X-Men: První třída

Fenomenální! Vaughn vrací sérii tam, kde původně začínala. Jako komiksovka, která používá mozek tam, kde jiní napínají svaly, přičemž ani na chviličku neslevuje z divácky atraktivní podívané, jíž nechybí vtip, nadsázka a… akce. Herecky, dějově a režijně vyzrálé, bez hluchých míst, či výpadku tempa. Více (snad) po druhém zhlédnutí. Teď se jen v myšlenkách kochám vzpomínkami na film, který uspokojil po všech stránkách. PS: Ani napodruhé není co dodávat. Snad jen to, že Fassbender vládne jako nikdo. Dokonalé v každičkém detailu. (02.06.2011)

Když vzpomenu na prequely podobného ražení (akční sci-fi), tedy Star Wars Ep. III a Star Trek, přijde mi, že si s předcházející, resp. se znalostí dějově nadcházející látky pohrávaly krapet lépe. Vaughn si jde za svým, využívá svět genetických mutací lidí X, ale rozehrává s nimi partii dle svého gusta - stylovou a především dobovou hříčku, reflektující reálné události, která fakta z X-menů pouze zakotvuje do svých hnacích motorů. Dívá se na to pěkně, ocenit se dá jak kvalitní řemeslo, tak do jisté míry i originální přístup, avšak krom ústředního dua, se zdá, že ostatní X-meni hrají jen křoví. Na První třídu zkrátka lze nahlížet jen očima ústředního dua, objektivní náhled sociologického nádechu z venčí, oproti Singerovým X-Menům, zaostává. 8/10 (27.07.2011)

Matthew Vaughn je frajer. Vlastne si ani neviem predstaviť, že by sa s touto témou dokázal niekto pobiť lepšie, o to viac ak k tomu prirátam všetky problémy počas natáčania. Je veľká škoda, že v konečnom dôsledku mu u divákov nie veľmi zvládnutým marketingom výraznejšie poškodil až samotný FOX. Prvá trieda má totiž všetko, čo má správny blockbuster obsahovať, je nápaditá, vtipná, dramatická a v rámci žánru aj dostatočne inteligentná. Že McAvoy s Fassbenderom väčšinu času kraľujú, nie je vôbec prekvapením, ale ani ostatní herci počnúc Jennifer Lawrence a končiac Kevinom Baconom nie sú vôbec do počtu. I tá retro atmosféra 60tych rokov naozaj funguje a dojmy pretrvávajú silne pozitívne. Matthew Vaughn je proste frajer. (07.06.2011)

Mutant and Proud! Sympatický ekvivalent k Singerovým filmům. X-Men: First Class nejsou ani horší ani lepší - jsou prostě a jednoduše jiní. Celková fragmentarizace je ze začátku bezpochyby velice sympatická a díky ní uhání děj kupředu až nečekaně rychle - nová prostředí, nové postavy, trefné dialogy a bezchybná retro atmosféra - to vše činí z X-Menů něco víc, než jen letní zábavu na jedno použití. Odpustit se dá leccos - rozkolísanost triků (o ně tu až tak moc nejde), nedotažení některých charakterů, ale s čím budu asi pořád zápasit je fakt, že se ke konci z tohoto multiplexu všeho, co mám tak rád, vytratila ona svěžest a po hodině budování něčeho, přijde Vaughn s béčkovým finále, které je tak cheesey až se to nedá téměř skousnout. Nemluvě o zvratech, které by mohly počkat do dalšího dílu. Takhle je závěrečný twist zbytečně uspěchaný a nezasloužený. Nicméně kašlat na posledních 15 minut - X-Men: FC šlapou jako hodinky a na podruhé možná Xavier a spol. pohnou nejenom s obrovským satelitem, ale i s mojí mozkovnou více. PS: skutečně neskutečně bondovské (i jeden hudební motiv to podporuje) + tolik odhalených dámských hrudí se na filmovém plátně neobjevilo už pěkně dlouho. (03.06.2011)

Sebekriticky přiznávám, že jsem od Vaughna čekal víc, než reálně mohl dokázat. Když se na plátně pohybuje magnetický Fassbender a dumavý McAvoy, je to na chlup takové, jaké jsem doufal, temné, pohlcující, dospěle vtipné. První třída má hodně vážnou duši - točí se kolem kolektivní viny, msty, práva vládnout světu. Nejlepší scény nejsou ty akční, ale ty nejvíc konverzační, kde vynikne, jak hluboko dokáží tvůrci sestoupit a jak sugestivně dokáže tahle komiksová sága působit. Čím realističtěji a vyspěleji X-meni vyhlížejí, tím víc mají problém poradit si s oním "teenagerovským" elementem. Vaughn si naštěstí udržel jistý odstup a nadhled, přesto mě první třída vyjma mentorů vůbec nezaujala a přišla mi jaksi do počtu. To v Singerových časech nebylo. Jakoby všechna energie a přitažlivost padla na ústřední duo. To se ovšem odvděčuje naprosto zničující energií a i když se film občas zadýchává, v závěru nabízí emoce a hloubku příbuznou legendární dvojce. Je to právě jen a jen srovnání se singerovskou koherencí a vyrovnaností, které mi zabraňuje být úplně nadšený. Každopádně bych se velmi divil, kdyby letos přišel do kin spektákl stylovější a oduševnělejší. (30.05.2011)