Povolání: Reportér

Že by Antonioni studoval Cimrmanovu teorii šrapnelů? Vždy, když to už je moc prázdné a bezúčelné, si postavy stoupnou vedle sebe a pronesou nějakou metaforu, zcela jasnou a očividnou, která musí zase chvíli fungovat jako motor dalším poloprázdným scénám. Někdo to považuje za chabou berličku (ty metafory mají z děje vyplývat, ne být vyřčeny nahlas), jiný za vrchol filmové poetiky (nádherně rozváděné myšlenky). Na mě to působí kus od kusu... zde spíš dobře. Ale dobře v rámci toho, jak Antonioni natáčí. Potenciál filmu, který mohl odvyprávět zajímavý příběh, mi přijde nevyužitý. Chtít "odvyprávět příběh" od Antonioniho je ale marné, je mi jasné, že o to mu nejde. 3 a 1/2 (30.11.2012)

Reziser Antonioni /Zabriskie Point, La Notte/ natocil jeden zo svojich najlepsich filmov, ktory kludne znesie porovnanie s Il Deserto Rosso 1964 alebo s La Notte 1961. Sice to nema dej, ale tym boli Antonioniho filmy vseobecne zname. Filozoficno malo hodne do seba, Novinar v podani Jacka Nicholsona si dobre uvedomuje svoj osud novinara a socialnu podmienenost svojho konania + casto spatne medziludske vztahy. Maria Schneider /Herci/ bola skvela, potesili caste exteriery. Rezisersky na urovni, Antonioni ako reziser sa nikam neponahla, ale rozhodne tu nie je ospale tempo - divak sa musi na film proste navnadit - o to lahsie to ide, axte funda polizziotteschi filmov, blaznivych asexualnych komedii pre deti s BS/TH. Nicholson mal za rok 1975 na konte uz kultovy Formanov Prelet nad Kukaccim Hnizdem, ktory je u mna na rovnakom leveli ako toto. Antonioni dokazal ze je rezisersky megatalent aze kludne moze konkurovat velikanom ako bol povedzme Ingmar Bergman . 98 % (09.02.2016)

Samotné téma mě tak absorbovalo, že jsem z filmu příliš neměl. Co? Samozřejmě požitek. A toto samontné téma bych nazval "správa identity". Přestože většina lidí se nechává svojí vlastní identitou zotročovat, místo aby jí řídila (identity control") a přestože pro mnohé je vlastní identita víc než vlastní život, dají se s ní dělat opravdové psí kusy: identita se dá přivlastnit (nejlépe Michal Lazňovský: Případ Martina Guerra, oba filmy - Návrat Sommersbyho a Návrat Martina Guerra jsou jen mírně naprůměrné), identita se dá odmítnout, nebo vyměnit, převzít či zdědit (jako zde), identity je možno se zříct, identitu je možno někomu vnutit... Při (ne)sledování Antonioniho filmu mě napadl tento scénář k filmu, v němž hraji navíc hlavní roli: Jedu s poznávacím zájezdem do Extramadury. S pomocí šikovné průvodkyně, která mi dá přednost před ostatními turisty, si tam koupím či dojednám koupi skromného domku. Doma zničím veškeré identifikační kódy kromě OP a odjedu tam "na dožití". Pozn.: " Nadstandardním" řešením identity je také Kafkův Zámek (včetně záměny v seznamu hostů Špindlerova Mlýna - viz podrobněji Reiner Stach: Kafka) (23.09.2019)

Z terénu na suchu. Na samotě. Hloub, do proudu, k pramenu bytí. Host po hotelích cizoty, začarované, zrcadlící krajiny. Přes recepci prázdných niter, jiter. Éterem opakovaného déjá vu. Formát živlů umírněný. Klient nové identity, nové epochy. Ztepilý totem osvícený vědomím, slečnou společnicí, rozmarýnkou života. Unaven, opouští sám sebe, mění exteriér, ale interiér interiérem zůstane. Prchavé cestě člověka na křižovatce, zákon přírody se nevyhne. (20.01.2019)

Divácky nejvstřícnější Antonioni jakého znám a asi i nejepičtější - Tassílie, Londýn, Mnichov, Gaudího Barcelona i jiné Španělsko... Lehce stravitelný lehce kriminální děj filmu je ovšem samozřejmě trochu ozvláštněný osobitým režisérovým stylem, postavy zvláštně jednají, zvláštně se chovají, vedou zvláštní rozhovory, ale nic, co by nepřekousl nebo nepochopil i průměrný "novák" (i když by to pro něj byla nejspíš zdlouhavá nuda). Z celého filmu mám nesmazatelně do paměti vrytý jeho předposlední, nekonečně dlouhý záběr, ve kterém kamera záhadně projde zamřížovaným oknem z hotelového pokoje na dvůr, záběr, na který jsem si naposledy vzpomněl nedávno díky Iñárritovu Birdmanovi, záběr, který je mi záhadou dnes stejně jako už někdy před dvaceti lety, záběr, po jehož (nejspíš triviálním) vysvětlení schválně nepátrám, abych si ho v mysli uchoval jako slastně záhadný. (06.02.2015)