Dánská dívka

To si takhle bezelstně zapózujete manželce na portrét v punčoškách, a než byste řekli Tina Tárner, přistihnete se, jak si ve sprše notujete Sladké mámení, schováváte toho škaredého šulínka mezi stehna a nalíčený, s depilovaným předloktím a v paruce franckujete v budoáru s uhrančivým bukanýrem jménem Olaf, který neomylně vyčichal váš testosteron i pod tou vrstvou mejkapu. Ach ty hormony! Jedinou vaší životní touhou se pak stává nechat si co nejrychleji přišít kundu, začít chcát v sedě a hřadovat, aby se ze sexuálního devianta stala co nejdříve plnohodnotná Lana Wachovská. Dánská transka (Takhle se poutavě překládají názvy do češtiny, hloupý distributore!) mohl být velmi zajímavý film. To by se jej ovšem nesměl chytit Bídný homonudil Tomáš Hůpr a opět ukájet své osralovské ambice. Tudíž dvě hodiny vesměs sledujeme artově empatické hormonální dysbalance hnusáka Edýho, který by mohl z fleku lítat Ajronům po pódiu a budit hrůzu, aniž by ho museli maskovat. Zahrál to sice zase naprosto fenomenálně, ale když já tu tlamu uzřím na plátně, nemůžu si pomoct a musím prostě odvracet zrak a raději myslet na nějaké hezké věci. Třeba na hnisavé abscesy, krvácející vředy nebo zanícené pochvy s výtokem. Pokud vás tedy právě nesvrbí koule, bytostně netoužíte mít místo nich mezi nohama prasklinu, chodit na píling a holit si nohy, víc než dvě rudé hvězdy si tahle sice hezky natočená, ale vyumělkovaná klišovitá otrava prostě nezaslouží. (07.02.2016)

Hooper namlsaný vůni pódií učinil na tvůrčí ruletě sázku. Sto na červenou barvu žhavého železa transgenderu, sto na černou konvenčně podaného dramatu, který má podle statistik i zkušeností velkou šanci uspět. A krupiér se zálibou v povrchní líbivosti může hodit kuličku.. Pravděpodobnost, že padne nula, byla takřka mizivá, ale nevím, jestli ta lehce vyfabulovaná výhra po ose tápání - trápení - sebepoznání - zvonek ven - buchtička dovnitř mohla autora těšit. Vzhledem k charakteru rolí je překvapivé, jak Vikander svou přirozeností převyšovala Redmaynea, který při vyjadřování ženskosti a křehkosti často sklouzával k teatrálním gestům.. (04.11.2019)

Nejhorší možný způsob, jak uchopit životopis nekonvenčního člověka, je natočit to právě takhle konvenčně a konzervativně. Ta pomalá kamera, tklivá hudba a přesní herci jsou ubíjejícím způsobem taženi skrze dvě hodiny, kdy se nekoná jediné drama a děj tipujete i přes to, že doteď jste o daném člověku neměli tušení. Tak nějak tušíte, že nejtěžší dilema si musela odžít manželka, ale její vnitřní boj se odbyde jedním uroněním slz na lavičce v dešti – megakýč jak prase, stejně jako zbytek filmu. (07.02.2016)

„Jsem tvoje žena, vím o tobě všechno,“ upozornila svého muže malířka Gerda Wegenerová. Nevěděla. Jednou svého manžela, rovněž umělce a školní lásku, požádala, aby jí pózoval namísto modelky, která nepřišla. Oblékl si punčochy a už v nich rád zůstával. Dán Einar Wegener byl prvním člověkem, jenž roku 1930 prodělal operaci změny pohlaví. Rok nato zemřel ve svých 48 letech, už jako Lili Elbe. Průkopníky proměny představuje oscarový Tom Hooper, který si získal akademiky sebejistou Královou řečí (ač pro mě neosobní) a následně pro změnu mě blízkými Bídníky, kteří dokonale rozdělili diváckou obec. Právě v jejich případě se sešel i s Eddiem Redmaynem, který exceloval v (podle mnohých přeceňované humanistické) Teorii všeho, kde transformuje své tělo k nerozeznání od skutečného předobrazu. Tady příjemně šokuje podruhé. Ač se to mnohým asi nebude líbit, Brit, jehož postava našla odvahu opravit to, v čem příroda chybovala, si zaslouží další velké uznání. Snad i ten Oscar je výrazně blízko. Ano, jeho výkon je trochu jednostranný a mimikou a gesty se opakující, ale i tak je to silná herecká jízda. Redmayne navrch představuje ideál ženy daného období – spíš chlapecká postava s malým poprsím. Střídání štěstí, statečnosti a bezradnosti v tváři stále zajímavější Alicie Vikander je stejně výtečné jako výkon jejího „muže“, navíc její průkopnický duch zůstává inspirací pro dnešní transgenderové hnutí. Vikander srší energií, mění polohy, kamera se jí ráda věnuje. Ve finále pro mě film dvou polovin: první zajímavá, druhá lehce se opakující, na místě přešlapující. Scénář je málo dramatický, Hooper měl vykřesat víc emocí. Sečteno, podtrženo: Herecky na čtyři hvězdy, ne vždy jistý kormidelník Hooper si zaslouží spíš jen tři. (03.01.2016)

Nebudu zase tolik přísný, ale faktem zůstává, že ze snímků, které dostávají oscarové nominace začíná páchnout pěkná zatuchlost. Většina z těchto filmů má několik styčných bodů: nadstandardní herecké výkony, nutnost transformace hlavní postavy, ne moc dráždivá hudba a dostatečně silné téma. Kód Enigmy mě nudil loni, letos mě pro změnu nudí Dánská dívka. Eddie Redmayne si zaslouží jednoznačně Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. 55% (05.03.2016)