Psanec Josey Wales

Klasický westernový Eastwood, kde však má jeho drsný hrdina i lidskou tvář a touhy.  Psancem a pistolníkem se stává pouze z donucení a jakmile dosáhne své pomsty, stává se zase člověkem. Fanoušek akčního westernu si tu pak vcelku užije, přestřelek a akce je tu spousta, drsných hlášek rovněž a nechybí ani rotační kulomet. Příběhové možná až příliš jednoduché  a podřízené westernové atrakci, všechna ta Eastwoodová blízká setkání posledního druhu s těmi, kdo ho chtějí dostat,  budou možná na některé působit prvoplánově, ale pravověrnému fanouškovi to nemůže vadit. Spíš naopak. Možná o fous horší než Clintovy nejlepší  fláky s kolty proklatě nízko, ale pořád výborné. Čtyři. (02.02.2023)

(1001) Ta románová struktura zůstává opravdu hodně, hm, kašel, románová, ale říct to Clintovi do očí jako výtku bych si netroufla. Taky jsem si nedávno uvědomila, že mám nějak naučeno vnímat všechnu jeho tvorbu jako osobní politické prohlášení, zatímco on skrze filmy provozuje osobní politický komentář - což v pokoji moji hlavy značně mění situaci a zatím na to musím vědomě myslet, abych mu nekřivdila. V mezičase si dojetím pláču nad plejádou vedlejších postav utvářejících výslednou formu. Postřelený Jamie, monologující Watie a hrdě vztyčený Deset medvědů jsou mí jasní favorité, z uvedených důvodů. Se samotnou postavou Joseyho to bude komplikovanější - je to zvláštní hybrid mezi Clintovým bezejmenným a regulérní postavou z filmů založených na charakterech - oproti bezejmennému známe jeho původ, zázemí, okolnosti, ale přesto z něj (a zejména mimo kameru) vznikla legenda s kvazi nadpřirozenými schopnostmi, pro kterou neplatí stejné zákony a pravidla jako pro lidi, kteří pijí stejnou vodu a bojují stejné boje jako on. Srdíčkem prozatím preferuji sevřenost, pojmenovanost a přiznanou magičnost Tuláka z širých plání, ale uvidíme, k čemu dospěji časem - můj tatínek si Psance pouští minimálně jednou do roka, takže příležitostí k revizi bude víc než dost. (19.09.2016)

"Psanec Josey Wales" je první opravdický režisérský western Clinta Eastwooda ("Jezdce z širých plání" beru jako takovou Leoneovskou poctu). Definitivně se rozloučil se špageťárnama a vybral si pro western jiný kabát - špinavější, syrovější a hlubší. První polovina je syrová a špinavá jak zákon káže. Polovina druhá, ne že by byla špatná, je jen jiná. Objeví se starý indián, sqaw a z drsného bushwhackerského vyvražďováku se stává spíše road movie. Jak už to tak bývá, narazí na kolonu, přepadenou bandity, kde zachrání krásnou dívku (Sondře Locke to nikde nesluší víc, než tady) a starou bábu, která zřejmě měla být vtipným elementem, stal se z ní ovšem element rušivý (ale neobjevuje se zas až tolik). Všechno vylepšilo závěrečné realistické zúčtování a "Shaneovský" závěr. "Psanec Josey Wales" začal psát dějiny Eastwoodovského westernu (vrcholí "Nesmiřitelnými"), kterému k dokonalosti chybí především dějová vyváženost a převažuje místy křečovitý pokus o humor (babka). Film po celou dobu nenudí, i když celých 130 minut nejede na plný plyn. V každém případě stojí za pozornost a žádného fanouška westernů či Eastwoodovek by neměl zklamat. 80%. (27.07.2009)

Kvalitní western by měl mít alespoň trošku zajímavý příběh a dobře napsané postavy. V tomto westernu funguje jen to druhé. Obecně mě westerny zasazené do období na jejichž pozadí se odehrává občanská válka příliš nebaví. Tento nebyl výjimkou. Divákům tedy zůstává pouze správně drsný ústřední pistolník, který si na své cestě za pomstou hravě poradí s každým utlačovatelem. Tudíž jednotlivé pasáže, kde Clint vystřílí hospodu nebo polovinu armády, jsou vtipné a i na dnešní poměry velmi solidně zpracované. Jen jako celek snímek působí poněkud nemastně a neslaně. Úžasným prvkem filmu bylo všudypřítomné plivání, které hodlám, počínaje dneškem, ve společnosti praktikovat. Lepší tři kousky. (20.04.2019)

Objektivně musim dát 4, subjektivně bych asi dal 5, protože film má skrytě tak pozitivní náboj, že mě to samotnýho překvapilo, zvlášť po drsnej první půlhodině. Ale s nástupem indiánskýho náčelníka (kterej je mimochodem úplně skvělej) se to přesunulo do spíše komediálně filosofický roviny (lehce filosofický), sem tam s náznaky dramatu, kdy už bylo jasný, že vše dobře dopadne. Nadhled taky rozhodně nechyběl. Docela perla. (20.12.2008)