Resident Evil: Afterlife

Druhý nejlepší díl z filmové mutace Resident Evil (ano, jsem si vědom jak blbě to zní). Hudební doprovod a samotné ozvučení je bombastické, třetí rozměr tomu dodává šťávu. Doposavaď jsem žil v domnění, že mě efekt "lítajících pneumatik" už ničím nepřekvapí. Mýlil jsem se. Digitální hvězdice letící přímo do ksichtu jsou zatraceně cool, ostatně jako všechny ty šílené akční scény, prodlouženy minimálně na desetinásobek reálné délky. Příběh, podobně jako ve hrách (které začínají být tak trochu telenovelami), je zato nehorázný výmaz, postrádající logiku (no... vždyť je to vlastně herní adaptace Made in U.S.), dobře napsané dialogy a... no hergot už to sakra ukončete! Ty cliffhangery na konci vážně nesnáším! (30.09.2010)

Překvapivě dobré i ve dvojrozměrném podání. Anderson se svým místy meditativním pojetím blíží nálepce "béčkového artu", protože řada kompozic (například z "Aljašky") je jednoduše krásných a velmi pomalé tempo vyprávění umožňuje zaměřovat pozornost na obrazy a kochat se jimi. Záběry v Resident Evil: Afterlife totiž nejsou primárně zprostředkovateli narativně důležitých informací, ale mnohem víc opojným průzkumem uzavřených i otevřených prostorů obklopujících postavy. Tomu samozřejmě napomáhají fetišistické zpomalovačky a nadměrné využívání celků a velkých celků. Vzhledem k tomu, že videohry jsou oproti filmu definovány především prostorem (hráč tráví čas objevováním nových lokací a opakovaně jimi prochází), zatímco film je omezen jasně definovanou stopáží (tedy časem, v kterém musí divákovi říci všechno podstatné), chápu tento krok v rámci videoherních adaptací jako jednoznačně kladný. Nemá moc smysl mluvit o "videoherní absurditě scénáře", když těžiště filmu je někde úplně jinde. Byl bych opatrný i s tvrzeními ohledně "fetišizování Milly", která je už od prvního dílu - a postupně čím dál víc - spíše androgynní postavou, která v mnohém odpovídá videoherním avatarům, do nichž je možné se volně projektovat. Kromě vzezření Alice hraje roli její ztráta paměti (první díl) a v Afterlife nepochybně i armáda jejích klonů, která značí schopnost avatarů opakovaně vstát z mrtvých, "respawnovat" se na jiném místě a na několik pokusů dokončit misi (dohrát hru). (08.05.2013)

Zápletka by v normálnom filme vystačila na 15 minút, tu je nafúknutá na 100 a ešte skončí vo chvíli, keď má ísť do najtuhšieho. Nehorázne okaté vykrádanie konkrétnych záberov z Matrixu či Bayovho Ostrovu v objatí radikálne nastavenej „brainwash“ videohernej logiky už iba potvrdzuje, že Andersonovi je úplne jedno, čo si o ňom kto myslí. A užíva si to. Užíva si sexy image všetkých troch ženských postáv (môže byť niektorá z nich ešte viacej hot?) i vypapkanú výpravu (najlepšia zložka filmu), kontrastne kombinujúcu oblaky prachu a hnilé kovové potrubia s laboratórne čistými bledými miestnosťami. Resident Evil: Afterlife je ultimátny obrazový 3D fetiš, plastická pokleslosť s jedným mega hustým bossom s tonovou sekerou. Je to pokleslosť, na ktorú sa veľmi dobre pozerá. Russell Mulcahy v trojke povýšil sériu na apokalyptický biják, Anderson ju zrazil späť do herných mantinelov. (01.10.2010)

Jelikož RE 4 je tak nekonzistentní pitomej blábol, pamatuju si jen pár postřehů. Milla je tady neskutečně krásná (a stále nalíčená). Pořád jí baví mluvit s vážnou tváří do kamery. Když najde špinavou a odrbanou Ali Later, sváže jí a letí s ní letadlem, Ali se i tak dokáže za letu nalíčit, a to bez použití rukou a líčidel. Anderson tentokrát vykrádá tak sprostě, až mě to udivilo. Zpomalovací záběry naprosto u všeho, stačí jen když postava někomu něco hodí a hned zpomalovačka, to je neskutečnej pruďák. Absolutně chybí příběh. Chvíli se letí letadlem, chvíli chodí po baráku, pak se prokopou kamsi do všeovládajícího domu a to je celá zápletka. Za vším asi stál nějakej neustále se resuscitující pablb, kterej jako chvat používá hod slunečníma brejlema na dálku. Psi, co se jim rozevíraj hlavy (něco na způsob reaperů z Bladea), vypadaj jak kaktusy a nejsou strašidelný. Chlap s vizáží strážce Matrixu, co mu z huby lezou chapadla, vypadá jako totální dement. Rozlišení HD dává vyniknout mizerný kvalitě mizernejch triků o to víc. Největší šanci na přežití mají krásní lidé. Škaredý lidé jsou zrádci a zlouni. Trapně hláškující cool vazoun v žádným případě nenahradí charizma Odeda Fehra. Tenhle film snad ani nepotřeboval zombíky, a to jsou hlavním téma série. Tady jako by snad vůbec nebyli. Je to pět minut a už si z filmu nepamatuju skoro nic. U titulků použili jako v případě druhýho dílu písničku Outsider od Perfect circle a to bylo jediný pozitivum celýho filmu. A bere-li se béčko jak hrom tak smrtelně vážně, bude ta úporná snaha o absolutní coolovost jenom strašně směšná. Do budoucna jedině první nebo třetí díl. Jasně nejhorší RE ever. Už Paule na tohle téma nic netoč, prosím! (29.10.2011)

Já vím, hloupá otázka, ale o čem že to bylo? Kdo a co byl ten pán s červenýma očima? A božínku, proč mají všichni potřebu křížit Yorkšíráky? Hledat logiku v Resident Evil, je jako hledat u mě intelekt, tedy obtížné ne-li nemožné, ale neuškodilo by ji/ho trošku zakomponovat? Chtěla bych toho moc? Je mi jedno, že si obří chlápek se zálibou v sekání lidí, tiše a nepozorovaně napochoduje k nic netušícím hrdinkám (když už jenom jeho chůze musí způsobovat zemětřesení), jestliže se pak nechá tak sexy zabít. Zbožňuji, když si Milla hodí nějaké to saltíčko, přemet, sklouznutí a ustřelí hlavu zombií fešákovi. A udělá mi velkou radost, když Scofield zase uteče z vězení. Ale celá tahle cool estráda s drsnými hláškami a zpomalovačkami nezastíní fakt, že to absolutně postrádá děj, který byste přeci jen už u 4. dílu chtěli naleznout. Tak snad příště :o) (11.11.2010)