Daleko od hlučícího davu

Hezky natočená populární prstírna viktoriánským panen, u níž je až k neuvěření, že jí napsal chlap. Ačkoliv, když se na toho Hárdyho tak dívám, kdo ví, jak to vlastně bylo… Každopádně jsem měl u toho pocit, jako bych očichával ruku čerstvě vytaženou z netknutého klína Džejn Óstenové a přitom se na mě sápal některý z věčně lačných, lidožravých bobrů sester Brontëových. A k tomu všemu jsem musel čumět na esteticky až nehumánní Kery Chuligán, navíc charakterově napřesdržku, jak je rozpolcena mezi dva bezkonkurenčně nejcharakternější a nejcharismatičtější správňáky, kteří jakoby vypadli z nejlepkavějších snů zoufale nemrdaných, otylých hospodyněk, a dokonale teploušského oficíra (patrně autobiografického). Teď byste asi vsadili na můj odpad, že? Chyba! I heterosexuální cynik totiž občas zatouží po klasice, pohladit po šulínku a ošukat škaredého babochlapa nebo pár ovcí kdesi v romanticky zelených lukách dorsetské farmy devatenáctého století, víte! Asi mi zrovna včera v nestřeženém okamžiku olíznul nějaký harlekýn hypotalamus a po tom přívalu agresivních nebo debilních braků poslední doby to bylo prostě takové uklidňující. Já vím, měl jsem se od toho hlučícího davu držet co nejdál, připadám si teď tak trochu jako feminně empatická, přechytřele užvaněná slečna Matty těsně před ovulací, ale stejně tomu napálím hezky přihřáté tři a už se o tom nechci víckrát bavit. (24.07.2015)

Místo: Angiie, on: majitel stáda ovcí, ona: emancipovaná nemajetná žena. Situace: on ji žádá o úd, ona se zdráhá, on doufá. Střih. Ona dědí, on zatím přichází o stádo. A pak se sešikovaly všechny autorky červených knihoven do jednoho hejna a zplodily rozvášněnou soap operu plnou cukrkandlu a absolutně předvídatelných situací. Během téměř dvou hodin ho ona párkrát chce, párkrát nechce, on ji stále chce, ale nemá ty ovce, což je evidentně překážkou milostných pletek. Občas jejich vztah naruší stárnoucí seladon odvedle. Ale nemějte strach, milé děti, vše dobře dopadne a spolu odejdou do sluncem zalité krajiny. Děsivé! (03.02.2021)

Tvůrci z hnutí Dogma 95 se nám ale pěkně rozutekli! Zatímco Lars von Trier pronásleduje múzy a okázale mlátí divákům o hlavy svou artovou výlučností, Thomas Vinterberg se proměnil v konstruktéra precizních a takřka „objektivně bezchybných“ mainstreamových dramat. Naposledy snímkem Hon, přesným a chladným jako severská zima, potvrdil pozici režiséra, jenž nikomu nic nedokazuje a dělá vždy přesně to, co jeho film nejvíc potřebuje. Nejskalnější příznivce z dob Rodinné oslavy možná trochu zklamal, mnoho jiných si ale nově získal. Daleko od hlučícího davu se přesto jevilo poněkud zvláštní volbou. Má smysl, aby se tak dobrý režisér věnoval něčemu tak „banálnímu“, jako je historické kostýmové drama? Navíc když jde o adaptaci románu, jenž se již zpracování dočkal?  Sledujeme hrdinku, mladou a svobodomyslnou Bathshebu (Carey Mulligan) volící mezi třemi nápadníky. Na výběr má zchudlého ovčáka (Matthias Schoenaerts), který - ač je viditelně jejím nejbližším přítelem - se nehodí k postavení dědičky farmy, bohatého a laskavého, ale poněkud slabošského gentlemana (Michael Sheen) a tajuplného, energického, ale nedůvěryhodného šlechtice ve vojenských službách (Tom Sturridge). Thomas Hardy se ve slavné předloze věnoval na tehdejší poměry odvážně ženské emancipaci a potírání třídních rozdílů. Bathsheba vybírá, od kterého muže se nechá zkrotit, a nejpřijatelněji se jí dokonce jeví možnost zůstat svobodná! Z dnešního úhlu pohledu jde přesto o prachsprostou červenou knihovnu a příběh, jejž nebudeme brát tak úplně vážně, protože chtěnost z něj až příliš čiší. (16.06.2020)

Predchádzajúce dve filmové verzie tohto diela som nevidel a tak som odkázaný iba na túto jedinú od Vinterberga. Vinterberg spolu s Jensenom sú moji najobľúbenejší severskí režiséri preto som mal aj veľké očakávania. Tie sa z väčšej časti naplnili, aj napriek tomu, že sa tento snímok nezaradil k popredným dielam tohto režiséra, ktorého doménou vždy boli surové, drsné a emocionálne vyhrotené drámy. Veľa z toho sa nájde aj tu, predovšetkým v hlavných postavách Bathsheby a Gabriela, je však limitovaný danou predlohou, od ktorej sa snažil neodkláňať. Bathsheba je emancipovaná, inteligentná a hlavne nespútaná, žena túžiaca po slobode a samostatnosti. Len tak na okraj, ruku na srdce, po čase mi to u nej začalo trochu liezť na nervy, nič sa nemá preháňať. Naproti tomu Gabriel je stelesnený svätec, múdry a šikovný pracant, prekypujúci trpezlivosťou a nekritickou láskou. Postupne, ako sa do hry zamiešajú aj zvyšní dvaja páni (sused a vojak), sa rozdané karty začnú odkrývať a na svetlo sveta sa pomaly začnú drať hlavné charakterové rysy všetkých zúčastnených aj so všetkými následkami a dôsledkami. To je snáď na snímku to najlepšie. V istých momentoch som sa dokonca pristihol pri myšlienke, že Bathsheba dostala čo chcela, toľko preberala až nakoniec prebrala, ale o tom už je život. Žena má často tú zvláštnu schopnosť, že si z veľkého množstva nápadníkov vyberie práve toho najmenej vhodného, z tohto pohľadu sa od viktoriánskeho obdobia až do súčasnosti nič nezmenilo. Skrátka, film má schopnosť cez postavy pohrať si s pocitmi diváka. Všetko podčiarkuje výborne zvládnutá viktoriánska atmosféra (trochu pochmúrnosti a hmly na úkor slniečka a jasných farieb by ale nezaškodilo) spolu s výpravou, kamerou a hudbou, ktorá mi tu náramne zapasovala. Na nadpriemer tu toho dobrého bohato stačí. 75/100 (25.09.2015)

Bohužel i vytříbená audiovizuální stránka nedokáže pozvednout možná až příliš klasické kostýmní drama. Thomas Vinterberg to má v ruce, herečtí představitelé jsou parádní a hudební doprovod Craiga Armstronga je více než podmanivý. Ovšem na ploše dvou hodin probíhá téměř rutinní příběhová skladba řešící vztah ústřední dvojice a jejich vztahu v kontrastu se společenskými změnami a novými nápadníky na obzoru. Pro fanoušky žánru asi dostatečné, pro ostatní přeci jen trochu za očekáváními. [65%] (18.07.2015)