Kick-Ass

Nomen Omen. Komiksárna o děckách, která však pro děcka ani v nejmenším není. Přetéká totiž hektolitry krve, vrší se v ní haldy usekaných končetin a jedenáctiletá holčička tu jen tak mimochodem během masakrování desítek těl na porážku cedí sprostá slůvka s takovou kadencí, že i Pohlreich by se uraženě klidil do koutku. A světe div se, přes vše výše zmíněné to není myšlenky prosté a jakkoli je to zpočátku odvázané a vtipné, tak to naprosto plynule přejde v seriózní a velmi hutnou záležitost. Matthew Vaughn prostě i do třetice dokazuje, že je svůj a to hodně svůj. Což je dobře, hodně dobře. (29.04.2010)

Chtěl bych být Claudií Schiffer! Mít za manžela Matthew Vaughna, nechat ho skládat poctu mé kráse přímo na stříbrném plátně a navíc v tak nakopávajícím bijáku, že se tomu těžko věří. Nenechte se ošálit cool pubertálním pozlátkem. Kick-Ass je velmi vyspělým žánrovým crossoverem, odvážně pracujícím s comicsovými zákonitostmi - napadá je zezadu i je drze využívá. Navzdory všudypřítomné nadsázce se Kick-Ass může pochlubit chytlavě vystavěným příběhem, v němž se emoce daří vymámit i na úkor přepálených strašáků v legračních kostýmech, gradace funguje na výbornou a finále je přímo snové. Jenže není to jen akčňák na efekt, jatka s účelem pro účel, ale fantasticky jistě uchopená smršť, jejíž každé ťuknutí bokem (do hrdinských báchorek, YouTube, módních trendů a popkultury obecně) filmu přidává na trefnosti. Kick-Ass je Spider-Manem pro dekádu Facebooku a Klubem rváčů v kontextu kreslených povídaček. Lahůdka. (19.05.2010)

Na první pohled parodická a odlehčená hříčka, ovšem po bližším prozkoumání vyspělá žánrová fúze, která v podstatě žánrový film (komiksová adaptace?) obchází a chová se plně dle potřeb, resp. touhy diváka. Guilty pleasure už tedy není "guilty", tenhle film je vtipný, má šmrnc, naprosto se v něm ztrácí všechna klišé a svou tvůrčí genialitou přinese na obrazovku jednoduše přesně to, co se modernímu diváku líbí nejvíc... K samotné akci - scény jsou perfektně zvolenou hudbou naboostovány k dokonalosti a navíc v průběhu filmu se jejich coolovost a vypjatost ještě zvyšuje. Proto vyvrcholení nejen, že představuje odkaz na Kill Bill (vstup apod.) a Matrix (chodba apod.), ale navíc se je jaksi s nadsázkou snaží i překonat (viz pokud hrdinka kosící nepřátele přitahuje diváky víc, než hrdina kosící nepřátele, stejnou logikou by na tom malá holčička kosící padouchy měla být ještě líp), ale to jen v malém momentu, na kterém svůj úspěch nestaví, neboť Matthew Vaughn dobře ví, že překonat tyhle modly jednak nejspíš ani není možné a jednak Kick-Assu bude líp jako svébytnému a originálnímu filmu, kterým nepochybně je. 9/10 (23.05.2010)

Pokud se Matthew Vaughn ve Stardustu dotkl hvězd, v Kick-ass nakopal všem divákům zadky a ti mu za to ještě ve stoje aplaudují a chtějí víc! Stejně jako já:). Nehorázný nářez v každé minutě, který dává vzpomenout hromadou pop-kulturních odkazů na všechno možné od Jamese Bonda až po méně nadčasový Lost. Tempo filmu je opravdu úžasné,s tejně jako kadence humorných scén/hlášek dokonale okořeněná trefným obsazením (HG a BD jsou nejvíc nejlepší hrdinové mého komiksového světa a jejich vztah je naprosto dokonalý). To nemluvím ani o skvělé hudbě, která je občas lehce vykrádána, ale s úctou (viditelně lze surfovat na Slunci i ve tmě:)). Nechybí ani trocha přesahu, kritiky světa, který se na svět dívá skrze youtube, aniž by řešil skutečné problémy stejně jako většina sousedů za okny, co se radši nedívá, když nějaký místní grázl někomu probodává břicho. Aby to nevyznělo příliš nadšeně, dvě scény mě osobně celek trochu srazily a obě jsou v závěru (do koncepce filmu sedí, jen mě prostě přišli už moc...). Celkově? Víc jak 100 minut skvělé komiksové zábavy, která není pro každého, není a ani nechce ýt realistická a potvrzuje, že Vaughn je génius, co se nikoho a ničeho nebojí. PS: nemám rád hype, ale tohle se stalo kultovním asi po pěti minutách:) (10.05.2010)

Jediná dobrá věc: hudba Johna Murphyho, ačkoliv to je silná vykrádačka jeho práce pro 28 dní poté a Sunshine, jestli to není ovšem přesně totéž. A když tak nad tím přemýšlím, on byl asi celý ost ze sekáče. Asi stárnu, ale opět mi vadil způsob, jakým bylo ve filmu zobrazováno násilí. Čím to je, že když Uma Thurman rozseká na kusy osdesát osm krasavců v kvádrech, slintám u toho blahem, a tady mi stačí SPOILER zkopání a zastřelení jednoho impersonátora /SPOILER a už vím, že tohle není film pro mě? Asi to bude tím, že tohle násilí není kůl násilí, není to ani metafora k ničemu jinému, je to prostě násilí a je běžné a působí běžně a dovedu si představit, jak to v mozečcích dětiček co na to koukají hluboce klíčí. (05.02.2011)