Zemský ráj to napohled

ZEMSKÝ RÁJ TO NA POHLED je kvalitativně na úrovni porna ze 70. let, ale na rozdíl od něj diváka nedokáže a nejspíš ani nechce uspokojit. Všechno špatně, ale protože tahle feministická redukce dějin a derridovská dekonstrukce disidentů dává sama divákovi náboje i se zbraní, aby si z ní mohl střílet, neudělám to. (19.11.2009)

Režisérka Irena Pavlásková se pustila vehementně do příběhu, který jen z půlky části je uvěřitelný. Vše se odehrává na pozadí začátku sedmdesátých let poznamenané invazí armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a prostě tuhle dobu nelze škrtnout. V ději může být zajímavé hledat paralely, ale nemá to velký smysl. Na první pohled hrozná hloupost. Na druhý nikoliv. To, že odpůrci režimu byli perzekuováni represí nebo že si komunisti hlídali disidenty či chartisty často až absurdním způsobem po celou dobu normalizace je fakt. Na druhé straně však nedokázali ohlídat všechno. Zpět k filmu. Bohužel obraz děje vnucuje pocit, že disidenti či chartisti zde vypadají jak parta obskurních snobů či alkoholiků. Což samozřejmě nebyla pravda. Vrcholem je erotická scéna matky a jejich dcer ve striptýzovém vystoupení, trochu vkusu by holkám neškodilo. Takhle hloupě zrušit film, který vypadal nadějně. (02.01.2011)

Omezit existenci disidentů na chlast, sex a vězení je prostě blbost. Navíc jako komedie složená z drobných epizodek bez jakéhokoli dramatického oblouku je to prostě příliš dlouhé. Výprava interiérů vypadá pečlivě, ale „davové“ scény s hrstkou lidí jsou k smíchu (když na davy nemám rozpočet, musím si zkrátka poradit bez nich). Nevím, zda někteří herci zápasili se stínem předobrazů svých postav, ale nakonec mi z nich nejpřesvědčivější připadá Tereza Voříšková. Ale něco tak absurdního jako je striptýzová scéna matky a jejích dvou dcer se hnedtak nevidí (50%). (21.12.2009)

Tenhle film já nedokážu pochopit. V té době jsem nežil, ale rád bych si představil nějakou určitou konstrukci. Nevím ale, jestli mi to tento film nabídne, když tu každý tvrdí, že pravda v něm je hodně rozmazaná. Jenže když už se odprostím od skutečnosti, že se k pravdě nedostanu, tak mě ani ten blbej příběh nedokáže potěšit. Takže je to vážně docela sračka, která má tohle hodnocení oprávněný. Každopádně i režisérka sama se nemůže pochlubit něčím, co by mě bavilo, takže se mýmu hodnocení ani nedivim. Chvílemi mi ale přišlo, že se ti lidi měli vlastně docela dobře....není z toho cítit ten strach jako třeba v Pupendu nebo Pelíškách. Po druhém shlédnutí jsem dal dvě hvězdičky. Ten film zase tak hroznej není, i když mě tam pár věcí strašně štvalo. (20.08.2010)

Myslím si, že z období socialismu lze natočit nespočet filmů se silným citovým prožitkem, ale pro mě osobně je tento film jedno velké zklamání. Film vnímám jako splácaninu o jedné rodině, kde pár jejích členů bojuje proti režimu. Bohužel toto dílo ve mně nezanechalo nic na co bych si v budoucnu vzpomněl nebo nad čím bych se zamyslel. Jediné světlé stránky byly výkony Terezy Voříškové a Ondřeje Vetchého. (08.01.2011)