Bourneův odkaz

Zelená a modrej se tu řeší tak intenzivně, že se chobotničky měly objevit aspoň na pizze či ve špagetách. Pak se, pro zmatení a dramatizaci, objeví ještě žlutá a dílo je dokonáno. Bourneův odkaz má velké plus v tom, že za neumětele Bournea, jemuž jsem tři filmy přála smrt krutou, pomalou a strašnou, nastupuje charismatický, sympatický Cross. Jinak se v podstatě nic objevného neděje. Film vcelku očekávatelně naplňuje schéma žánru, jenže tady jsem, jak jsem řekla, hlavnímu hrdinovi fandila. Čekám s napětím, do jakých mýtů a legend tvůrci příště sáhnou pro křestní jméno hlavního hrdiny. Po Iásonovi a Áronovi by to mohl být třeba Gilgameš. (28.12.2014)

Přece si nenechám ujít další Bourneovku i když už bez Matta Damona. A i kdybych měla brát tenhle díl jako určitý separát, tak jsem byla víc než spokojená. Jeremy Renner se své role zhostil na jedničku, byl suprovej a já si ho vychutnávala po celou dobu i když Matt nasadil hodně vysokou laťku. A asi se přidám k některým uživatelům s tím, že jsem si nejvíc užívala v gradující závěrečné části tu skvělou, pohodovou a relaxační jízdu na motorkách a určitě se mnou budete souhlasit, že těm smutně prosícím očím krásné Rachel Weisz by neodolal snad žádnej chlap. (24.12.2012)

Bourne bez Bourna a trochu jinak. Míň akce a hutnější příběh rozhodně není na škodu. Jerry Renner výborný, mohlem ukecanější agent. Jeho motivace (nebýt zase hloupý) je příjemná změna po honbě za minulostí. Rachel Weisz je hodně sympatická, není to jen obvyklý přívěsek a potěší i mnohem uvěřitelnější "úvod" k lovestory. Ed Norton zase jednou odvádí dobrou práci. Jde očividně o pouhý začátek. Rubačka teprve příjde a já budu u toho. :) (10.08.2012)

Sice lepší, než celý BOURNEŮV ODKAZ, byl pětiminutový trailer na ATLAS MRAKŮ předtím, ale i tak se jedná o nadprůměrný počin. Pokud by se měla zvolit dominanta, čili klíčový sjednodující prvek samotného díla, byla by jím vertikalizace, protože takto je organizována narace, odehrává se tak samotná akce a vytváří se propojení s předchozím filmovým textem v podobě BOURNEOVA ULTIMÁTA. Agentská série je vůbec v rámci žánru, poetických tradic i hollywoodské produkce výlučná, protože si pohrává se vztahem fabule a syžetu nejenom uvnitř vlastního samostatného textu vkládáním flashbacků, ale napříč všemi díly. Hodina a půl času projekce třetí části se může odehrávat před posledními pěti minutami druhé a čtvrtá zase paralelně s tou třetí, čímž se pod gilroyovským vedením greengrassovsky naivní vize jedince bojujícího proti politickému establishmentu proměňuje v zájemně propojenou paranoidní síť intrik a mocenských zájmů. Kromě zmíněného významového posunu to ale znamená, že vyprávění již není vedeno čistě horizontálně (dvojka) či do různých stran v případě uspořádání informací (trojka), ale vertikálně, protože se zaplňují narativní mezery universa, ve kterém není jenom jeden pěšák. Vertikálně je uspořádána nejenom narace (flashbacky nejsou hybnou silou, která žene hrdinu vpřed k dosažení pomsty, ale objasňují motivaci řady postav) a informace v rámci ní dávkované, ale i akce: útočí se z letadla na lidský objekt v lesích, skáče se ze střechy na policisty a schovává se pod stolem či za dveřmi. Jako ozvláštňující funkce je vertikalizace v rámci série dostatečná, ale v nutnosti odtajňovat některé prvky v podstatě kazí koncept "greengrassovek" (není fokalizována mysl ani stav společnosti, celou dobu šlo o pitomé pilulky) a spíš než k formálně progresivním počinům se BOURNEŮV ODKAZ řadí k revivalu sedmdesátek. Jak svým syžetem, založeném na operaci, která se zvrtla, a tak se hodně namluví a na konci se akční, tak i stylem, jenž rychlostí střihu v akčních scénách odpovídá bourneovským normám, ale kontinuita a přehlednost je zajištěna hlediskovými záběry a přeostřováním, nikoliv zvukem. Na rozdíl od horizontálního vedení, kdy se neustále nabíralo na tempu a pouze rytmus byl v rámci akčních scén proměnlivý, má ryze vertikální čtverka nevýhodu v nevyrovnaném temporytmu. Nejslabší díl, ale stále nadprůměr. (09.08.2012)

Jsa opět posednut touhou diverzifikovat, sázím čtvero pentagramů. Ne že bych si z toho zrovna vypustil měchýř (tak většinou čtyřku poznám, pět hvězd značí, že jsem si i chámovody protáhnul), ale v porovnání s tím, jak moc se mi do filmu nechtělo, neboť strach ze zklamání brzdil mé nenechavé stahovací prsty po řadu měsíců, je výsledek výborný. Proto mírně nadsazuji, no. Akční to je, analytická část mozku neřičí permanentně na poplach, klitorisem, abych si z Rennera ublinknul, vybaven nejsem. Bohužel. (27.12.2012)