Madisonské mosty

„Staré sny boli dobré sny. Síce mi nevyšli, ale mal som ich rád.“ Zaujímavý milostný vzťah medzi dvoma zrelými, starnúcimi ľuďmi, ktorí vedia, čo od života chcú (Eastwood mal v tom čase 65, Streep "len" 46, ale kinematografia zažila už vyššie vekové rozdiely, viď. Saturn 3 alebo Pasca s Connerym). Okrem výkonov ústrednej dvojice oceníte peknú výpravu, dojemné rámcovanie scénami zo súčasnosti a prekvapivo o nič nezaujímavejším mini-príbehom o dcérach a synoch. V neposlednom rade oceníte strhujúci, dojemný záver o tom, že niekedy stačí iba otvoriť dvere na aute (ale aj o tom, že tento zdanlivo primitívny úkon môže byť neskutočne ťažký, až nad ľudské sily). Už keď som Madisonské mosty videl prvý raz v polovici 90. rokov, hlboko na mňa zapôsobili. (14.02.2009)

Zavrhuji vše, co jsem o filmu předtím napsal - může mne omluvit to, že mi tenkrát bylo osmnáct. Aby jej člověk docenil, musí pořádně vyzrát, dospět a něco prožít. Ta civilní letní atmosféra a velmi živá chemie mezi ústřední dvojkou mne tak pohltila, že jsem nebyl schopen odvrátit oči. Clint Eastwood natočil snímek civilně, nestrojeně, bez karamelu. Výkony ústřední dvojice jsou tak uvěřitelné, že jsem ani nevnímal jejich skutečnou identitu. A i kdybych tisíckrát chtěl a řekl si, že mne nic nedojme, závěrečných patnáct minut mě vždycky rozseká. Nesentimentální dospělá romance pro diváky s otevřeným srdcem. 95%. (08.07.2005)

Bože můj, v devadesátkách se točily bomby a nikdo mi to nevymluví... Madisonské mosty jsou úžasným filmem. Dominuje mu skvělé herectví dvou hereckých es Meryl Streep a Clinta Eastwooda, který si tuhle pecku i zrežíroval. Ze zprvu pomalého rozjezdu se film rozjede do hodně zajímavého drama, v němž se možná ke konci najde nejeden divák. Asi každý máme někde uvnitř uchovanou vzpomínku na ten svůj Rosemanův most, nebo výhybku, kde nás ten náš vlak na své cestě životem měl možnost odbočit jinam. Zatímco ta přímá cesta vpřed má trasu v podstatě danou... Rodina, partner, děti, práce...  Ta cesta za výhybkou je lákavá v její nepředvidatelnosti. A jako vše neznámé je o to více dráždivá, byť ta kolej může znamenat cestu ještě někam k modřejším dálavám, ale také nemusí být moc dlouhá a může koncit propastí... Tou výhybkou myslím třeba člověka, nějakou lásku, kterou člověk zničeho nic potká a nebo se s ní po letech znovu setká. A najednou ví, že tohle je jiné. Někdy může prohlásit, že skutečně poprvé vživotě si je tím citem jistý. Je z toho celý zmámený, vytržený ze stereotypu. Je tak lákavé odpojit se z toho vláčku. Ale co ostatní? Rodina, děti, partner co se snaží seč může být dobrým parťákem a nikdy neublížil. Pochopí to? Jsou lidé, kteří vše zpřetrhat skutečně dokáží. Ale jsou i tací a těch je většina co odolají a budou pokračovat dál. Mne zaujala role Francescy. Našla si svého vyvoleného a hodného Roberta, vzala si ho, má s ním farmu, šťastné děti, v chudobě evidentně nežila. A přesto zmiňuje, že manželstvím cosi ztratila a stala se otrokem rodiny a péče o ni. Myslím si, že takové ženy by se tedy neměly nikdy vdávat a mít děti, byť jistě budou dobrými matkami. Brát péči o rodinu jako oběť, to opravdu nechápu. Buď to chci a nebo ne. Navíc v době filmu a o to více dnes mají ženy milion možností jak se zabavit, plnit si sny, pěstovat koníčky... Ano, Franceska to tam na farmě kdesi v zapadákově asi měla složitější, ale tvrdím, že když chci být šťastný, musím pro to něco udělat sám. Film nabízí mnoho otázek a téma je skvěle zpracováno. Překvapila mne i ta dokonalá nepříjemná naléhavost a napínavost momentu  ve scéně  dvou stojících pickupů v dešti kdesi v zapadákově v Iowě na červené semaforu.... Prostě fantastický film.  A nesmíme zapomenout i na skvělý český dabink Zlaty Adamovské a bohužel nedávno zesnulého Ladislava Županiče. Tleskám a dávám za 5 fotek do National Geographic Magazine. * * * * * (24.02.2024)

Milostné vzplanutí, poblouznění zamilované mysli a hluboké lásky cit. Věky věků na ně působí dvě veličiny, z nichž jednu změřit lze (ČAS) a ta druhá je prakticky neměřitelná (INTENZITA), přičemž právě ona má to kouzlo posunout jakýkoliv čas přes práh věčnosti.. Civilní, bez žánrových klišé a lacinosti současných vulgarit - taková jest romance od zastřešených mostů iowského Madisonu, jejíž sílu ocení spíše ten, kdo si prošel empirií a skvostná scéna deštivého čekání na semaforu budiž tomu důkazem. Sexuální kovboj Clint je podepsán pod nejlepší western a nejlepší romanci posledních dvou dekád a to je, konkrétně v těchto žánrech, bez diskuze obdivuhodný počin. (17.10.2011)

Tohle byl ten film, u kterého jsem si uvědomil, že se zaškatulkováním Clinta Eastwooda to není až tak snadné. Jednoduchá zápletka rozehrává prostý příběh velké lásky dvou dospělých lidí. A Eastwood nás ji nechá sledovat z úhlu Meryl Streep. Vedlejší linie jejich dětí film pouze doplňuje, to podstatné je pouze mezi dvěma hlavními protagonisty. (22.06.2007)