Režie:
Martin ScorseseScénář:
Steven ZaillianKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Robbie RobertsonHrají:
Robert De Niro, Al Pacino, Joe Pesci, Bobby Cannavale, Harvey Keitel, Ray Romano, Stephen Graham, Anna Paquin, Stephanie Kurtzuba, Jack Huston (více)VOD (1)
Obsahy(2)
V tomto kritiky uznávaném filmu Martina Scorseseho nájemný zabiják Frank Sheeran (Robert De Niro) vzpomíná na tajemství, která střežil jako věrný člen zločineckého klanu Bufalinových. (Netflix)
Videa (7)
Recenze (794)
Jako již tradičně jsem snímek vzhledem k brutální stopáži dlouho předlouho odkládal. Jako již tradičně se ukázalo, že zbytečně. Scorsese zvolil neobyčejně svižné tempo, takže i když má film 3 a 1/2 hodiny, tak se stále něco děje a je stále na co koukat. Takhle událostmi napráskaný film se jen tak nevidí. Vešlo se tam toho opravdu hodně a všechno zvládlo být divácky velmi atraktivní a moderní. Už jsem se bál, že nám Scorsese začíná senilnět, ale tímto snímkem mě vyvedl z omylu. Jediná obrovská výtka míří z mé strany k totálně odporné digitální verzi mladého Franka. Především, pokud jste zdravým divákem a sledujete snímek v tom nejlepším možném rozlišení jako já, tak vám muselo být na zvracení. Ten jeho rozmazaný ksicht, který totálně nezapadal do okolního osvětlení, naražený na staré nepohyblivé tělo - to bylo něco strašného a zbytečně to kazilo dojem. Rozhodně zde měl být použitý jiný herec. Tato výtka se týká všech takto znetvořených postav. Je mi záhadou, jak něco takového mohlo projít. Zahrané a obsazené to bylo samozřejmě na jedničku s hvězdičkou. Moc se mi líbily i události, které snímek zachycuje. Scorsese vybral opravdu mimořádně zajímavou část amerických dějin. Nepřestává mě udivovat, jak něco takového mohlo být tehdy možné. Za mě (experta) dávám 4 kousky s přimhouřenýma očima nad ve velkém stylu posranou digitalizaci postav (i amatérské deepfakes na pornhubu jsou nesrovnatelně lepší - vím, to pouze z doslechu, jsem slušný mladý muž). ()
Po Vlku z Wall Street se rozplývalo nad tím, že z toho filmu není poznat Scorseseho věk. U Irčana se zase vynáší do nebe, že to je film, co se nebojí být "starý", možná trochu "stařecký". Mám rozhodně velmi ambivalentní pocit z CGI omlazování, a to jak technicky, tak eticky, ale ok - asi bylo potřeba, aby v tomto filmu hráli za každou cenu tito lidé, protože jinak by ta fetiš nebyla naplněná. Rozhodně je potřeba říct, jak rychle to uteklo, i když dojem velkého strhujícího díla jako Tenkrát v Americe to nevyvolává - jsou to prostě vygenerované tři a půl hodiny Scorseseho materiálu - mohlo by to být o hodinu víc, o hodinu míň, to by vyšlo nastejno... Asi právě tím to má být. Nicméně když se podívám na Scorseseho filmy z tohohle tisíciletí a měl bych vybrat jeden, jehož škrtnutím bych přišel o nejméně, bude to Irčan. Ale když už je, tak ať je. Scorsese umí rozhodně lepší imitace Scorseseho než Todd Phillips. 75 % ()
Taxe ten Marťas nakonec přece jen ještě došoural ke svému kopytu. Z posledních sil poskládal dosud žijící členy svého ňujorského gengu a napajcoval je Geriavitem, aby po nekonečných čtyřiadvaceti letech točení sice filmařsky dokonalých, ovšem meganudných, morálně diskutabilních či katastrofálně obsazených sebelaskačů zase chytil kozu za nozdry a ukázal, kde je jeho neochvějně nedeflorovatelné místo v análech světové kinematografie. A pokud on a Bobík s Pičínem nevypáčí z Klinta číslo na jeho geriatra, může to být dost dobře i labutí plíseň asi nejvýraznější filmařské generace všech dob. Čili o mrtvých jen dobře, a s ohledem na to, že solidních filmů o mafii je jako cigánských absolventů ČVUT, vyhnu se srovnávání s Marťasovými mástrpissy, tedy Kasinem a Mafiány, následnému dštění síry nad hemoroidocidní stopáži ne až tak chytlavého příběhu s tunami zbytečné vaty, poukazování na mnohem zdařilejší a záživnější adaptaci trampot zmrdského, kariéristického a