Kniha přežití

Každý, kdo se bude divit, proč jsem Knize přežití dal ****, nechť se podívá, jak jsem ohodnoti Costnerova Postmana. Dobře, nehledejte to - dal jsem mu pět. Oba filmy mají hodně společného. Nemyslím tím jen postapokalyptickou budoucnost a jednoho chlápka, který si to mašíruje krajinou s jakýmsi cílem / úkolem / posláním / čímkoliv. Podle mě mají oba i velkou smůlu - všichni od nich totiž očekávají temný příběh plný akce, a tak logicky, když dostanou (v případě Knihy přežití) komorně pojatý pohádkový "walk movie", protahují zklamané obličeje a nevrle bručí. Přitom z mého pohledu Kniha přežití rozhodně zajímavá je. A komu se u ní bude chtít zapojit mozek, toho donutí i přemýšlet. Technicky je tahle téměř dvouhodinová scifárna zvládnutá na jedničku - ač béčko největšího kalibru (přestřelka na ulici ve městě), všechny akční (ano, jsou tam) scény jsou natočené doopravdy originálně. První Eliho potyčka, kterou vidíme coby statický záběr na bojující siluety, moje oblíbené jednozáběrové rozstřílení domu, které si rozhodně pustím ještě hodněkrát... Já jsem spokojený. Závěrečná myšlenka a pointa sice nijak zvlášť nepřekvapí (dobře, trochu ano - nic to ale nemění na tom, že by scénárista za řešení některých situací a jednání některých postav potřeboval nafackovat), ale ani neurazí. Potěšili herci (Washington i očividně se vyžívající Oldman) i hudba, která udělala snad polovinu atmosféry. Čtyři čisté hvězdy. Sežerte si mě.__P.S. Komentáře typu "reklama na náboženství" jsou čím dál vtipnější. (08.07.2010)

Upřímně se mi do tohoto snímku moc nechtělo, ale postupem času jsem zjistil že tato odtažitá reakce pro mě byla naprosto zbytečná. Jedná se totiž o slušný apokalyptický akčňák s velice zajímavou zápletkou a pro mě nečekaným vyústěním. Řeči o bibli mě tentokráte neiritovaly a navrch měly i nápadité akční scény. Pokud se týče hlavního padoucha Garyho Oldmana tak se mi zdálo že neuvěřitelně zestárl. Režisérská jména mi nic neříkaly, až později se zde dovídám že natočili slušné Z pekla. Abych vše shrnul film mě bavil na 60%. Pokud bych měl v daném filmovém ranci zvolit kromě nedosažitelného Maxe nějakou postapokalyptiku tak bych si s chutí dal Doomsday. (28.06.2010)

Příkladná esence filmové audiovizuality: auido zajišťuje ohromující zenovej soundtrack na pomezí Nine Inch Nails a Williama Orbita, vizuál desaturovaná, sépiově utlumená barevnost kopírující fotografie Jana Saudka a slavnou „dream sequenci“ ze Stalkera. Zároveň je Kniha přežití další z přímých důkazů technologického determinismu, podle něhož určuje estetickou podobu kinematografie technologie, protože dříve by podobné meditativní post-apo krajinky oslovující diváky mystickou zkušeností vznikaly velice těžko. (-spoilery-) Není divu, že hrdinové přenesení do takovýchto světů ztrácejí vždy jeden ze smyslů a nejsou schopni jej vnímat v celé své komplexitě, viz ušní žábry Costnera ve Vodním světě (coby mutant podobající se rybákovi slyší skvěle ve vodě, ale o to hůře na souši), mlčenlivost Gibsona z Šíleného Maxe (za celý film promluví jen pár vět) a zraková dysfunkce Washingtona. Přirozené meze, jimiž příroda ohraničila citlivost jejich smyslů, je chrání před přesycením informacemi. Kdyby mohli snímat vše, pak by musela být informačně-procesorová kapacita jejich mozků nesrovnatelně vyšší. Barvami hýřící a mnohotvárný svět, jež poznáváme prostřednictvím postavy Washingtona, je tak nahrazen hrubou schematizací, ve které neexistují ani barvy, ani vůně, ani pocity, ani samo běžné plynutí času. Všechno to zůstává vyhrazeno pouze postiženým, vůně slepé ženě a zvuk třeba Washingtonovi, kteří zas ale nemohou pojmout z bohatosti světa něco jiného. Degrese smyslů, symbolizující nemožnost plně obsáhnout nové přetvořený svět a přenášející tuto ztrátu na hlavní postavu, provází nakonec každého hrdinu z post-apo civilizace. Kvůli této rozpolcenosti mezi světem o sobě a světem pro postavu nejsou post-apo fikce zpravidla čistým žánrem, ohraničeným jasnými pravidly, nýbrž benevolentnějším sub-žánrem, v němž vedle sebe koexistují stará pravidla s novými ustanovenými po světové katastrofě, díky čemuž není Kniha přežití projektem ani vyloženě ambiciózním jako Chvalozpěv na Leibowitze o snaze mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti, ani marshallovsky-dravým, a vzbuzuje tím otázku, jestli než dojít do extrému není lepší kompromis mezi artem/midcultem a žánrem. A odpovídá, že kompromis není k zahození, ačkoliv takový film pak může být napadnut jednak z důvodu přílišného kazatelství, druhak proto, že postrádá více akce. Nespočívá ale právě v tomto výlučnost Tarkovského Stalkera - totiž v tom, že patří do arthouseu, ale střílí se v něm, navštěvují se v něm jiné světy a některé postavičky jsou přes nelíčenou apelativnost téměř až komiksové? (26.12.2010)

