První den zbytku tvýho života

Nesledoval jsem to s žádným přemrštěným očekáváním, o to více jsem potěšen příběhem, který vyvěrá ze života, kopíruje realitu, poznáme v něm každý střípek té své životní cesty. Frantíci když chtějí, tak umí a tady se to potvrzuje, realistické herecké výkony jen potvrzují kvalitu snímku. Jednoduchý scénář, vystavění na paralelním příběhu tří sourozenců a jejich rodičů, těží především z přirozenosti, všednosti a každodennosti, přesto ne obyčejnosti. Každý měl někdy špatný vztah s někým z rodiny, každý se jednou nesprávně zamiloval, každý se někdy radoval z maličkosti, a každý jednou musí umřít... Doporučuji. Po filmu musí každý sebevrah dostat novou chuť do života. (04.04.2015)

Kvalitní film na pomezí komedie a dramatu. Výborné herecké výkony drží neuvěřitelně lidsky podanou, výborně vykreslenou historii jedné rodiny. Bohužel první půlka filmu nasadí laťku příliš vysoko a závěr už trochu ztrácí dech (jak je zvykem u velké části francouzských komedií). Nečekejte nějakou artovou, nebo dokonale psychologickou pecku - jak by se mohlo zdát z momentálního 100% hodnocení - ale jde o nadprůměrný, poctivý, pěkný snímek. Stále se mi ale asociovala Prozřetelnost od Resnaiho a ta je přece jen o level výše. (20.11.2009)

Francouzská komedie, která letem světem popisuje něco přes dekádu života jedné rodiny asi francouzské střední třídy. Se všemi jejich strastmi i radostmi a v poměrně krátké stopáži, takže se toho stane poměrně hodně. Plusem a zároveǹ i mínusem je fakt, že všechno působí tak strašně normálně a běžně. Bez zbytečných vytáček by se Vám tohle všechno mohlo přihodt. Film působí hodně obyčejně a bez velkých výkyvů Vás doveze do finále. Dlouho jsem váhal i nad vyšším hodnocením, ale asi není úplně proč. Rozhodně to není ztráta času, ale žánrově se jedná stále spíše o lehký nadprůměr. (14.05.2019)

Lelouchův dvorní herec vedlejších rolí Gamblin konečně dostal parádní hlavní roli a zhostil se jí výtečně. Celý film je takovým krásným záznamem života, někdy hořkým, někdy úsměvným a někdy málem k nežití. Z těch veselejších akcí bych považovala za hodnu zaznamenání především nervozitu před zkouškami v autoškoly a s ní spojené luxusní sólo Gilla Lellouche s dredy. (30.06.2014)

Duvalovi měli tedy k ideálu harmonické rodiny pořádně daleko, ale o to více na mně působili opravdověji a věrohodněji. Tak už to v životě chodívá, že si občas lidé navzájem ubližují i když se mají rádi, dělají chyby, které převzali od svých rodičů a někdy se i na nějakou dobu od sebe odcizí. A jindy se zas usmiřují, obrušují hrany, tím jak dospívají a pak jsou schopni si navzájem porozumět, nebo si odpustit. Zkrátka nic není černobílé, stejně jako tato ne zas tak veselá komedie s výbornými herci a muzikou, která mně potěšila. (06.07.2013)