egomaniakálního předsedy Kontrarevolučního odborové hnutí, jakož i konstatování, že kluci v podstatě už jen chabě recyklují nevýrazné karikatury sebe samých z předchozích opusů. I tak to je rozhodně nadstandard, u něhož se omezím pouze na tři podstatné výtky. Rozhodně neměli ty geronty omlazovat, ať už digitálně, nebo najmutím Priscily, královny pouště do maskérny, a místo toho radši obsadit mladší verze podobnými herci, jak to Tenkrát v Americe udělal Serdžio. Takhle hoši místy vypadají, buď jako by je někdo právě exhumoval, nebo jako vyžilí transvestiti s alergií na včelí jed, co se právě vrátili z vykuřování úlů. Netflix zjevně držel Marťase za rejtyngové koule, takže to tam je jeho naprudko podávané a roztomile naturalistické explicitní násilí. No a poslední výtku bych rád adresoval přímo lokalizátorovi Netflixu, který se patrně z celé své pravopysné a lyngvystycké erudyce domívá, že dvojpísmenné názvy filmů jsou na ukojení hloupých lopat příliš krátké: „Já a všichni Norčani, Finčani, Polčani a dokonce i pár Maďarčanů si o tobě myslíme, že jsi totální Pičan!“ ()
Odbory vs. vláda v Americe 70. let, to mě zrovna nebere. Svižností vyprávění a poutavým zobrazením mafiánského světa je to ale téměř taková pecka jako Goodfellas. Navíc se zde pohybujeme mnohem výš, mezi nejvyššími šaržemi americké mafie v Americe daného období. De Niro to má s umělou mladou tváří se starýma očima nejtěžší, v první polovině je potřeba si na digitalizaci zvyknout. Svého zabijáka hraje v tradičním pojetí, jak ho máme z podobných rolí vžitého. Pacino je originálnější, Hoffu stělesňuje excentricky, s politickým entuziasmem, obrovskou hrdostí a morálně nejčistšími úmysly z celé party. Nejvýraznější herecký výkon filmu. Pro mě největším potěšením byl ovšem Pesci, tichá voda která o životech rozhoduje. Z apatického šílence s nožem v ruce (Goodfellas) k megavlivnému hráči s citem pro mafiánské šachy, na kterého se můžou spolehnout všechny strany. Bravurní v každé scéně. Keitel dostává minimum prostoru, zato v postavě jednoho z nejrespektovanějších kápů dané doby. Režijní trademarky, které ještě více vyniknou při opakovaném shlédnutí. Vrcholní scéna, u které tuhne krev v žilách, podkreslena ne napínavou hudbou, ale absurdním dialogem o rybách. Stopáž vůbec nevadí, tato “road-movie” je o nostalgickém potěšením z Martiho unikátního stylu a legendární herecké interakce, jak je už v dalším filmu nezažijeme. ()
Novodobá klasika? Spíš you-wish gesto mistrovsky načasované na dobu, kdy Scorsese rozvířil totálně anachronickou debatu o vysokém a nízkém. Sám film staví na užívání technologií, které do velké míry prorazil Disney (Tron 2) a Marvel a na robustním půdorysu Zailianova scénáře, který opět opulentně okecává, ale málo pracuje s hloubkou postav. De Nirův Sheeran je tak statická a jen zvolna se posouvající krutá hora CGI masa a jeho pikareskní pouť dějinami americké odborářsko-mafiánské soulože se tak trochu stařecky vleče. Třicetiletí se hýbou jako osmdesátiletí a v něčem to přesně vystihuje podstatu Scorseseho díla, téhle zavalité, zkornatělé profesury, která sice nepostrádá eleganci a zábavné segmenty, ale jako celek funguje spíš jako cinefilní fetiš a obelisk uctívající minulost. Zároveň ale velice dobře zapadá do portfolia Netflixu, kde se absence přísné dramaturgie zaměňuje s robustní tvůrčí vizí. Martin je příliš dobrý režisér na to, aby natočil rozklížený film, ale podnětný je jeho Irčan asi jako De Nirův ksicht, když v mizerné nezáměrné parafrázi Call Of Duty pálí olovo do německých zajatců. Pro mě na tenké hraně cringe. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (39)
- Robert De Niro se v jedné scéně z filmu Mafíani (1990) označí jako „Irishman“. (Punisher)
- Téma dění ohledně Jimmyho Hoffy bylo zpracováno též ve snímku Hoffa (1992), kde ho hrál Jack Nicholson. (AlDelon)
- Ray Liotta se zajímal o roli ve filmu. (MeanWhile)
Reklama