Tohle bylo nad očekávání dobré. Recenze sice na snímek bratrů Hughesových házely kdejakou špínu, ale mně výsledek stačil. Filmy s post-apokalyptickou tématikou v poslední době letí, ale potenciál z nich umí vytřískat málokdo. Režisérským bratrům se to alespoň z části povedlo. Slunce pálí o sto šest, zem je vyprahlá a vypulírované digitální mraky dodávají k celé té matné náladě dokonalou tečku. Potlačení barev halí snímek do jednobarevných odstínů. Mezi těmi, kteří při celosvětové katastrofě (aneb ozónová vrstva to holt jednoho krásného dne nevydržela) přežili, protože zalezli pod zem (a nesnědli se, protože to zatím šlo i bez toho), má pitná voda cenu zlata. Lidská důstojnost je pasé, ruiny měst se změnily ve westernové osady, ve kterých spravedlnost nemá žádnou váhu. Mezi onou nepřívětivou krajinou chodí ultadrsňák Eli Denzela Washingtona, který nevyhledává problémy, ale jeden velký mu způsobí batoh na zádech, který skrývá ideologickou zbraň. Úlisný a diktátorský kápo Gary Oldman totiž zatouží po posledním výtisku Bible, který mlčenlivý poutník Eli chrání už desítky let, aby jej dopravil do lepšího světa... a tak začne pořádná mela. Tedy, když už se Hughesové postaví k nějaké akční sekvenci, nelze protestovat. Choreograficky dobře zvládnuté scény mají vždy něco navíc (třeba úplně první kontaktní rvačka se tu děje ve stínu černých siluet), a i když jich není mnoho, tempo vyprávění a záběry na krajinu divákovu pozornost udrží v náležitých hodnotách. Horší to mají bratři s dialogy a placatými postavami. To, co ale nedokázali přivést v život (třeba chaotický závěr), nahrazují herci. Tedy, alespoň ústřední duo. Divák tak může spekulovat, kdo je z dvojice Oldman – Washington větší bourák!! (13.07.2010)

Řeknete si: hl. role Denzel Washington, rozpočet 80 melounů, kurva to bude film ! Ale hovno ! Kam se peděly ty investované peníze? Denzel je sice cool, ale největší pozornost na sebe strhává charismatická a půvabná Mila Kun(d)is, která je snad každým filmem čím dál tím krásnější a Gary Oldman, který se pro role záporáků narodil. Kromě pár akčních scén, které moc nepobaví a jedné naopak naprosto skvělé přestřelky u které je obdivuhodná kamera, film nabízí jen myšlenku, abyste konali druhým jen to, co chcete, aby oni konali Vám. Což je nádherná myšlenka (za sebe mohu říci, že se podle ní snažím opravdu řídit), ale to jsem si radši mohl ty dvě hodiny rovnou číst Bibli. (28.01.2010)