Drak přichází

Bruce Lee konečně v americké produkci. Legenda kung-fu je opět ve skvělé formě, snímek má zajímavou zápletku a i když už zde není Chuck Norris, tak Bolo Yeung (Krvavý sport, Dvojitý zásah) nám vše vynahrazuje, i přesto že nedostal tolik prostoru, jako v pozdějších filmech s Van Dammem. Legendární je dnes již nesčetněkrát napodobovaná (a úžasně napínavá) scéna v zrcadlové místnosti, perličkou je mini rolička tehdy mladého Jackieho Chana a smutnou kaňkou, že se hlavní hrdina nedožil premiéry tohoto filmu, který je dodnes považován za absolutní kult v kung-fu žánru. Samostatnou kapitolou je vynikající hudební motiv Lalo Schifrina (např. Drsný Harry, Křižovatka smrti), který dodává filmu skvělý říz. Povedený kousek a pro fanoušky Bruce Leeho a kvalitní akce - povinnost a dodnes skvělý zážitek. P.S. Na DVD je původní český dabing se Zdeňkem Podhůrským, z roku 1993. (05.06.2013)

Je to celkom dobrý akčný film s Brucom Leem v hlavnej úlohe. Má dosť dobrý príbeh o skvelom bojovníkovi, ktorý je požiadaný vládnou organizáciou, aby sa zúčastnil turnaja v bojových umeniach, ktorý sa pravidelne koná na ostrove ovládaným vplyvným zločincom, pričom má za úlohu ho zastaviť, pretože sa venuje rôznym zločinným činnostiam. A keďže bojovník má na to aj osobné dôvody, úlohu prijme a urobí všetko preto, aby zločincov zastavil. Spracovanie nie je zlé, ale je skôr sklamaním. Táto zápletka má v rámci žánru veľký potenciál, nájde sa tu bojový turnaj, motív pomsty, hľadanie dôkazov medzi množstvom strážcov a podobne, takže priestoru pre výborný akčný film je tu mnoho, lenže prvá polovica má príliš pomalé tempo a viacero zbytočných scén, hlavne tie flashbacky niekoľkých bojovníkov, ktoré aj tak majú nejaký význam len pri hlavnom hrdinovi, ale pri zvyšných dvoch sú nielen zbytočné, ale aj nanajvýš nezaujímavé, no celkovo mi prvá polovica moc nesadla, aj keď zase nič výrazne zlé to nie je. Ale potom sa to už slušne rozbehne, síce stále sa občas nájde niečo, bez čoho by som sa kľudne obišiel, ale už sa je na čo pozerať a záverečná dvadsaťminútovka je už až na jednu situáciu výborná. Akcie je tu priemerné množstvo a páči sa mi. Na moje prekvapenie samotných turnajových zápasov tu až tak moc nie je, ale tých pár poteší, no viac mi aj tak sadli tie mnohé situácie, v ktorých hlavný hrdina zneškodní nejakého radového strážnika na minimum dotykov a tých je v druhej polovici celkom dosť. Najviac sa mi páči súboj Leeho s Američanom, s ktorým mal osobné účty a celé finále s výnimkou časti v zrkadlovej miestnosti, to ma už moc nebavilo. Herecké obsadenie je na tom dobre, ako vždy výborný Bruce Lee, bavil ma aj John Saxon a dobrí záporáci, obzvlášť Bolo Yeung. Réžia a technická stránka sú v rámci tohto typu filmu tej doby až prekvapivo kvalitné, tu nemám väčší problém. Drak prichádza pôsobí zo všetkých Leeho filmov najprofesionálnejšie, či už príbehom, lokáciami, postavami a aj réžiou, ale aj tak mi viac sadla napríklad Cesta draka, ktorá je omnoho zábavnejšia a aj Veľký šéf sa mi páči viac. Ale aj tak je to slušný akčný film, ktorý sa minimálne kvôli akcii určite oplatí pozrieť. 64% (11.07.2012)

