Madisonské mosty

"Ještě vejce? Nebo si na linu naposled zapícháme?" Ve věcech víry v lásku na první pohled jsem přirozený ateista, ale fandím jí. Nicméně sledovat, kterak se jedna taková láska naplnila, přestože se zase tak úplně nenaplnila, pro mne nebylo úplně snadné. Jsem totiž malý člověk, který se ve světě velkých emocí ztrácí, cítí se nesvůj a ví, že tam vlastně nepatří. (28.12.2016)

Nemám rád ten pocit, kdy mě romantický film nezasáhne tak, jak by měl. To následné zklamání mrzí snad nejvíc ze všech žánrů a tady o to víc, že osudové a přitom náhlé vztahy jsou tím největším lákadlem. Herecky i dramaticky dokonalých momentů je tady požehnaně, ale jakoby nedržely pokupě. Vzpomínám na film s usměvavou slzou v oku, ale kvůli zbytečně protahované paralení linii s otravnými potomky nemůžu jít výš. (10.04.2006)

Musím se přiznat ke dvěma věcem. Za prvé: Nejsem zrovna fanda bolavých love story. A za druhé: Jsem fanda Clinta Eastwooda. Na film Madisonské mosty si brousím zuby už drahně let, ale k tomu, abych je skoukl vcelku jsem se dostal až teprve teď, na začátku prosince 2009. Je dost možné, že kdybych se k tomu dostal někdy v létě, tak mě tenhle film tak hluboce nezasáhne. Ovšem od letošního léta se v mém životě (v tom milostném) několik věcí změnilo. Něco jsem si zažil. Zkrátka, abych si neplácal játra o sobě, musím říct, že Madisonské mosty jsou krásný film, který režisér drží pevně v rukou. Tato romance dvou lidí, kteří až v pokročilejším věku našli jeden druhého, přičemž jim osud v podstatě nedovoluje, aby žili se svým dokonalým protějškem, je klasickou ukázkou mistrova stylu, tedy toho, že se ani při nadměrné stopáži a absenci nějakého rozmáchlého děje nenudíte. Režisér a herec v jedné osobě, Clint "Sympaťák a i v pětašedesáti letech štramák" Eastwood zde má opět charizmatu na rozdávání a k tomu, aby se z filmu stala úžasná podívaná, si našel pomocnici z nejpovolanějších, jako vždy úžasnou Meryl "V každém okamžiku strhující" Streepovou, která nejenže nevypadá jako nějaká bláznivá, nesnesitelná histerka (čili tak, jak by vypadala většina hereček v podobné roli), ale naopak s ní celou dobu musíte soucítit a díky jejímu preciznímu herectví musíte chápat, že na konci opravdu prožívá to vůbec nejtěžší rozhodnutí ve svém životě. Když k tomu přidám její nakažlivý smích, Clintův zářivý a upřímný úsměv, krásnou hudbu a lokace, tak se prostě musíme smířit s faktem, že tohle je jeden z nejlepších filmů žánru romantických dramat. Děkuji, Mistře Eastwoode, opět jste mě dostal... (01.12.2009)

Milostné vzplanutí, poblouznění zamilované mysli a hluboké lásky cit. Věky věků na ně působí dvě veličiny, z nichž jednu změřit lze (ČAS) a ta druhá je prakticky neměřitelná (INTENZITA), přičemž právě ona má to kouzlo posunout jakýkoliv čas přes práh věčnosti.. Civilní, bez žánrových klišé a lacinosti současných vulgarit - taková jest romance od zastřešených mostů iowského Madisonu, jejíž sílu ocení spíše ten, kdo si prošel empirií a skvostná scéna deštivého čekání na semaforu budiž tomu důkazem. Sexuální kovboj Clint je podepsán pod nejlepší western a nejlepší romanci posledních dvou dekád a to je, konkrétně v těchto žánrech, bez diskuze obdivuhodný počin. (17.10.2011)

Eastwood udělal z banálního a stokrát omletého příběhu o lásce srdcervoucí výpoveď. Přece jen ale nádech staromódnosti, který tu neoddiskutovateltně je, nemusí být pro každého ten pravý šálek čaje. Avšak nesporné jsou herecké kvality hlavních představitelů. Jak Streep, tak Eastwood předvádějí ve svých rolích fantastické výkony a jsou na sto procent věrohodní. Eastwood jakožto režisér, vypráví milostný příběh velmi pomalu a atmosféru buduje pomocí komorních scén, odehrávajících se převážně v interiéru bytu (mistrovské nasvícení). Dialogy jsou však neménně brilantní a mnohdy z nich přímo sálá ona životní zkušenost, kterou do filmu režisér komponuje. (09.05.2006)