Noční můra v Elm Street

Jo, všechno špatně. Moje vychcaná taktika počkat a jít do toho s nulovým očekáváním tentokrát nevyšla. Nějaká nadšenost, hravost, nápaditost, zajímavost, atmosféra, brutál, cokoli? Ne, nic. Možná tak reklama na Nike, Dell a Red Bull... Fred Krueger nefunguje. Alespoň na něm si mohli dát pořádně záležet, když už pro něj získali zajímavého představitele. Ale né, maska je divně opicoidní, gumová, a hlášky zanikají do pryč. Nancy má kupodivu i trochu něco do sebe (a stopro je hezčí než Nancy původní), ale nevynikne a společnost jí dělá trojice bezduchých utrápenců, takže z toho taky nekápne. Jediný, kdy jsem se i docela bavil, byl kavárnový úvod a posledních 10 minut. Odmyšleno že se jedná o ELM STREET, jde asi o koukatelný hororový průměr, ale v rámci téhle značky prostě trapas. HALLOWEEN a FRIDAY THE 13th jsou oproti tomu zlaté remaky. Jo a... (02.10.2010)

Co si budeme nalhávat – to, že to nedopadne dobře, jsme věděli ještě před projekcí. Šlo hlavně o to, jak moc nenasytní producenti návratem do Springwoodu diváka naštvou. Restart celé série nemá úplně špatné tempo, nabízí pár slušných momentů i ne úplně děsné herce (mezi nimi se v pozitivním slova smyslu vyjímá Fincherův objev Rooney Mara). Jenže když už tvůrci sáhli na osvědčenou značku, dál už se moc nesnažili. Freddy se objeví bez zjevného důvodu, zařve a zase zmizí. Celé je to založené na dost očekávaných záběrech, zvukových lekačkách a kamerových filtrech – prostě jedeme ve stejném ražení jako řada podobných hororů za poslední předlouhé roky (vždyť i ta trapná finálová tečka musí být, kdo o to sakra stojí?). Nic to ale není proti ztvárnění ústřední hororové ikony. Vím, že to muselo být těžké, ale nahrazení fanoušky milovaného Roberta Englunda je totální přehmat (nejen jeho šílenou maskou). Kotelník podpořený cynickým humorem, spoustou hlášek a invenčními mordy je v téhle moderní verzi k smíchu.. nebo snad k pláči? (06.05.2012)

„One, two, new Freddy´s coming for you / three, four, tohle měl být fór? / five, six, Bayova prdel pozná krucifix / seven, eight, další remake šmejd / nine, ten, zase budu blejt…“ Vidím, že touto říkankou by to tady většina z vás shrnula, ale já to rozhodně v tak černých barvách neviděl. Přiznávám se, že z Noční můry z 84´ si pamatuji už jen to, že Johnnyho Deppa snědla postel a Englund ve slušivém svetru od Benettonu lezl do snu (podobně jako Maruška Werichovi v Byl jednou jeden král, akorát s tím rozdílem, že on měl trochu ostřejší nehtíky než Milena Dvorská), takže jsem mohl přistupovat k Bayerovu snímku nezatížen minulostí. Jistě, není to žádný velký zázrak a trpí vleklou nemocí současných hororů pro teenagery, tzn. klipovou režií, rušivým střihem, tisícem laciných lekaček, či pro mě zcela iritujícím sdílením si svých problémů skrz videoblogy, Ksichtknihu atd. a navíc Freddy tady vůbec nevypadá, jak spálený kotelník, nýbrž jako ohořelý dement mluvící šepotem Batmana Balea, ovšem vidět to většina z vás, co tady podlehla davové psychóze dávání odpadu, před nějakými 20 lety, ululávali by jste u toho stejně, jak u Cravenova originálu, vy rozmazlenci nezvedení.. (03.12.2010)

Břitvou proti nespavosti, aneb jak se z Freddyho Kruegera stal splasklej muffin... I šel jsem do toho s čistou hlavou, bez ohledu na fakt, že původní A Nightmare on Elm Street patří k těm zásadním kouskům (nejen) mého filmového mládí. Důkladně flambovanej pedofil z železářství a jeho "říše divů". Tedy až do chvíle, kdy zkončila představa a začala realita made by Samuel Bayer. Dobře, on to s kamerou docela umí, ta koncertní a klipová průprava je znát, senza filtry, prima digitál. Jinak ale pro mě nová A Nightmare on Elm Street není vyloženě přímý remake, snaží se jít víc k Freddyho "podstatě" (s využitím těch nejsilnějších (pra)původních motivů/scén) a v podstatě zapomíná na to nejpodstatnější - syrovou atmosféru, emoce, na kouzlo fikce. Krueger je tu vlastně taková ikonka, která má táhnout všechny ty nulový (d)emo postavičky kolem, ale k tomu mu chybí charisma, drzost a napětí. Wes Craven měl onehdy pár poctivých, dnes už trochu předpotopních triků a jeho vyprávění žilo a bolelo, Bayer ždíme modernu a bolí tak akorát výsledný dojem. Ničeho nezachrání vcelku slušný soundtrack Stevea Jablonskyho, kterému však poněkud schází nějaký znepokojivý ústřední motiv a ani fakt, že má Jackie Earle Haley hodně charakteristický hlas (proč ale sakra vypadá jak uhnilý mango?). Za mě bohužel další povrchně stylová, lubrikovaná nudna, hororově impotentní krmě pro lačný trakt nenáročného teenage diváka. [final rate: 15%] (27.02.2011)

Blu-ray/// Obsazení 7/10 Děj 7/10 Hudba 6/10 Efekty 7/10/// +celkově jsem rád, že to znovu natočili, originální dabing Freddyho je povedený, když zazní hudba navodí slušnou atmosféru, pár dobrých efektů se tu najde, některé známé tváře potěší (Dekker, Gallner, Mara, Cassidy) -Freddy je jen jeden a to je Robert Englund, Haley i když jsem si z počátku myslel, že by mohl, tak zřejmě ne, za celý film jsem si na jeho face nezvykl, mohlo to být strašidelnější, akčnější a ještě více efektnější, čekal jsem i jiný scénář/// Mám z tohoto díla smíšený pocity. Zklamán nejsem, ale jsem si jist že to jde i lépe. Důkazem toho je film Freddy vs. Jason. Mohl z toho být velkolepý návrat nebo možná i restart série a Haley čistě teoreticky mohl převzít štafetu. Zřejmě se tak nestane. Až na pár lekaček jsem se vůbec nebál, ani svou krvavostí mě to nepřesvědčilo. Jedna zapamatovatelná hláška na konto Freddyho je hodně slabej čajíček: poté co naporcuje psa "Chtěl jsem ho jen pohladit". Snad se někdy dočkám pořádného filmu. ON by si to zasloužil./// Celkem 69%/// (31.10.2010)