Válka Bohů

Klíč k tomuhle filmu se jmenuje Caravaggio, z něhož film čerpá co do stylu i co do postav. Jednak se tu očividně pracuje s velmi vysokým kontrastem mezi světlem a tmou, pro něhož se vžil termín šerosvit. Ten dává scénám dynamiku i určitý vznešený patos. Film jde ale místy mnohem dál, poněvadž v některých scénách žene šerosvit do extrému a nechává je docela bez osvětlení, jak je zřejmé třeba na začátku v táboře Hyperiona, kam zavítá zrádce Lysander, nebo při závěrečném rozhovoru Hyperiona a Thésea před bitvou, jimž není vidět vůbec do obličeje. Když si to srovnáme s prvním Kmotrem, kde kameraman Gordon Willis zhruba v deseti procentech času zajistil, že nevidíme Brandonovi do očí, a to tím, že eliminoval boční/doplňkové světlo, které tyto tmavá místa okolo očí vykrývá, tak je zřejmé, že Válka Bohů, kde je obraz místy ponořen do tmy úplně, představuje oproti Kmotrovi ještě radikálnější a drzejší porušení pravidel. Což samozřejmě nelze než kvitovat. Opakem tohoto přístupu nacházíme v televizi, kde je téměř povinnou normou, že každá plocha, byť zcela nevýznamná kdesi v odlehlém rohu, je zasvícená. Na druhou stranu je třeba přiznat, že u Kmotra šlo o záměrnou snahu ponoukat diváky k tomu, aby přemýšleli, co se odehrává Brandonovi zrovna v hlavě, kdežto zde máme co do činění hodně s efektem. Válka Bohů ale nenavazuje na Caravaggia jenom stylem, ale i postavami, jelikož italský mistr byl znám jako člověk, který maloval prosté lidi své doby bez jakéhokoliv přikrašlování, jednou mu třeba jako předobraz k obrazu Smrt Panny Marie posloužila děvka, a v tomhle filmu máme víceméně totéž, poněvadž ty postavy, ať bozi, polobozi či lidé, jsou nedokonalé, chybující a můžeme říct i trochu zabedněné. Třeba takový Théseus (-spoiler-) neodvrátí smrt matky, luk mu seberou přímo před nosem, nezabrání ani vypuštění titánů, a nebýt bohů, tak ho zavalí šutry. Vrcholem je pak jeho hrdinský proslov před bojem, který je spíše k smíchu a má daleko od podobných projevů z Troji nebo Třístovky, ovšem všechno to je záměr, jelikož hlavní myšlenka filmu spočívá zjevně v tom, že skutečnost za velkými legendami často velmi zaostává. Aby to Tarsem Singh patřičně ukázal a zdůraznil, naložil s antickou mytologii stejně jako Caravaggio s Biblí – po svým a dosti svévolně, ale ve výsledku o to lépe. Natočil boží film o polo/bozích, kteří nebyli tak docela božští. (21.02.2012)

,,Žít samo o sobě není důležité, důležité je žít správně." Líbily se mi Cela i Pád, jasně jsem věděl, co od filmu očekávat. Vysoce estetické obrazy, snové scény a tak trochu delší videoklip. Vše jsem dostal náručí vrchovatou. Nechápu podivování se nad jednoduchým příběhem (no, Tarkovskij ani Bergman to nejsou), údajnou filozofickou prázdnotou (zřejmě leckdo neodhalil jasné poselství - obětovat se pro druhé, stát na straně slabých a nenechat si vzít svobodu) a slabé herecké výkony (nešlo o existenciální drama). Ostatně M.Rourke je naprosto báječné krvelačné prase, které jde za svým cílem přes kopice mrtvol. Nádherný Olymp, vznešení bohové (Poseidon měl snad ten dokonalý kostým od Pištěka), barvotiskové exteriéry šmrcnuté barokním šerosvitem a notně krvavé střety (skutečná jatka s létajícími hlavami, rukama, nohama, trupy, vnitřnostmi a hektolitry krve). Líbilo se mi to snad i trochu více než 300, nový Souboj titánů tomuhle nesahá ani po kolena. (01.02.2012)

Vizuálna stránka je občas takmer o(c)hromujúca, miestami však takmer akoby až televízna. Mickey Rourke je fajn (a asi je dobre, že dal prednosť Vojne bohov, kvôli ktorej odmietol rolu Conanovho otca v Nispelovej mdlej verzii), Stephen Dorff tiež. Henry Cavill nie. Príbeh... čo ja viem, moc ma nezaujal. Akčné scény snaživé, ale aj dosť stereotypné. Proste také... nuž... všelijaké. Ale v zásade bavilo. Každopádne, Tarsem Sing svoj životný film asi už má za sebou (Cela). (26.01.2017)

Konečně někdo podal důkaz, že Olymp a šatna homosexuálních modelů předvádějících pánské spodní prádlo mají hodně společného.. Řecká mytologie něžně znásilněna podmanivým Indem za dohledu slintajících amerických producentů. Tato skutečnost by mi nevadila, vždyť i Snyder ji ojel bez jakýchkoliv skrupulí, ale člověk měl celou dobu pocit, že už všechno někde viděl, či slyšel a působivý vizuál pak vakuum epičnosti obaluje marně. Koukám, že spousta uživatelů by ráda zbavila Freidu Pinto věšteckých schopností, ale já jim, dopíjejíc zrovinka svého kolumbijského turka, předpovídám drtivý neúspěch.. (28.12.2011)

Čekal se slabší plagiát Třístovky, je to slabší plagiát Třístovky. Není to vyložený průser, pouze filmařská prohra pro jindy neskutečně nápaditého Tarsema Singha, který zde rezignoval z pozice vizionáře na post kopírky. Nic proti tomu, ale Snyder je přeci jen jeden a především v tempu, úzkém záběrování (skutečná velkolepost tomuhle chybí) a nezajímavosti postav je to na Válce Bohů hrozně vidět. Freidu Pinto bych si ale rád vzal domů. A připravil ji o vidiny… (14.11.2011)