Ip Man

Lepšie to už dopadnúť hádam ani nemohlo. Samozrejme, čo sa týka histórie, je to silno zromantizovaná a zmytologizovaná verzia toho, čo sa naozaj stalo, ale tak to má proste byť. Je to predsa film o národnom hrdinovi a do takýchto vecí nejaký ten pátos proste patrí. Ba je priam nutný. A že sa to v tomto prípade podarilo namixovať prenáramne. Režisér film postavil na overenej formulke. Čínsky hrdina-japonský votrelci-kopec akcie. A za pomoci svelo dávkovaného heroizmu, drámy (tj pátos) a akcie vykuchtil film, ktorý je vo svojom obore dokonalý. Ip Mana budete milovať. Budete milovať jeho ležérnu polohu, budete ho milovať ako starostlivého otca, budete ho milovať ako hrdinu. Z hláškou "I am only a chinese man" sa Donnie už definitívne zarezal hlboko, hlboko do môjho hongkongského srdca, hneď vedľa takých borcov ako sú Sammo Hung a Yuen Biao. Apropo Sammmo Hung. Ten robil bojovú choreografiu. Spojenie Yen a Hung vyústilo do jedných z najúžasnejších bojových scén aké boli kedy natočené. A to či už ako súboje lahodiace oku, alebo ako nádherná ukážka umenia Wing Chun. Veru, lepšie to už dopadnúť hádam nemohlo. Ip Man dokonca predčil moje očakávania. (10/10) (07.01.2009)

Nehraje v tom ani jedna panda a je to asi takhle: "Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Ne, to se mýlíš, pane! Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Při vší úctě a s maximální pokorou, mýlíš se ty, pane! Mé Kung-fu je lepší něž tvé Kung-fu! Ne, ne, ne a tisíckrát ne! Neuraž se, pane, ale mé Kung-fu je nejlepší Kung-fu ze všech Kung-fu, tudíž logicky musí být lepší než tvé Kung-fu! Taková drzost! Jsi neskonale domýšlivý ohledně svého Kung-fu! Ač mě mé Kung-fu učí pokoře a Kung-fu sebeovládání, nedáváš mi jinou možnost než porovnat, je-li mé Kung-fu lepší než tvé Kung-Fu.... (Urrrgh, Vzzzzum, Sssssvist)". Choreograficky perfektní Kung-fu, zabalené do klišovitého patosu tak hustého, že jej má místy problém prokopnout i dokonalé Mavashi pana Yena. (08.04.2010)

Nářez od začátku do konce. Navíc lze-li v případě tohoto snímku slyšet několikanásobné vychvalování akčních scén, které údajně trumfnou i Neovy eskapády z Matrixu, rozhodně tomu jde uvěřit. Už po prvních pěti minutách jsem byl svědkem jednoho z nejlepších čínských soubojů za velmi dlouhou dobu. A film v této tradici naštěstí pokračuje - je to zábavná mlátička a těch 106 minut uteče, ani jsem nevěděl jak. Příběh, který ve většině podobných východních snímcích tohoto typu trochu skřípe, nebo hůře nudí, se také povedl. Nevšímal jsem si žádných hluchých míst nebo nesrovnalostí, takže po dějové stránce taky velká spokojenost... Doporučuji všem, kterým se líbil souboj Nea s agentem Smithem v metru! (08.08.2010)

Tak takhle to chodí v tý Číně, jo? Tak to jsme v prdeli, smetou nás jediným mrsknutím malíkové hrany. A budou u toho slušní, korektní, milí, zachmuřeně slaďoučcí....lidumilní....V každé vesnici není pro školy kung-fu kam flusnout, nechápu, že ty japka tam mohli přežít byť i vteřinu. Asi se nenechali místňákáma zatáhnout do sáhodlouhých debat o jemných nuancích kopaček do řiti a prostě jen stříleli směr hlava. Jinak natočeno slušně, choreografie bojových sekvencí solidní, ba nadprůměrná. (21.05.2012)

Donnie sviští po dojo se vztekem v očích, japonskými bajonety v zádech a ambicí trumfnout nejen Fearless, ale všechny kung-fu životopisy kolem. A má na to nejlepší tým. Wilson Yip si po noirové kriminálce, comicsové adaptaci a akčním thrilleru připisuje na konto další zvládnutý žánr. Bohužel čím náročnější příběh vypráví, tím víc se mu plete do cesty slabší dramaturgie (linie jsou jen tak vršené na sebe, gagster Fan Siu Wonga i mladší bratr jedné z postav štrádují dějem naprosto neochočeně) a slabší Donnie Yen, jehož kamenná tvář sice funguje v akčních sekvencích, méně pak při samotném hraní (Jet vede na body). Jakkoliv je film ve výsledku dech beroucí (což je méně než dechberoucí, aby bylo jasno :), nevyhne se při srovnání člověk pocitu, že na Fearless bylo více peněz, více času a především více opravdových herců - zaporák je nevýrazný, a rozhodně to není jeho jednorozměrností, ta je pochopitelná, slouží k akumulaci hrdinova hněvu. Od dob Fist of Legend se ale charismatičtí japonští generálové hledají těžko. Asi. Ale dost kritiky - "heslo máme holé ruce" v tomhle případě značí jen to nejlepší, protože když to Donnie rozjede v akčním módu, trhá na kusy japonské vojáky i pouhopouhé režimu oddané karatisty-pěšáky. Scéna v japonském dojo posouvá možnosti choreografie zas o kus dál. Wing Tsun v syrovém módu ukazuje neskutečnou brutalitu tohoto umění, a Yen ani Sammo Hung na postu choreografa si neberou žádné servítky (vzpomeňte si na drsné akční scény v Prodigal Son a vynásobte vnitřní krvácení deseti). Yip Man pobíhá po místnosti a šije to do Japonců jako kulomet s tlumičem. Buch-buch-buch... raketové ruce mění lidské interiéry na masokostní moučku a vám je nevolno. Hung čistotu akčních scén trochu kalí svými tradičními drátovačkami, které bychom už dneska v Donnieho filmu nečekali (někdo vyskočí do salta a získá tím dopřednou sílu na dva další kopy), ale tenhle kontrast vlastně není na škodu věci. Neubráním se prohlášení, že jsem od Yipa čekal trochu vyváženější a učesanější film, ale když si uvědomím, do čeho se to vlastně pustil, musím přimhouřit oči nad výhradami, zatleskat odvaze a těšit se na... druhý díl. (07.01.2009)