Dluh

Kdo lže, ten krade (místo na výsluní). A kdo krade, musí nakonec i zabít.. Madden se zaráz ponořil do psychologického dramatu, lovestory i thrilleru, ovšem ve všech vodách nechal šnorchl nad hladinou, což vzhledem k tomu, že daná tématika nabízí filmařům Mariánský příkop, zamrzí. Stejně jako skutečnost, že agenti Mosadu moc nectí profesionalitu a odpovědnost - pracovat tímhle stylem ve skutečnosti, pohřbili by nakonec věkem sešlého Adolfa Eichmanna v dresu Messiho.. Jinak když pominu Worthingtona (do krbu s ním, větší poleno aby člověk v Hollywoodu pohledal), herecky velmi konkurenceschopné. Přesvědčivá J.Chastain, H.Mirren patřičně ponořená do emocí spojených s holocaustem, či J.Christensen, jenž jako monstrum v lidském těle ukradl všechny scény svým hereckým kolegům. Teda, až na ten závěrečný geronto-souboj o to, kdo vylije bažanta dávných hříchů - ten byl zase ukradený mně.. (23.01.2013)

Tematika 2.svetova vojna, Nacisti, Mossad, hladanie spravodlivosti... O ano, to je moje... Da sa vobec tato tema pokazit? Mozno ano, ale v tomto pripade sa fiasko rozhodne nekona. Ako uz mnohi predo mnou napisali, zabudnite na koniec. Ten je ako keby z ineho nepodareneho filmu, ale to, co mu predchadza, je naopak velmi, velmi podarene. Na platne sledujete dve obdobia, dva pribehy, tri zivotne osudy troch mladych ludi. Dvakrat je vo filme pouzita veta: Co ak by sa dal vratit cas... Zmenili by sme nieco? Tuto otazku si kladieme mnohokrat aj my, a preto ma tento film tak velmi blizko k nam beznym ludom a je tak lahucko pochopitelny. Pretoze sa v postavach svojim sposobom vidime. A scena pri klaviri, kedy hra Mesacna sonata je absolutne existencialna a uchvatne vyjadruje emocne rozpolozenie vsetkych troch hlavnych postav... No dobre, dost uz bolo reci, proste si to pozrite a urcite neobanujete. (15.11.2011)

Zvláštní film, který není ani akční, ani psychologický, ani historický, dokonce není jasné, zdá má být prožidovský, nebo si naopak dělá ze židovské tajné organizace Mossad legraci... Dcera slavné židovské bojovnice proti nacistům infiltrovaným v soudobé společnosti vydala knihu o hrdinských činech své matky a jejích dvou kolegů. Ale už od začátku tušíme, že ne vše je tak, jak má být. Nakonec se vypravíme do 60. let a podíváme se, že ne vše bylo, jak se tvrdilo, že stateční bojovníci nebyli tak stateční, a že dokonce s řezníkem z Birkenau, nyní gynekologem, sympatizovali. Že se akce nějak zvrtla, je jasné od začátku - agentka Rachel se na oslavě knihy její dcery chová podivně a nervózně, její bývalý komplic provede nečekané rozhodnutí. Takže brzy se film jen stává čekáním na onu konečnou situaci, abychom zjistili, jak skutečně proběhla na rozdíl od propagandy, resp. utajované lži. Mezitím jsme svědky pár logických kopanců (kdy se třeba špičkově vycvičení agenti Mossadu opijí a ve východním Berlíně roku 1965 prozpěvují anglicky s hebrejským přízvukem). Největším kopancem je pak samotný závěr filmu, kdy každý soudný člověk musí jen vrtět nechápavě hlavou a přemýšlet, zda to tvůrci skutečně mysleli vážně, nebo si z nás jen dělají legraci. Nejen díky tomu, že šlo o zpackanou akci a agenti se chovají poněkud ne-mossadsky vyznívá film nelichotivě k židovskému odboji. Zazní zde totiž i takové věty, jako že jen čtyři nacističtí vojáci odváděli do plynových komor tisíce židů, a ani jeden neměl sílu se vzepřít. čímž vyvstává další otázka, kterou film klade - totiž, co je pravda, a co lež. Co jsou oficiální prohlášení a tvrzení, a jaká je skutečnost? Ve světle toho, jak film vyznívá, se docela divím, že proti němu nejsou vedeny demonstrace a že není zakázáno jeho promítání v Izraeli. Což je ale - pokud se filmu z filmového pohledu týče - jedno. Filmařsky jde totiž o slušně nakousnutý příběh, který se však brzy začne potápět do stereotypu, nudy a nelogického chování postav, a který je navíc zcela postaven na hlavu gerontologickým akčním koncem, jenž by se hodil možná do Žhavých výstřelů, ale ne do vážně myšleného dramatu. (11.03.2012)

Je těžké se dívat na americkou verzi izraelského filmu The Debt. Jedná se o dobře pojatý remake, ale každý má své klady a zápory (upřímně u tohoto filmu váhám mezi 3 až 4 hvězdami). Zatímco izraelský "Dluh" je postaven hlavně na psychologii postav, tak americký si hraje hodně s napětím (vyníkající scéna z vlakového nástupiště, které v původním filmu zcela chybí), ale postrádá zase nějakou souvislou střihovou skladbu. Americký "Dluh" si mě získal první polovinou filmu, zatímco druhá už se vleče nepříjemným tempem. Rozhodně musím říct, že doporučuji obě verze filmu. (28.10.2011)

Jakožto individuum, dlouhodobě obývající tento prolhaný svět, beru se shovívavým úsměvem snímek, v němž se někdo stydí za to, že kdysi nesdělil nadřízeným čistou pravdu. Navíc mi dělá jisté potíže litovat ty čestné kluky a holky z Mossadu, takže nemohu jít s hodnocením výš ani kdyby mi to můj filmový nevkus laskavě dovolil. (10.07.2012)