Film, který vzbuzuje především jednu otázku – je legitimní hodnotit vysoce „umělecké“ dílo, které je sice veskrze špatné, ale má svojí přidanou hodnotu v neplánovaném zábavním efektu na diváka? (Zkrátka a dobře - zaslouží si třeba pět hvězd film, který je natolik příšerný, až se u něj celou dobu smějete?) Samozřejmě, například do díla velmi talentovaných tvůrců se neustále přidávají (jakoby sami od sebe) další a další vrstvy, další významy, možnosti čtení, které nebyly původně plánované. To se potom nezřídka stává, že sám umělec je často překvapen, co vnímavý čtenář/divák objevil mezi řádky (mnohdy s velmi zajímavým efektem – jeden příklad za všechny – když se Yann Martel bavil s jedním čtenářem o své brilantní novele Pí a jeho život, čtenář se ho zeptal „A opravdu je ten tygr, co s ním Pí pluje v loďce, Bůh?“ Martel se zarazil a koukal na něj chvíli s otevřenou pusou a poté řekl: „No vidíte, to mě ani nenapadlo.“ A od té doby prý už nemůže vnímat svou vlastní knihu tak jako dřív). Celkově na tomto principu není nic až tak zarážejícího – umění není přísnou vědou ani matematikou (jak by se to hodilo tolika filmovým teoretikům) – jeho přitažlivost tkví z velké části právě v tajemství, v nevysvětlitelnosti. Velká díla dokáží neustále překvapovat nejen své příjemce, ale také samotné tvůrce. Ne vše je v rukou tvůrce a je to tak dobře - věci jako vášeň a inspirace se naplánovat nedají. Na druhé straně podobného efektu „nechtěného“ jsme často svědky i u opravdu příšerných filmařů, kteří v naší post-postmoderní době (počet „post-“ si můžete libovolně rozmnožit dle vlastního uvážení) získávají pomalu patinu opravdu významných tvůrčích osobností. A tak jsme svědky takových paradoxů, že jsou vedle sebe řazeni Scorsese a Ed Wood či Bresson a Wiseau. Nic Proti Woodovi a nic proti Wiseaovi (jehož Room je ultra zábavný), ale já osobně jsem zastáncem spíše seriózního přístupu, který nebere míru talentu jako jakýsi kruh, ve kterém když dosáhnete ve svých dílech určité nadměrné míry debility, stanete na úrovni géniů. Shrnuto a podtrženo - ačkoliv jsem se u „přicházejícího draka“ vlastně velmi dobře bavil, je neoddiskutovatelné, že se jedná o veskrze příšerný film, v němž nic nedrží pohromadě - od zápletky, přes (neexistující) motivace charakterů, až po hrozivou hudbu, kung-fu moudra typu „přes svůj prst nevidíš měsíc (a proto mě nemůžeš kopnout)“ a špatné vykrádání žánrů, jež jsou příšerné už sami o sobě. Ty dvě hvězdy jsou tak nakonec hlavně za Bruce Leeho a Johna Saxona, kteří jsou jedinou opravdu kvalitní příměsí snímku. (25.10.2017)

Říkal jsem si, zda po letech budu schopen legendárního Bruce přijmout lépe. Hongkongské bojové filmy mám ve velké oblibě a zcela bez problémů snáším i jejich velmi naivní  pojetí se scénářem, který vždy nese prvky nechtěného dadaismu. Ale nejde to, navíc mi do jeho legendy nedávno zarazil poslední hřebíček Tarantino ve svém Tenkrát v Hollywoodu, kdo viděl, tak tuší. Bez pochyby to byl jeden z největších propagátorů bojového umění a možná skutečně i jeden z nejlepších bojovníků vůbec, ale jeho filmy jsou prostě jedna velká bída. Drak přichází  je  lepší než kultovní Cesta draka., už jen proto, že má i mírně smysluplný děj a Bruce tu  "hraje" jakéhosi podivného tajného agenta, jemuž alespoň trochu lidskou tvář dodá flashback se smrtí jeho sestry. O choreografii soubojů, kterou si myslím dělal zásadně sám, pak raději snad asi ani moc nemluvě. Svěřil-li se by do rukou odborníků, možná by v těch jeho filmových průserech mohly být alespoň ukázky bojového umění ozdobou. Ale zahopsání, zavřísknutí, kopnutí  a někdy i nějaké to přišlápnutí, no to už mám raději nenáviděné dráty v Tygru a Drakovi, ty alespoň působí uměleckým dojmem. Akce je tu pak zoufale málo a většina se odehrává podle výše zmíněného scénáře, čili  bída a zmar.  Finální sekvence se zrcadly je ale povedená, stejně jako vystoupení Skvělého Bolo Yeunga a  Bruceova pomsta na vrahu své sestry byla sladká. Velmi vratká, ale trojka. (04.12.2022)

Atraktivita přicházejícího Draka už bohužel dávno odešla a dnes už je celkovým pojetím a stylem soubojů spíše k smíchu, i třeba filmy Jackieho Chana jsou oproti Drakovi mnohokrát vyspělejší a zábavnější. Za zmínku stojí snad jenom slušná Schifrinova hudba a závěrečná nožovitá ruka hlavního záporáka :). (19.05.2012)