Single Man

Single Man je typicky rozporuplným filmem současné americké produkce, zaměřené nejen výlučně na genderové téma. Příběh je mimořádně silný a nepostrádá hloubku trýznivé citové deprese hlavního hrdiny, nicméně výborně rozehraná linie definitivních ztrát je v posledních minutách roztříštěna neadekvátním závěrem, jež není ničím jiným, než čítankovým patosem. Čili tam, kde film skutečně začíná, vlastně končí a divák má pocit, že byl svými tvůrci podveden. Podveden tu ale byl i Colin Firth, který do postavy traumatizovaného profesora vložil maximální snahu a zkušenosti a je jen škoda, že jeho mimořádné sólo tu vlastně přichází vniveč. Ačkoli se film detailně nevyslovuje k mnoha důležitým aspektům, jež zvolené časové období vysloveně nabízí (např. otázka homosexuality na počátku šedesátých let, které znamenaly klíčový přelom v její zákonné akceptaci), samotnému příběhu to kupodivu příliš neškodí a ostatně to nemělo být ani záměrem. Příště postačí dopilovat scénář a laskavý divák pak leccos promine. Zatím k tomu není důvod. (24.05.2011)

Po závěrečných titulcích jsem chtěla volat do světa, ať se pro příště každý nově vznikající film neobejde bez pomocné ruky nějakého módního návrháře. Pak jsem uvědomila, že by to byla pošetilost, protože by podobné filmy a la A Single Man nemohly vyčnívat. Obrátila jsem v žádost, ať je Tom Ford režisérem jednoho filmu. Možná se mi hodnocení ještě rozleží až přihlédnu ke scénáři nebo se někdy dostanu k literární předloze (proč toho Isherwooda nikdo nepřekládá?!), ale dneska jsem prostě nadšená vizuální a hudební stránkou natolik, že nemůžu jinak. (07.05.2010)

Jak se vypořádat se svou krizí středního věku? Stačí o ní natočit film. Tohle není adaptace Isherwoodova románu v pravém slova smyslu, ale filmová verze kopírující v obrysech život a nálady Toma Forda. S děsivou přesností vycizelované a vyšperkované k obrazové dokonalosti působící dojmem, že toto dílko vytvořila ruka člověka pronásledovaného obsedantně kompulzivní poruchou. Katalogové až na půdu a symetricky přesné. Ale i přes jistou míru vykonstruovanosti nečekaně příjemné, dojemné a atmosférické. To estetické vnímání světa, přeci jen někdy není na škodu. Zřejmě jsem si vybral svojí povrchní chvilku pro tento rok. [MFF Karlovy Vary 2010] (11.07.2010)

http://www.youtube.com/watch?v=Zm5pbLMn8j8 Otevřít oči a probudit se ze sna. Noc za nocí se topíš. Tlak tě trhá na kusy. Není jak se nadechnout. Není jak najít směr kterým se vydat a najít hladinu. Sám uprostřed oceánu a voda kalí rozhled. Chceš žít. Chceš aby to bylo jako dřív. Vždyť plavat bylo tak příjemné. Dnes už ale ne. Protože oceán ve kterém jsi, je mrtvý. Stejně jako ty. ____ Probudíš se. Přišlo tím snad vysvobození? Ne.. Je to mnohem horší. Každý předmět, běžná rutina, vuně. Vše ti připomíná toho, jehož součástí jsi byl. Jenž součástí byl tvou. A ty oči. Krásné oči těch kteří žijí. Nenávidíš je za to! Za ty oči. Za to že žijí. A pro to pohrdáš sebou. Jsi již dávno mrtvý ale ohleduplnost k okolí a jeho očekávání tě nutí být navenek se vším smířený. Špatné divadlo. Všichni to cítí. Ale bojí se. Bojí se sdílet tvou bolest a ty se bojíš jim kousek předat. Nemají na ní právo. Je to tvá bolest! Jak zoufale zkoušíš začít od znova. Věnovat city jiným, u kterých víš, že bys toho snad kdysi byl schopen. Nevíš jak. Bojíš se. Jsi odpad. Ten který okolí vysává. Ne pouze postradatelný. Ale přímo svou existencí pobuřující. Chtěl bys být součástí. Už nikdy nebudeš schopen. V dříve prázdném místě mysli se postupně ukotví jasně dané řešení. Šeptá. Naléhá. Nakonec křičí. Polibek smrti je to, co tě opět naplní. Co ti dovolí znovu dýchat. Uvědomíš si opak? Prohlédneš včas skrze temný povlak na očích? Mnohým se to povedlo. Mnohým nikoliv. ____ PS: Dlouho jsem si nepřečetl tolik dementních komentářů jako u tohoto filmu. (26.08.2010)

Co je pouhý jeden den v lidském životě? Na tuto otázku se snaží odpovědět tento film, respektive tento film nabízí jen jednu odpověď z mnoha variant odpovědí. A není to příliš lehké podívání, naopak film je vůči divákovi poměrně náročný a vyžaduje po divákovi nejen jeho plnou pozornost, ale zároveň i určitou dávku trpělivosti a sebeovládání. Je totiž velmi snadné film kdykoliv vypnout, protože nejsem jako divák zvědavý na to, jak je hlavní hrdina zabírán různými úhly kamer, protože mě nebaví, jak se celý příběh vleče, nebo prostě proto, že mě to nudí. Já se během filmu nudil několikrát a uznávám, že občas si mohl režisér odpustit ty zdlouhavé záběry, kdy se toho ve filmu příliš neděje. Ale ve výsledku jsem s filmem jako takovým velmi spokojený. Jasně, někdo může říct, že je to film o jednom homosexuálovi, který není dost chlap na to, aby se dokázal poprat s tím, že jeho životní partner zemřel, a tak se chce odprásknout. Ale kdo chce v tom filmu vidět něco víc, jako například já, ten to tam skutečně uvidí. Toto existenciální drama je plné smutku, bolesti, ale taky naděje, a o tom přece život je. Za ztvárnění hlavní role je nutno smeknout pomyslný klobouk před vynikajícím Colinem Firthem, ale potěšil také Nicholas Hoult, jehož herectví se mi začíná líbit stále víc a víc. Znovu bych asi film vidět nechtěl, ale ve výsledku to pro mě byl neobyčejný filmový zážitek, který je nutno patřičně ocenit, proto uděluji nadprůměrné čtyři hvězdy. (26.03.2013)