Baader Meinhof Komplex

Nadosmrti se omlouván německému národu, o kterém jsem tvrdil trapné nedodělecké řeči typu, že německý národ nikdy nedokáže natočit kvalitní film. Kecy, který jako by z huby vypadly odborníkovi, který o tom ví víc, než samotný Němec. Jenže pak jsem viděl Goodbye, Lenin, Pád třetí říše...a začaly se objevovat ještě zajímavější filmy a mě překvapilo, jak se právě oni s ničím neserou a veškerý vážný témata oni rozebíraj stručně a narovinu. Dokážou přiznat chyby, kterými si jejich národ prošel, a ještě to ukázat světu. To tedy klobouk dolů, protože to, ne každý dokáže. Snad jenom možná Češi, kteří všude tvrdí, jak jsou národ k hovnu, ale přitom jsou taky jedni z mála, kteří to dokážou už od začátku říct na plnou hubu. Holt, každý má něco do sebe a německý národ, ačkoliv pozitivní minulost nemá, dokáže jí upřímně dát divákovi najevo a vše s čistým svědomím převést do světa filmu. Tak vznikl další z německých filmů, odkazující na důležité německé období a na neméně důležitý německý problém, kterým si museli projít. Sice to u mě není na plný počet, ale dokáže to v jistých chvílích vyrazit dech. Ono pokud se něco myslí upřímně a na rovinu, tak ten vyraženej dech je jasná věc. (14.08.2010)

Nevím, jestli to byl přímo Edelův záměr, nebo šlo opravdu o extra věrnou rekonstrukci charakterů, ale osobně jsem si smrt každého člena RAF užil a i při sebedojemnějším umírání hladovkáře jsem s bandou samozvaných revolucionářů a fanatických komunistů nesdílel ani za nehet sympatií. Ono fandit unuděním děckám, který si pro vykrádání bank a vraždění policajtů vycucají z prstu vyšší poslání jde opravdu těžko. Však tenhle „svatý boj“ je to stejný, jako kdyby se sešlo pár náctiletých intoušských extrémistů, shodli se na tom, že svět je hunsnej a plnej bezpráví, odhlasovali si boj za svobodu Tibetu a šli vyhazovat do vzduchu čínské restaurace. Samotný film je pak ovšem velké dílo, precizně natočený i zahraný, strhující. (16.05.2009)

Děkuji za poctivě a pečlivě promyšlený a natočený film, který umožňuje vhlédnout do myšlení teroristů a teroristických skupin. Promýšlí se k tomu, a nemilosrdně odhaluje, že teroristé, kteříkoliv teroristé, nejsou víc než zakomplexovaní polovzdělanci, kteří seberealizací přes kvéry a bomby překrývají svoji neschopnost se prosadit a svoji nespokojenost z životních neúspěchů. Své monstrózní akce zahalují do několika frází a žvástů, které se naučili memorovat, aniž je jim samotným dáno jim skutečně porozumět. Je zhola absurdní představa, že jestliže by se jejich hlásaným požadavkům vyhovělo, stali by se řádnými občany, kteří chodí do práce a vychovávají své děti k dodržování společenských norem. Velice užitečný film. (20.03.2010)

Jak to, že právě intelektuálově jsou tak často schopni propadat těm nejhorším formám kolektivního šílenství? Ho-ho-Ho-Či-Min... skandovalo se na německých univerzitách konce šedesátých let. Mládí se hněvali na imperialistickou Ameriku, na pokrytecký Západ, na upjaté mravy svých rodičů. Revoluční opojení květinových dětí však skončilo v následující dekádě vystřízlivěním a kocovinou, anebo jako v případě RAF zoufalým příklonem k násilí. O teroristických činech páchaných v Západním Německu rudými ratolestmi převážně buržoazních rodičů se u nás, myslím, málo píše a málo ví. Tento film mapuje osudy radikální levice s téměř dokumentaristickým puntičkářstvím. Nesoudí, spíš ukazuje. Jeho největší klad je však i největším záporem - jak postupně přibývá výbuchů, únosů a vražd, ztrácí se v proudech krve vedle dramatického náboje i to, co by mě jako diváka zajímalo nejvíce: totiž odpověď na otázku, jak vlastně vzniká revolucionář, co se asi děje v jeho hlavě, k jakému přerodu dochází na cestě od idealismu k politické vraždě. Nicméně i s touto výhradou se jedná o dobře natočený snímek se značnou vypovídací hodnotou. (21.04.2009)

Ja osobne som pacifista. Dobre sa mi teraz kecá, nebol som tam. Ale to čo bolo realitou vtedy, je realitou aj dnes, akurát zas niekde inde. Povedané zjednodušene; Kde kvitne nespokojnosť, kvitne aj extrémizmus. Fakt som sa dlho bál, že to bude pohľad jednostranný. Sčasti samozrejme je; extrémisti sú hlavné postavy, čo jasne ponúka, aby sme s nimi sympatizovali; a pravdepodobne v práve aj sú. A hlavne majú v mnoho veciach pravdu. To im ale nedáva právo na žiadnu (svätú, či ideologickú) vojnu. Bojovať proti vojne a vraždeniu nevinných, guerillovou vojnou a vraždením ďalších nevinných, nie je riešenie. Pre mňa bol ich boj neprijateľný už od podstaty, byť som im to víťazstvo prial; Zlo plodí vždy len zlo... Toľko k päťhviezde na film o lavicovom odboji, bolševických teroristoch. Vynikajúci film. Od Joplinky v úvode po posledný výstrel, film nervydrásajúci, realistický, zábavný, krutý a nechutne otvorený. O triedu nad Spielbergom a jeho poctou Mossadu (06.08.2014)