteří nepředvádí žádný herecký koncert, natož aby byli součástí chytře propletené podívané. Jejich jednotlivé linie nenabízejí zápletku odlišnější od typických policejních témat a hlavně nenabízejí žádnou myšlenku, pointu, katarzi. Prostě jen bum a bác a nic. Ruce pryč.. (25.04.2011)

Potěšilo mne, že do o něco delší stopáže dokázal Fuqua namontoval dvě zručně natočené, dlouhé napínavé scény. V kombinaci s příjemnou a perfektně sedící hudbou opravdu bylo na co se dívat. Příběh možná trochu skřípe, ale na herecké hvězdy je taková radost pohledět, že ke snímku nemám větších výhrad. Čeho jsem si všimnul, je značná inspirace seriálem The Wire, což se promítnulo i do obsazení černošského hereckého ansámblu. Nenudil jsem se, jen to mohlo být o něco peprnější a možná drastičtější... Ke konci si nelze nevzpomenout na podobný Pride & Glory a konec samotný - to jsem nečekal. Anebo určitě ne všechno. (28.07.2010)