Bledý jezdec

Eastwoodovo pistolnické charisma. Bez něj by ten film byl mírně řečeno o ničem. Clint však i v 55 letech působí parádně a oči se mu blýskají jako za mlada. Jen díky tomu je jinak prachobyčejný western alespoň částečně zábavnou podívanou. Notoričtí fandové žánru to možná ocení více, nicméně u mě jako člověka, který bere western jen jako občasný oddych, prostě jen lepší průměr. Není zde totiž nic navíc, co by si člověk zapamatoval a koneckonců ani závěrečný souboj nemá zdaleka takové grády jako slavné věci let šedesátých. Mírně mi vadily i poněkud přitroublé dialogy, ale to už taky k westernům patří. Abych to ale už dál nerozmazával, tak jen ve zkratce: Fandové westernů a obzvláštně Clinta Eastwooda, s klidem se na to podívejte, ostatní pak s čistým svědomím vynechejte. P.S. Bondovský Jaws velmi, velmi potěší:-) (01.08.2009)

Klasický western, nic víc, nic míň. Eastwood tentokrát nepředvedl nic, co by stalo za zapamatování. Klasické westernové schéma, které ničím nevybočuje z tradičního žánrového klišé. Eastwood tentokrát selhal i při výběru herců, protože žádný z nich (s výjimkou Richarda Kiela) příliš nepřesvědčil. I padouch byl poněkud slabší. Klasický western, který stačí vidět jednou, čistý průměr. (02.08.2009)

Eastwoodův Bledý jezdec sice nemá takové napětí s gradaci jako Leoneovy westerny, ale je jejich podařeným klonem. Práce kamery, výstavba scénáře (závěrečná přestřelka) na něj ovšem hodně odkazuje. Na Bledého jezdce se velmi hezky kouká a drží diváka v napětí, ale má několik slabit – tou asi nejvýraznější asi je naprosto nevysvětlený záhadný vztah z minulosti mezi knězem a Stockburnem. (15.01.2006)

Některý slabší chvilky jako např. trochu přihlouplý souboje, určitá strojenost a nepřirozenost, jsou zase vyvážený řadou zajímavých dialogů, krásnýma záběrama přírody a výbornou prací se světlem a stínem. Průměrnej western povýšenej Eastwoodovým charismatem a několika silnýma momentama, v něčem mi vzdáleně připomínal Kurosawovo Yojimbo, Sedm samurajů či Sanjuro. (26.01.2008)

Bledý jezdec, přestože jako žánrový zástupce nepřináší nic nového, je filmem, ke kterému chovám respekt i srdečně vřelý vztah. Od mala jsem ho s oblibou sledoval, Clint Eastwood byl hrdinou mého dětství a často jsem si na něj hrál. Ze všech jeho filmů - konkrétně westernů - jsem dlouhou dobu měl nejraději právě Bledého jezdce. Postava bezejmenného kazatele, který přijíždí na pomoc utlačovaným zlatokopům představuje z hlediska westernové mytologie klasického (anti)hrdinu a hrdinu Eastwoodových westernů obecně, a to již od dob "Dolarové trilogie" Sergia Leoneho z 60. let. Veškeré další westerny v režii Clinta Eastwooda pracují prakticky na stejném dějovém půdorysu. Od Tuláka z širých plání přes Bledého jezdce až k Nesmiřitelným, kterými Eastwood svou westernovou etapu mistrovsky uzavřel. V Bledém jezdci, jakkoli je prototypem standardního eastwoodovského díla v čele s typickým (anti)hrdinou, se dají nalézt jak pro jeho tvorbu specifické prvky tajemna (viz. Tulák z širých plání), tak postavení hlavního hrdiny - kazatele před závažnou otázku, kdy je sledem okolností nucen sáhnout zpět hluboko do své minulosti a naposledy vzít zbraň do ruky. Tento "akt" lidského jednání Clint Eastwood dále rozvíjí a podrobněji a o něco přirozeněji se jím zabývá v Nesmiřitelných. Přesto je nutno podotknout, že děj, silná hlavní postava a specifická atmosféra Bledého jezdce (doplněná hudbou Lennieho Niehause) dělají z tohoto westernu doslova mýtickou záležitost. Vždy si tento westernový, pro mě v mnoha ohledech revoluční snímek pustím, a považuji ho za jeden z nejlepších zástupců westernového žánru vůbec. (11.03.2017)