TRON: Legacy 3D

Netušil jsem, že zůstanu na stejném hodnocení jako u Trona z roku 1982. Ač vizuální a hudební podívaná pokročila hodně kupředu. Vyprávění příběhu srazilo úroveň hodně nízko. Ale možná je to tím, že se jedná o velkolepé dílo v rukou debutujícího režiséra Josepha Kosinskiho, který na své režisérské židli nesl velké břímě. A takový je výsledek. (08.01.2011)

Film, který mohl být dalším Matrixem (a že bychom takový druhý Matrix potřebovali. A ne, Inception to není), jenže k takovému cíli bohužel ani nemířil. Vizuál je podmanivý, příběh je prostinký. Proč vlastně? Protože film představuje přímé navázání na prvního Trona, jehož příběh je směšně nedomyšlený. Když se tvůrci rozhodli takto navázat, naložili si tím na záda to břímě, že musí pracovat s nesmysly, které se v původním Tronovi objevovali. A to dost dobře nejde... (19.12.2010)

Unfuckingbelievably designérsky vycizelovaný kus srovnatelný v tomto ohledu i se Single Manem. Po těchhle dvou zkušenostech (TRON: Legacy a Single Man) bych zvedl ruku pro nařízení ukládající filmovým studiím při záměru točit film stojící především na vzhledu a jeho stylu svěřit režii někomu, kdo se v tom vyzná - ať už je to Tom Ford nebo Joseph Kosinski. Avatarovsky vytříbené 3D je pak už jen takovou třešinkou na dortu...no, to není úplně pravda, tou je Olivia Wilde, které obvykle nijak zvlášť nefandím, ale která mě tady zcela přesvědčila, abych se stal jejím obdivovatelem. Disney tedy možná není úplně mrtvý, i když si na radikála hraje jen tak pro formu v úvodu, aby mohl zapózovat, udělat opičku na Microsoft, a zase se šupem vrátit do hájemství popkulturně nekomplikovaného scénáře s předvídatelnými zvraty. K čemu sakra byl Cillian Murphy, který se na plátně objevil asi na třicet sekund, pronesl dvě ostré poznámky, ukázal jak je to hackování snadné (jako ostatně všichni v TRONovi), a bez jakékoliv dějové účasti zase zmizel? TRON: Legacy rozhodně není dokonalý film. K tomu mu po obsahové stránce nemálo schází. Neuráží vás ale mírou svých nedostatků a naopak svoje klady vytěžuje na sto procent a dává to divákovi zatraceně sežrat...a jemu (mně;)) se to líbí. Pro to, co se soundtrackem provedl Daft Punk (s 85členným orchestrem, jak tvrdí Wikipedie), kterému se stala jedna z nejujetějších oscarových křivd v dějinách, naprosto nemám slov. Tak nějak zhruba řečeno stvořil jeden z těch hudebních doprovodů k filmu, který dokonale obstojí i sám o sobě, a který se vždycky zvrhne z "no, dám si jen jednu skladbu" na "hm, sakra, to už to zase poslouchám tři čtvrtě hodiny?", přičemž ten čas můžete jen prokládat téměř orgastickými momentkami a vzpomínkami na Vangelise a další velikány nejenom elektronické a/nebo filmové hudby. Dokonale čistá a komplexní práce perfektně spojená s obrazem (ale jak jsem řekl, ten nepotřebujete), v němž je černá skutečně černá a bílá skutečně bílá. A v němž je bílý Michael Sheen neuvěřitelně uvěřitelným démonem, který se vytrhl ze stránek Shakespeara, aby posedl vaši USB mechaniku - nebo dnes asi spíš mobilní zařízení s bezdrátovým připojením, což už ale nezní tak dobře;) Jaká je to potom škoda, když musíte dát "jenom" 80% a uchechtnout se nad digitálním mladým Bridgesem/CLUem. PS: Prvního TRONa jsem viděl kdysi dávno, a jsem přesvědčen, že je to legendární záležitost...doufám, že další díl naloží se svým dědictvím se ctí a rozvine ságu ještě dál. (10.04.2011)

Audiovizuálně vytříbený "blejskolák" s fascinujícím designem futurismu a monumentální hudbou (není náhoda, že místy připomíná Inception), která není jen ohromná sama o sobě, nýbrž také způsobem svého zakotvení do filmu - a přesto Tron Legacy znamená spíše rutinním scenáristou a nezkušeným vypravěčem na režisérské stoličce promarněnou příležitost. Tron nemůže přednést myšlenku paralelních světů důstojně, pokud si mnohem více chce hrát, než-li ony fikční světy tvořit, natož je smysluplně předložit publiku. Pravidla jsou nejasná, nekompletní i nekomplexní a ještě k tomu se porušují. Film, jak kráčí kupředu, je schopen v rámci momentálního oslnění jedním prvkem nepříjemně narušit logiku toho předchozího - dějově tak vzniká chaotický a vzhledem k Tronovu potenciálu ponižující balast, omezující se na stokrát viděný souboj dvou jednorozměrných figurek... 5/10 (17.12.2010)

Konečně někdo ukázal světu, co ty posrané programy dělají, když je člověk nechá jen tak se zbůhdarma povalovat se na disku! Neví co roupama a kují, jak vyskákat z kejsu vyhladit lidstvo, svině! A mně se hned zdálo, že poslední Fatal error Kernelu32, není až tak Billova chyba, jak mnozí tvrdí! Třikrát za hodinu, to už je fakt podezřelé i na Malého s Měkkým Ltd., který nepochybně děsně touží jen po tom, abych si zpomalil počítač Vistama či dokonce za mrzký peníz downgradoval na Sedmičky! Ne, za tím bude tutově něco jiného. Horšího! Je to jasná diverze k odlákání mé pozornosti, aby se mezitím, co budu vztekle mlátit do klávesnice a kopat do šasi, mohla ta lidožravá armáda jedniček a nul nenápadně prokousat SATA kabelem až ke sběrnici! A Oni dobře vědí, že odtamtud už je to k ATI-ně co by megabajtem dohodil a PCI Expres jezdí každou milisekundu až do Ústí HDMI konektoru!!!! Ale na mě si nepříjdou! Pohrál jsem si totiž trochu se Zdrojem! Žádných pět Voltů, milánkové, naperu do vás rovnou dvěstědvacet a pořádně vám zatřepu Assemblerem! A pak si v klidu počkám, až tahle skvělá, nostalgická, osmdesátková reminiscence vyjde v knižní podobě, přejdu zpět na deskové hry a účetnictví si povedu pěkně postaru, ručně! Nemíním si totiž udělat ve svém čerstvě vymalovaném obýváku bordel tím, že se po něm budu honit na virtuálních motorkách s nějakým nezdravě ambiciózním softwarem! (02.03.2011)