Moon

„Je to dobrý plán. Len si pre návrat vybral nesprávneho chlapa.“ Chápem, že diváci sú zničení z hlúpych sci-fi (MISIA NA MARS, ČERVENÁ PLANÉTA) a tak, ak príde hardcore sci-fi, spoliehajúce na príbeh, atmosféru a psychológiu (a nie na efekty a akčné scény), je pre nich hotovým zjavením. Ale v porovnaní s Kubrickom je MOON priemer. Rockwell ujde, réžia ujde, nápad ujde, vizuálna stránka ujde (ako dieťa som chcel mať také zamestnanie, aké má Rockwell), smajlíkovský robot s meditačným hlasom Kevina Spaceyho viac, než len ujde. Ale SUNSHINE ma bavilo o 40% viac. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org. (24.11.2010)

To ticho, které nastalo po skončení filmu a němý úžas se těžko zprostředkovává dál. Pravdou je, že Moon je omračující a hypnotizující měsíční meditací o mechanické činnosti člověka, o jeho touhách, snech a plánech přiživovaných videonahrávkami z jeho domova. Kam až je člověk schopný zajít? Tříleté pokání absolvované na palubě měsíční stanice obklopené smrtícím tichem. Tříletá záruční doba, tři roky absolutní samoty v zemi nikoho. Duncan Jones natočil hezky postaru vypadající sci-fi a one-man-show Sama Rockwella, kde se z not Clinta Mansella opět stává tahoun příběhu dodávající mu tu správnou atmosféru bezvýchodnosti a samoty. Zamiloval jsem se do Gerty, robota vyjadřujícího své emoce pomocí emotikon. (26.10.2009)

Kdo by si pomyslel, že všechna energie, kterou můžeme potřebovat je přímo nad našimi hlavami..... Netradiční film, který zaujme komorní atmosférou či ,,mnohorolí“ S.Rockwella více než zjištěním, že se na odvrácené straně Měsíce děje něco nekalého. Vadí mi, že po zajímavém rozjezdu tempo upadá. Hledání tajné místnosti a podobné problémy mě ať se snažím sebevíc netrápí. A celkový dojem nevylepšil ani závěr. Čekal jsem něco originálního a místo toho: NUDA. Když už i mě napadnou 3 zajímavější, tak je něco na Zemi špatně! PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (13.12.2009)

Jemné a emocionálně decentně působivé sci-fi v podkladu s velkým potenciálem, který však nebyl zužitkován způsobem, jaký bychom si po prvních pár minutách představovali. Spousta "vědeckých" otázek zůstává otevřena, i přes atraktivní vizuál filmu zůstávají technické detaily v podstatě úplně opomenuty (což je škoda) a Moon se místo toho soustředí na prožitý příběh osamělého astronauta. Jeho tříletá služba z rutinních úkolů a nostalgického přehrávání vzkazů od rodiny postupně přerůstá v tajemné psycho s intenzivní atmosférou, šokující odhalení i boj s manipulátory ve vedení projektu o prežití a odhalení pravdy pro zbytek světa... 8/10 (28.10.2009)

Moon je filmem post-humanistickým; temnou apokalyptickou vizí odlidštěného světa, v němž člověk nenávratně zmizel ve skafandru (viz plakáty) a humanistický mýtus na smetišti. Pozná se to podle převahy kyberpunkových otázek zasazených do jinak druhotných scifistických rekvizit. Prvním tématem filmu je vztah člověka a stroje, zahrnující teoreticko-technické prognózy další fáze lidské existence vzhledem k pokrokům vědy a technologie, druhým je kritičtější post-humanismus, reagující na téma první. Stroj tu jednoduše řečeno přebírá rysy člověka a člověk rysy stroje (připomeňme klíčová slova kyberpunku: syntéza, změna, integrace): na jedné straně poznáváme Sama Rockwella, bezpohlavní bytost, u něhož jsou všechny zbytkové lidské projevy (halucinace, nostalgie, neuróza) hodnoceny krajně nežádoucně, na druhé straně stroj, který sebeurčil vlastní identitu přes řadu převzatých lidských atributů jako hlas nebo smajlíky a který je vzdálen obrazu bezejmenného perpetuálního průmyslového zařízení. Moon se tím stává trenažerem budoucí společnosti, která bude globální ve smyslu mimoplanetárním i mimolidském. (30.10.2009)