Válka Bohů

Předem bych chtěl říct, že jako jeden z mála nepovažuju 300: Bitvu u Thermopyl za oslavu fašismu, ale naopak ji vnímám jako sofistikovanou a jemnou satiru fašistické propagandy. Ostatně, že jsou obvinění vznášená vůči Snyderovu filmu nespravedlivá, si například myslí i Slavoj Žižek. O roli stylistických prvků, o nichž se v závěru textu zmiňuje i slovinský filosof, a které často zcela dekontextualizují jednotlivé obrazy, se tady příliš rozepisovat nebudu (snad jinde) - při porovnání obou filmů (300 a Války Bohů) je ale z mého pohledu užitečné dívat se na 300 jako na značně zkreslenou, subjektivizovanou verzi určité konkrétní historické události. Jednoduše řečeno, místo toho, aby se tu vytvářela iluze nějaké uvěřitelné rekonstrukce dějin, kde by vše odpovídalo zjištěním historiků, se tu přiznaně pracuje s nepřesnostmi a fantastickými motivy, které zde ale mají svůj význam - odhalují pravou tvář propagandy. Singh chtěl podle svých slov původně koncipovat Válku Bohů trochu jinak a zasadit ji mimo rámec antické mytologie a natočit nějaký post-apokalyptický film, ale producenti mu to zatrhli s tím, že lidi se dnes prý rádi dívají na řecké bohy a kdesi cosi. Tímhle kompromisem tu ale dost možná nechtěně vzniklo něco docela pozoruhodného, kdy sice většina diváků bude opět Singhovi spílat za mytologické přešlapy a nepřesnosti, ale přitom se tu podle mě dost originálně ukazuje proces vzniku bájí a pověstí, a jak odtržené od reality můžou být. Úplně nejvýstižněji to můžeme ilustrovat na souboji Thesea s Minotaurem, který je ve skutečnosti jenom svalovcem s maskou býka. Dokážeme si pak představit, jak tahle šarvátka poté prošla lidovou slovesností, kdy každý z vypravěčů přidal něco svého, nebo událost zařadil do úplně jiného kontextu a pak z ní vzniklo to, co my známe třeba od Petišky. Film si tohle zkreslení uvědomuje, protože na konci vidíme všechny ty ikonické momenty předchozího příběhu jako do kamenného sloupu vyryté výjevy, kde už právě k takové mytizaci dochází - minotaurus tu už skutečně vypadá jako fantastické monstrum, ne jako trochu přerostlý voják. Další jsou samozřejmě ti nezvykle zranitelní bohové, jejichž bitka s titány je tady mimochodem naprosto dokonale choreograficky zvládnutá a v 3D vypadá skvěle. A možná vůbec nejvýstižněji se dá rozdíl mezi oběma filmy ukázat na tom, jak přistupují k Nesmrtelným/Immortals. Zatímco ve 300 je to obávaná speciální jednotka Peršanů, která je dehumanizujícím způsobem vykreslená jako hromada příšer, ve Válce Bohů jsou Nesmrtelnými ti, kteří se svými činy stanou součástí legend. Snyderovi jde víc o tu výslednou podobu mýtu, zatímco Singh se snaží spekulovat nad tím, co se asi stalo, než se událost takovým mýtem stala. Jo a Rourke je nejvíc badass záporák za hodně dlouhou dobu, bezkonkurenčně jeho nejlepší role od Wrestlera. (25.11.2011)

Nač jsou hezoučké vizuály, sympatické odtržení od bájí i historie (lepší se vyhnout, než zprznit, no ne? :), solidní obsazení (jen ten Cavill je bohužel matný) a rámování filmu tvořícím se mýtem, když děj nedává v zásadních momentech smysl (nalezení luku, jeho ztráta, o boží idiocii v závěru ani nemluvě) a Tarsem opětovně selhává ve chvílích, kdy má zařadit vyšší číslo na převodu. Úvodní dvacetiminutovka s nastolením motivací a základním rozvržením figur super. Jakmile se ale Theseus vydá na výpravu, začne zdrhat před ropnými tsunami (scénograficky je skok na lano úplně mimo, protože ten útes v předchozích záběrech prostě není) a Tarsem musí nějakým způsobem nakousnout interakci mezi postavami, jakoby filmu spadnul řetěz a do epického finále se za zvuků genericky prázdných dialogů jenom dokodrcal. Což logicky rezonuje v místy až smrtelnou nudu (hlavně rozhovory s oblečenou Freidou), již jen horko těžko vyvažuje závěrečná božsko-titánská sešlost, jež si s logikou tyká v podstatě stejně jako loňský Souboj Titánů. P.S.: Plastová brnění byly možná záměr, mizerná konverze do 2,5D ale určitě ne. (02.12.2011)

,,Žít samo o sobě není důležité, důležité je žít správně." Líbily se mi Cela i Pád, jasně jsem věděl, co od filmu očekávat. Vysoce estetické obrazy, snové scény a tak trochu delší videoklip. Vše jsem dostal náručí vrchovatou. Nechápu podivování se nad jednoduchým příběhem (no, Tarkovskij ani Bergman to nejsou), údajnou filozofickou prázdnotou (zřejmě leckdo neodhalil jasné poselství - obětovat se pro druhé, stát na straně slabých a nenechat si vzít svobodu) a slabé herecké výkony (nešlo o existenciální drama). Ostatně M.Rourke je naprosto báječné krvelačné prase, které jde za svým cílem přes kopice mrtvol. Nádherný Olymp, vznešení bohové (Poseidon měl snad ten dokonalý kostým od Pištěka), barvotiskové exteriéry šmrcnuté barokním šerosvitem a notně krvavé střety (skutečná jatka s létajícími hlavami, rukama, nohama, trupy, vnitřnostmi a hektolitry krve). Líbilo se mi to snad i trochu více než 300, nový Souboj titánů tomuhle nesahá ani po kolena. (01.02.2012)

Immortals si to plynou až k titulkům bez vrcholů i výraznějších pádů. Děj bez zvratů ani nápadů nemá smysl řešit, vizuální stránku filmu rozhodně ano. Syté barvy a výrazné kontrasty Singh prostě umí. Je to velmi propracované, čisté, ale svým způsobem se to sem ani moc nehodí. 90% diváků totiž po zhlédnutí traileru nepůjde na Immortals kvůli uměleckému cítění režiséra Cely. Ale kvůli akci. Právě jatka jsou to místy nadmíru slušná, ale většinou až příliš umělecká, komorní a bohužel i taková předpřipravená. Záporáci prostě jen efektně naskakují ve zpomalovačkách na kopí nebo čepel meče. Chyběla mi ta špína boje, kontakt, fyzično. Tak či onak se zase vracíme na začátek, ke scénáristické impotenci, která může za to, že k postavám nemáme pražádný vztah. Forma holt drtivě vítězí nad obsahem, navíc ani to krásně nasvícené pozadí nepatří Freidě Pinto. (22.01.2012)

Vizuálna stránka je občas takmer o(c)hromujúca, miestami však takmer akoby až televízna. Mickey Rourke je fajn (a asi je dobre, že dal prednosť Vojne bohov, kvôli ktorej odmietol rolu Conanovho otca v Nispelovej mdlej verzii), Stephen Dorff tiež. Henry Cavill nie. Príbeh... čo ja viem, moc ma nezaujal. Akčné scény snaživé, ale aj dosť stereotypné. Proste také... nuž... všelijaké. Ale v zásade bavilo. Každopádne, Tarsem Sing svoj životný film asi už má za sebou (Cela). (26.01.2017)