Looper: Nájemný zabiják

Zhlédnuto v kině. Mám-li být upřímný, zpočátku jsem tomuto filmu moc nevěřil. První trailer na mě (ani nevím proč) nějak nezapůsobil a já pomalu zapomínal, že nějaký takový film vůbec bude. Potom ale přišly reakce z Comic-Conu 2012, kde o tomto filmu mluvili jako o Twelve Monkeys pro naši generaci. A tak jsem zkoukl pár dalších (novějších) klipů k tomuto filmu a věděl jsem, že na tohle prostě musím jít do kina. A jsem hodně rád, že jsem nedal na první dojem a že jsem na tohle šel. Looper je brilantní film na téma cestování v čase, který je promyšlený do těch nejmenších detailů. Originální příběh, skvělé obsazení (Bruce dokazuje, kdo je pánem, Joseph ukazuje, kdo bude pánem, Jeff je po nějaké té době v opravdu skvělém filmu a Emily byla skvělá mamča) a hlavně dokonalý konec, to jsou věci, které dělají z tohoto filmu zřejmě největší překvapení roku 2012. Alespoň pro mě. Pokud budete mít šanci a pokud chcete vidět opravdu kvalitní sci-fi na téma cestování v čase (po skončení jsem uvažoval, kdy že jsem naposledy viděl tak skvělé sci-fi právě na tohle téma a nedokázal jsem si vzpomenout) rozhodně jděte na tento film. Jediné, co tomuto snímku můžu vyčíst, jsou takové ty běžné věci typu neprůstřelnost hlavních hrdinů, skoky z výšek, které by jen tak nerozdýchali a podobně, ale upřímně, to mi vadí jen u hloupých filmů, které nemají co nabídnout. Což Looper není. Jednoznačných 100 % s tím, že to srovnání se snímkem 12 opic není až tak od věci… (06.10.2012)

Největší síla drsné futuristické brakovky je v tom, jak sebejistý dozvuk po sobě zanechá. Ještě dlouho po odchodu z kina mi běží hlavou, přemýšlím nad jednotlivými dějovými linkami a radost mi kazí hlavně to, že čím déle přemítám, tím víc logických nesrovnalostí a paradoxů se mi vrací. Díky dokonalému castingu s neústupným Willisem v čele je ale radost se na tenhle žánrový mix dívat. Sympaticky nekompromisní forma dává snadněji zapomenout na vypravěčské chyby. 70% a zaokrouhlení nahoru za nezpochybnitelnou odvahu Riana Johnsona. (24.10.2012)

Osobně mi hlava nebere, jak se z filmu Looper mohl stát takový miláček publika, když jen jeho první polovina nabízí poměrně chytrou a příjemnou sci-fi, zatímco ta druhá je novou verzi Kukuřičných dětí okořeněnou o další paranormální rozměr a místy to působí jako nepovedený pokus parodovat reality show Farmářka hledá muže. Žádný přesah, žádná hlubší myšlenka jen zacyklená podívaná, kde se Emily Blunt schovává do trezoru a snaží se rozsekat překážející pařez, když do jejího života vstoupí smažka v podobě, podivně namaskovaného, Josepha Gordona-Levitta. A co děti, mají si kde hrát? (20.10.2012)

Film, který zákonitě zklame každého, kdo čekal nový Počátek. Důležitější než cestování časem a sci-fi propriety je totiž osudový příběh jedné utahující se smyčky, ze které se hrdina hrozně moc chce vymanit (hodně mi to celé v dobrém slova smyslu připomínalo Carlitovu cestu). Motivace jednotlivých postav, to je oč tu běží. Díky dobře rozehraným kartám divák netuší, komu vlastně fandit, protože všichni hlavní aktéři mají dobrý důvod, proč by zrovna jejich budoucnost měla být ta důležitá. Mile oldschoolové, nekompromisní a hlavně sympaticky dramaticky prokreslené (Willisova "volba", jak situaci řešit, je opravdu silné kafe). Tichá pecka, která to nebude mít u diváků vůbec lehké, neboť není zdaleka tak vděčná, jak by člověk od filmu se zabijáky a cestování v čase očekával. O to silnější ale dokáže nabídnout zážitek. Pevných 90%. (09.10.2012)

Looper je solidně vymyšlené a dobře natočené i odvyprávěné "polo-indie" scífko, které ale vlastně jen bere osvědčený základ a nic nového k němu nedodává. Takže pokud jste viděli "time travel" klasiky jako Donnie Darko či 12 opic (event. i Butterfly Effect a další), začne vám být zhruba v polovině filmu jasné, že ten, kdo se vrací z budoucnosti, aby napravil minulost, musí nutně zjistit, že jeho činy jsou součástí událostí, kterým se snaží předejít. A bohužel po těchto kolejích film jede bez překvapení a nějakého výrazného vzruchu. Po docela svěžím úvodu přijde ve druhé polovině až příliš ospalá pasáž, která se snaží motivovat přerod hrdinova mladšího já. Dává to smysl, neuráží to, ale zároveň to není žádná velká pecka - spíš solidně napsaná konverzačka. Johnson pracuje hodně s postavami, méně se světem, který je zase spíš tak načrtnutý (člověka by celkem zajímalo, proč je plný socek, proč jsou na sebe lidé tak hnusní a proč na druhé polovině glóbu existuje zenová oáza). Willisova linie přináší více adrenalinu, ale také mělkých póz, tuctové akce a láskyplných klišé. Dvě já se střetnou ve výtečné scéně v bistru, ale pak už si každý jede svou vlastní linii, dokud se smyčka neuzavře. Looper potvrzuje trend "inteligentních žánrovek s nižším rozpočtem" (Zdrojový kód, Správci osudu, Moon, Vyměřený čas), které svou ambiciózností i autorskou vizí překonávají mainstream. Ale skoro vždy jim k dokonalosti podstatný kus chybí. Nejspíš právě ten kus, který by výrazně narušil známá žánrová pravidla - nejlíp to vystihne Willis, který při zmínce o složitém časovém paradoxu utrousí ke svému mladšímu já něco ve smyslu: "To bychom tu museli sedět přes noc a pokreslit hromady ubrouskům. Prostě věř tomu, že to tak je." Nakonec tedy past ne nepodobná té, ve které visí jejich dražší kamarádi. [75%] (08.10.2012)