Bourneův odkaz

Asi jako jediný ve svém širokém okolí jsem nešel do kina na nového Bournea, ale na nového Gilroye. Bohužel jsem to dostal přesně naopak. Začínám se obávat, že Michael Clayton byla povedená náhoda, protože tohle je špatně kočírovaná podívaná, která neví, jestli chce být osobním dramatem dvou jedinců před všemocnými chapadly vládní chobotnice, nebo akčním sprintem za svobodou. Ani do jednoho nenakročí ani na minutu, takže od momentu ‚Forrest Gump na drogách‘ se to definitivně zlomí v šedivou nudu. Což bolí o to víc, když si divák uvědomí, že ač si Gilroy načrtl svět téměř neomezených možností, vydá se cestou nejmenšího odporu, tedy směrem okopírovaného schématu, který dějově předchozí tři filmy vyšťaví do jedné dvouhodinovky. Chápu, že Frank Marshall ví, z jaké značky se dají vydolovat prachy, ale propříště ať na plac aspoň nažene úderného dramaturga. Tady neselhal jenom ten Moby. 2 a ½. (22.08.2012)

Problémem odkazu není vůbec to, že by byl špatně natočený nebo sehraný, problémem je to, že skutečný Bourneův odkaz nikam neposouvá - Cross má k hlavní příběhové linii trilogie jen volný vztah, sám žádná zásadní témata a zvraty nepřináší a to nejzajímavější (tedy další osudy Pamely Landyové a její souboj se systémem) ujde cestu od "asi se stane něco špatného" k "něco špatného se opravdu stalo". Mezitím sledujeme ne zrovna oslnivou pouť výtečně sehrané postavy bez tajemství za prášky. Konečná otázka "ztratili jsme se?", kterou klade hrdinka hrdinovi, je celkem k věci. Těžko totiž říct, co s postavami bude a zda celý odkaz není jen truc projekt, který má zlobivým odpadlíkům ukázat, že to půjde i bez nich. Našlapování kolem hlavní příběhové linie o tom svědčí. Jinak OK, některé scény jsou skvělé (celá bitka v domě, epizoda na Aljašce), jiné prozrazují, že Gilroy by se neměl tlačit do greengrassovské kinetické jízdy, na níž nemá oko ani míru (celá závěrečná honička s šikmookým Terminátorem). Prostě film zbytečný dost snesitelným způsobem. (13.08.2012)

Důstojné navázání na akční filmy o jednom vycvičeném zabijákovi, jenž svou ztracenou paměť hledal kde se dalo. Od začátku do konce jedna velká akce. Jedna si ani nestihne nudou zívnout. Jediné nad čím jsem vzdychala byl Jeremy. Sexy lovec čarodějnic mě má holt zaháčkovanou. Jsem moc ráda, že se děj příliš nesoustředil na techtle mechtle hlavních představitelů, že se úplně obešel bez nějaké milostné chvilky, i když bylo všem jasné, že by se oba nějakých těch techtlí rádi zúčastnili. Úplně stačilo, že jsme jakože věděli ... Já jsem byla spokojená. Za mě plný počet! (06.01.2019)

Sice lepší, než celý BOURNEŮV ODKAZ, byl pětiminutový trailer na ATLAS MRAKŮ předtím, ale i tak se jedná o nadprůměrný počin. Pokud by se měla zvolit dominanta, čili klíčový sjednodující prvek samotného díla, byla by jím vertikalizace, protože takto je organizována narace, odehrává se tak samotná akce a vytváří se propojení s předchozím filmovým textem v podobě BOURNEOVA ULTIMÁTA. Agentská série je vůbec v rámci žánru, poetických tradic i hollywoodské produkce výlučná, protože si pohrává se vztahem fabule a syžetu nejenom uvnitř vlastního samostatného textu vkládáním flashbacků, ale napříč všemi díly. Hodina a půl času projekce třetí části se může odehrávat před posledními pěti minutami druhé a čtvrtá zase paralelně s tou třetí, čímž se pod gilroyovským vedením greengrassovsky naivní vize jedince bojujícího proti politickému establishmentu proměňuje v zájemně propojenou paranoidní síť intrik a mocenských zájmů. Kromě zmíněného významového posunu to ale znamená, že vyprávění již není vedeno čistě horizontálně (dvojka) či do různých stran v případě uspořádání informací (trojka), ale vertikálně, protože se zaplňují narativní mezery universa, ve kterém není jenom jeden pěšák. Vertikálně je uspořádána nejenom narace (flashbacky nejsou hybnou silou, která žene hrdinu vpřed k dosažení pomsty, ale objasňují motivaci řady postav) a informace v rámci ní dávkované, ale i akce: útočí se z letadla na lidský objekt v lesích, skáče se ze střechy na policisty a schovává se pod stolem či za dveřmi. Jako ozvláštňující funkce je vertikalizace v rámci série dostatečná, ale v nutnosti odtajňovat některé prvky v podstatě kazí koncept "greengrassovek" (není fokalizována mysl ani stav společnosti, celou dobu šlo o pitomé pilulky) a spíš než k formálně progresivním počinům se BOURNEŮV ODKAZ řadí k revivalu sedmdesátek. Jak svým syžetem, založeném na operaci, která se zvrtla, a tak se hodně namluví a na konci se akční, tak i stylem, jenž rychlostí střihu v akčních scénách odpovídá bourneovským normám, ale kontinuita a přehlednost je zajištěna hlediskovými záběry a přeostřováním, nikoliv zvukem. Na rozdíl od horizontálního vedení, kdy se neustále nabíralo na tempu a pouze rytmus byl v rámci akčních scén proměnlivý, má ryze vertikální čtverka nevýhodu v nevyrovnaném temporytmu. Nejslabší díl, ale stále nadprůměr. (09.08.2012)

Velmi slušné. ´Bourneův odkaz´ se vkusně prolíná se třetím dílem bourneovské trilogie, aniž by na něm nějak parazitoval. Trpí sice velmi vlažným rozjezdem, ale zhruba od 30.minuty akce střídá akci a vše vrcholí půlhodinovou nepřetržitou akční sekvencí na Filipínách. Jeremy Renner v případném srovnání s Mattem Damonem obstál se ctí. Nicméně dalšího dílku téhle špiónské skládačky bych se již nechtěl dočkat, bourneovské universum bylo tímto filmem ohlodáno až na kost. (10.08.2012)