Irčan

Jako již tradičně jsem snímek vzhledem k brutální stopáži dlouho předlouho odkládal. Jako již tradičně se ukázalo, že zbytečně. Scorsese zvolil neobyčejně svižné tempo, takže i když má film 3 a 1/2 hodiny, tak se stále něco děje a je stále na co koukat. Takhle událostmi napráskaný film se jen tak nevidí. Vešlo se tam toho opravdu hodně a všechno zvládlo být divácky velmi atraktivní a moderní. Už jsem se bál, že nám Scorsese začíná senilnět, ale tímto snímkem mě vyvedl z omylu. Jediná obrovská výtka míří z mé strany k totálně odporné digitální verzi mladého Franka. Především, pokud jste zdravým divákem a sledujete snímek v tom nejlepším možném rozlišení jako já, tak vám muselo být na zvracení. Ten jeho rozmazaný ksicht, který totálně nezapadal do okolního osvětlení, naražený na staré nepohyblivé tělo - to bylo něco strašného a zbytečně to kazilo dojem. Rozhodně zde měl být použitý jiný herec. Tato výtka se týká všech takto znetvořených postav. Je mi záhadou, jak něco takového mohlo projít. Zahrané a obsazené to bylo samozřejmě na jedničku s hvězdičkou. Moc se mi líbily i události, které snímek zachycuje. Scorsese vybral opravdu mimořádně zajímavou část amerických dějin. Nepřestává mě udivovat, jak něco takového mohlo být tehdy možné. Za mě (experta) dávám 4 kousky s přimhouřenýma očima nad ve velkém stylu posranou digitalizaci postav (i amatérské deepfakes na pornhubu jsou nesrovnatelně lepší - vím, to pouze z doslechu, jsem slušný mladý muž). (22.03.2020)

Po Vlku z Wall Street se rozplývalo nad tím, že z toho filmu není poznat Scorseseho věk. U Irčana se zase vynáší do nebe, že to je film, co se nebojí být "starý", možná trochu "stařecký". Mám rozhodně velmi ambivalentní pocit z CGI omlazování, a to jak technicky, tak eticky, ale ok - asi bylo potřeba, aby v tomto filmu hráli za každou cenu tito lidé, protože jinak by ta fetiš nebyla naplněná. Rozhodně je potřeba říct, jak rychle to uteklo, i když dojem velkého strhujícího díla jako Tenkrát v Americe to nevyvolává - jsou to prostě vygenerované tři a půl hodiny Scorseseho materiálu - mohlo by to být o hodinu víc, o hodinu míň, to by vyšlo nastejno... Asi právě tím to má být. Nicméně když se podívám na Scorseseho filmy z tohohle tisíciletí a měl bych vybrat jeden, jehož škrtnutím bych přišel o nejméně, bude to Irčan. Ale když už je, tak ať je. Scorsese umí rozhodně lepší imitace Scorseseho než Todd Phillips. 75 % (27.11.2019)

Taxe ten Marťas nakonec přece jen ještě došoural ke svému kopytu. Z posledních sil poskládal dosud žijící členy svého ňujorského gengu a napajcoval je Geriavitem, aby po nekonečných čtyřiadvaceti letech točení sice filmařsky dokonalých, ovšem meganudných, morálně diskutabilních či katastrofálně obsazených sebelaskačů zase chytil kozu za nozdry a ukázal, kde je jeho neochvějně nedeflorovatelné místo v análech světové kinematografie. A pokud on a Bobík s Pičínem nevypáčí z Klinta číslo na jeho geriatra, může to být dost dobře i labutí plíseň asi nejvýraznější filmařské generace všech dob. Čili o mrtvých jen dobře, a s ohledem na to, že solidních filmů o mafii je jako cigánských absolventů ČVUT, vyhnu se srovnávání s Marťasovými mástrpissy, tedy Kasinem a Mafiány, následnému dštění síry nad hemoroidocidní stopáži ne až tak chytlavého příběhu s tunami zbytečné vaty, poukazování na mnohem zdařilejší a záživnější adaptaci trampot zmrdského, kariéristického a egomaniakálního předsedy Kontrarevolučního odborové hnutí, jakož i konstatování, že kluci v podstatě už jen chabě recyklují nevýrazné karikatury sebe samých z předchozích opusů. I tak to je rozhodně nadstandard, u něhož se omezím pouze na tři podstatné výtky. Rozhodně neměli ty geronty omlazovat, ať už digitálně, nebo najmutím Priscily, královny pouště do maskérny, a místo toho radši obsadit mladší verze podobnými herci, jak to Tenkrát v Americe udělal Serdžio. Takhle hoši místy vypadají, buď jako by je někdo právě exhumoval, nebo jako vyžilí transvestiti s alergií na včelí jed, co se právě vrátili z vykuřování úlů. Netflix zjevně držel Marťase za rejtyngové koule, takže to tam je jeho naprudko podávané a roztomile naturalistické explicitní násilí. No a poslední výtku bych rád adresoval přímo lokalizátorovi Netflixu, který se patrně z celé své pravopysné a lyngvystycké erudyce domívá, že dvojpísmenné názvy filmů jsou na ukojení hloupých lopat příliš krátké: „Já a všichni Norčani, Finčani, Polčani a dokonce i pár Maďarčanů si o tobě myslíme, že jsi totální Pičan!“ (28.11.2019)

