Přání smrti

„Kto si?“ – „Tvoj posledný zákazník.“ O tomto sa hovorilo minimálne od r. 2012 a nakoniec to dopadlo presne tak, ako sme si mysleli, že to dopadne, keď boli odídení drsňáci Joe Carnahan a Frank Grillo a nahradil ich bezzubý Bruce Willis. Síce zostal Joeov scenár, ale bohvie, ako ho počas nakrúcania upravili, pretože sa mi nechce veriť, že autor peciek Medzi vlkmi a A-Team napísal niečo tak zastarané. Jasné, každý občas máme chuť vziať spravodlivosť do vlastných rúk, lebo niektorí sudcovia nerobia to, za čo sú platení a niektorí policajti sú skorumpovaní. O politikoch nehovoriac. Vidno, že tak to funguje nielen u nás, ale i v USA. Ale natočiť film, ktorý seriózne kladie otázku, či na niečo také máme morálne právo, mi pripadá zúfalo nemoderný. Réžie sa síce chopil krvák Eli Roth a treba dodať, že zostal svojmu menu verný. Mnohé scény sú prekvapivo drastické. Ale sú striedané absolútne nezáživnými dialógmi a s pekelne nudnými vzťahmi medzi priemernými postavami. Willis prekvapivo nepôsobí až tak nezáživne, ako som sa obával. Dean Norris je ako svojrázny policajt fajn. Všetko ostatné je však mimo. Filmu strašne dlho trvá, kým sa rozbehne. A ani potom to nie je ono. Navyše obsahuje plno flashbackov ako z nemeckej kriminálky z roku 1998 a céčkarských tupostí (Willis potrebuje strelnú zbraň, ale nevie, ako si ju zaobstarať bez toho, aby ho chytili, našťastie ide do roboty, na operačnom stole chlapovi zhodou náhod vypadne na zem búchačka, Willis ju nenápadne kopne pod stôl a potom si ju vezme). (18.08.2018)

Jak tak koukám na kinematografii Bruce Willise, tak to vypadá, že Přání smrti je poslední vysloveně kloudný film, ve kterém se objevil. A špatný opravdu není. Eli Roth ví, jak natočit krvák. Bruce zase ví, jak to udělat, aby působil jako drsňák, kterého davy budou mít rádi. No a oba vzali ze sebe to nejlepší a spolu dali dohromady film, který mi připomněl, proč mám Bruce tak rád. (12.05.2023)

Kersey se vrátil a jelikož Bronson už umřel, dostal tentokráte postavu do péče Willis. Zatímco v originále divák tušil že udělaný Bronson na to rozhodně má a musel hrát zpočátku přemýšlivého blbečka s brýlema, který poté vzal spravedlnost do svých rukou. Přerod aktuálního doktora Willise v zabijáka Willise moc uvěřitelný není. O nějaký průser se nejedná a i v tomhle filmu existuje určitá hierarchie, po které náš hrdina se zbraní stoupá, aby v závěru vystoupil na bájný Olymp a zahlásil že má splněno. Nebo spíše možná prozatím splněno? Uvidíme. Každopádně podle posledního záběru je jasné že si Willis po delší době účinkování ve filmu užil a nepodává svůj v poslední době obvyklý znuděný výkon. Mrtvých šmejdů: 8. 60% za nostalgii. (31.05.2018)

Zvlášť teď v době, kdy je to v USA masakr za masakrem a jakákoli obhajoba (či pouhý humor na téma) zbraní rovná se šílený píchání do vosího hnízda, tak je až neuvěřitelný, že "Bear Jew" Eli Roth přesto nějak protlačil a natočil zrovna remake DEATH WISH. A neusnete-li v úvodní půlhodince, čeká pár z vás taky tak skvělá nekorektní zábava. Nejhorší možný načasování, tupá zábava pro primitivy, nesmyslně násilný a bla bla bla bla bla, já říkám MRDAT POHORŠENÝ KRITIKY - tohle je přesně ta správná jednoduchá, ohraná, starosvětská akční střílečka na téma oko za oko. Má to šťávu, dost srandy, krve a drsňáren, úctu k originálu, taky vychytaný maličkosti typu Sway @Shade45, soundtrackový pecky jako "Back In Black" a "Love Sosa", plus fajn vedlejšky a starýho dobrýho hláškujícího Bruce Willise. Hloubka nulová, prostě popkorn a za mě radost veliká. Ideální cílovka: držitelé zbrojáku ✌🏻 (06.03.2018)

Film zajímavý ze dvou hledisek: Jako komentář k současné debatě ohledně legálního držení střelných zbraní (explicitně je zde prezentováno, že v USA si útočnou pušku můžete pořídit v podstatě úplně bez problémů). Druhou "zvláštností" je, že se jedná patrně o první snímek Eliho Rotha, jenž snad v žádném ohledu není nejen lacině okázale šokující a přehnaný (ta trocha zdejší brutality dnes už zaskočí málokoho), ale dokonce ani nijak významně řemeslně pofidérní. Je to vlastně úplně standardní akční revenge movie, který své téma (bohužel) zpracovává bez nějaké výraznější kontroverze (na rozdíl od originálu s Charlesem Bronsonem). Na druhou stranu jsem byl příjemně potěšen, že se Roth neuchýlil k jednomu hloupému dějovému zvratu, jenž jsem většinu stopáže na konci očekával jako "překvapivou" pointu (minimálně dvě konkrétní indicie mě k tomu mohutně nabádaly). 50 % (18.03.2018)