Sucker Punch

Klíčovým momentem filmu je jeho poslední věta. S tou totiž tvůrci vyloží karty na stůl a definitivně pojmenují své cílové publikum - dospívající dívky vyznávající "alternativní" módní styly uroní slzu, že konečně někdo natočil film přesně pro ně, a všichni ostatní s hrůzou prozřou. Mokrý sen všech náctiletých návštěvnic conů se stal skutečností a Snyder, poprvé režírující podle vlastního původního scénáře, mistrně v jednom díle skloubil módní elementy mangy a anime, fantasy, sci-fi, military a videoher, tedy komplet programu conů, při čemž zdůrazňuje spiklenecké elitářství dívek a jejich nepochopení okolím (konstatované umístěním do blázince). Povrchnost, afektovanost a doslovnost zde, stejně jako v jiných filmech pro mládež hledající utvrzení ve svém minoritním stylu (ať už je to emo, goth, lolita či werewolf), nejsou nemístné, ale naopak zásadní výrazové prostředky, které nejlépe rezonují se sentimentem cílového publika. V porovnání s "Repo: Genetická opera", kde v centru glorifikace stál jediný konkrétní styl, přichází "Sucker Punch" s uhrančivou pluralitou trendů a doslovně vyzdvihuje své zrcadlení divaček ve vyprávění. Především se zde nedeformuje nějaký již existující vyloženě alternativní styl jako punk či goth do módní pózy, ale naopak se z ryze módních směrů skládá jejich přirozený konglomerát a další stupeň. Na rozdíl od série "Twilight", která za emo fasádou holkám podsouvá genderově tradicionalistické a konzervativní postoje se zde naopak s bezelstnou přímočarostí apeluje na jinakost, byť samozřejmě módně ohraničenou. "Sucker Punch" je co do kompaktnosti, vyváženosti a osobitosti nejlepší Snyderův film. Zde si totiž jeho rukopis, vyznačující se v prvé řadě patosem, nepodmaňuje cizí vyprávění, ale naopak dostává plné pole působnosti v díle od začátku zamýšleném tímto směrem. Ačkoli nepatřím k cílové skupině a s filmem jsem se potkával pouze v některých pasážích, právě díky výše předestřeným kvalitám ho považuji za vynikající dílo ve své kategorii, a to nemluvě o nápaditém vrstvení realit ve vztahu ke genderovým rolím. PS: Stejně jako v případě "Počátku" a "Speed Racera" velmi lituji, že podle "Sucker Punch" nevznikla dobrá videohra, protože zdejší levelová struktura vyprávění a vizuální stylizace světa k tomu vyloženě svádějí. (26.03.2011)

Dokážu si představit, že s něčím takovým udělá Snyder dojem při prezentaci pro sponzory, protože tam jsou ninjové, roboti, náckové a rádoby cool zpomalovačky, ale jako film to nefunguje. Nasral toho tam opravdu hodně, jenže všechno to je pouze na efekt. Na vyprávění příběhu se pro jistotu vykašlal úplně a emoce ze mě taky nedostal, pokud tedy nepočítám neustálé obracení očí v sloup. Naprostým humusem je pak hudební složka. Ty fláky stojí za hovno nejen samy o sobě, ale navíc se tam vůbec nehodí. Obvykle dám nějakou tu hvězdu alespoň za pěkný holky, ale tady udělám výjimku a spláchnu to rovnou do oněch míst. (09.08.2011)

Stále dokola musím poslouchat muziku, která se v tomhle filmu objevila. I při psaní tohoto komentáře si ji pouštím. Je to právě ona, která ze zvláštní fantasy udělala neuvěřitelně temnou pecku, která je originální svým sněním a zábavná všemi postavami, které se ve filmu objeví. Začáteční Sweet Dreams je snad nejlepší verze, která se zpěvačce a herečce Emily Browning povedla. Předvedla totiž v jakém duchu se celý tenhle film bude vést. A nemělo to chybu. Celý příběh je vlastně spletenec snění, které si Emily ve své hlavě přichystala a celý ten film nabízí tunu perfektní akce, která nejenom, že baví, ale ještě do toho je super a plná parádních efektů. Celé to je ale hlavně zábava a těžko jsem v tom příběhu hledal něco jiného. Proto dávám čtyři hvězdy. A to i přesto, že závěr mě upřímně šoknul. Protože mě ze zábavy vhodil přímo do reality. A to stačilo málo - naprosto precizní závěrečný monolog. (13.06.2012)

Akční scény mi všechny připadaly na jedno brdo, ale o tom jsem mluvit nechtěla. Spíš o tom, že se mi absolutně hnusilo, jak se střídalo hollywoodské vítězení se zlem (čili když Amber, popř. a spol, bojovala) se scénami, které byly až otřesně kruté, špinavé a "reálné". Nedělalo mi to dobře a vzhledem k tomu, že se to takto dělo po celý film; neužila jsem si. Ale tak pro druhé pohlaví tu je spousta bab, každá jiná, třeba si tu i vyberete, na co koukat. Navíc tu ty baby nosí i zbraně: sen všech puberťáků... a ta druhá hvězdička je za soundtrack. (30.05.2011)

Vizuální žranice, u které je úplně jedno, jestli ochutnáte nejdříve předkrm nebo dezert. Vše je totiž servírováno najednou. A proto místy můj filmový žaludek produkoval více žaludečních šťáv než bych chtěl. Příběh je sice jednoduchý jako facka a vizuál je klasický Snyderovský, ale bylo toho na mě přeci jen trochu moc. Na podobnou jízdu nejsem zvyklý ani u her, natož pak u filmu, kde navíc dění ovládat nemůžu, a proto si sakra rozmyslím, jestli se na Sucker Punch někdy kouknu znovu. Tak sis Zacku pohonil triko a teď prosím o návrat do normálu. (05.07.2011)