Odbory vs. vláda v Americe 70. let, to mě zrovna nebere. Svižností vyprávění a poutavým zobrazením mafiánského světa je to ale téměř taková pecka jako Goodfellas. Navíc se zde pohybujeme mnohem výš, mezi nejvyššími šaržemi americké mafie v Americe daného období. De Niro to má s umělou mladou tváří se starýma očima nejtěžší, v první polovině je potřeba si na digitalizaci zvyknout. Svého zabijáka hraje v tradičním pojetí, jak ho máme z podobných rolí vžitého. Pacino je originálnější, Hoffu stělesňuje excentricky, s politickým entuziasmem, obrovskou hrdostí a morálně nejčistšími úmysly z celé party. Nejvýraznější herecký výkon filmu. Pro mě největším potěšením byl ovšem Pesci, tichá voda která o životech rozhoduje. Z apatického šílence s nožem v ruce (Goodfellas) k megavlivnému hráči s citem pro mafiánské šachy, na kterého se můžou spolehnout všechny strany. Bravurní v každé scéně. Keitel dostává minimum prostoru, zato v postavě jednoho z nejrespektovanějších kápů dané doby. Režijní trademarky, které ještě více vyniknou při opakovaném shlédnutí. Vrcholní scéna, u které tuhne krev v žilách, podkreslena ne napínavou hudbou, ale absurdním dialogem o rybách. Stopáž vůbec nevadí, tato “road-movie” je o nostalgickém potěšením z Martiho unikátního stylu a legendární herecké interakce, jak je už v dalším filmu nezažijeme. (30.11.2019)

Novodobá klasika? Spíš you-wish gesto mistrovsky načasované na dobu, kdy Scorsese rozvířil totálně anachronickou debatu o vysokém a nízkém. Sám film staví na užívání technologií, které do velké míry prorazil Disney (Tron 2) a Marvel a na robustním půdorysu Zailianova scénáře, který opět opulentně okecává, ale málo pracuje s hloubkou postav. De Nirův Sheeran je tak statická a jen zvolna se posouvající krutá hora CGI masa a jeho pikareskní pouť dějinami americké odborářsko-mafiánské soulože se tak trochu stařecky vleče. Třicetiletí se hýbou jako osmdesátiletí a v něčem to přesně vystihuje podstatu Scorseseho díla, téhle zavalité, zkornatělé profesury, která sice nepostrádá eleganci a zábavné segmenty, ale jako celek funguje spíš jako cinefilní fetiš a obelisk uctívající minulost. Zároveň ale velice dobře zapadá do portfolia Netflixu, kde se absence přísné dramaturgie zaměňuje s robustní tvůrčí vizí. Martin je příliš dobrý režisér na to, aby natočil rozklížený film, ale podnětný je jeho Irčan asi jako De Nirův ksicht, když v mizerné nezáměrné parafrázi Call Of Duty pálí olovo do německých zajatců. Pro mě na tenké hraně cringe. (07.12.2019)