Nickyho rodina

Toto nie je hodnotiteľné. Je to najsilnejší príbeh 20-teho storočia, aký poznám, okrem Matky Terezy, Maximilána Kolbeho... Pamätám na dokument "Sila ľudskosti", ktorý sa ma veľmi silno dotkol. Toto je rozprávanie niekoľkých Nickyho zachránených detí. Ich príbehy, ktoré vás chytajú za srdce. Už len kvôli staručkému sirovi Wintonovi sa oplatilo pozerať. Vyžarovala z neho neuveriteľná láska k ľuďom a rovnaká dávka skromnosti. Pri spoznávaní takýchto príbehov známych, ale aj neznámych ľudí z môjho okolia, ma občas chytí optimistický pocit, že ľudstvo ešte nie je celkom stratené. (08.05.2020)

Všeobecně dobře známý příběh je tu rozvinut do větší šířky. To je v první polovině hodně zajímavé, protože popisuje jednak prvotní motivaci a pak technikálie samotných transportů i přijímání dětí anglickými rodinami (třeba to, že rodiny si děti "kupovaly"). Detailní popis odjezdu vlaků je vrcholem dokumentu. Druhá půlka je patetickým popisem odhalení pravdy a následná mediální smršť, kterou už všichni známe. Konec, ve kterém se upozorňuje na to, kolik dobra jeden "malý" skutek dosud způsobuje je pochopitelný, ale logicky ne úplně správný. Dá se říct, že prapůvodcem toho dobra je zlo zhmotnělé v Adolfu Hitlerovi které ipso facto motivovalo i jinak nezúčastněné lidi konat dobro. Je tedy otázkou, zda by bylo lepší, kdyby Nicolas mohl prožít klidný život plný cestování a lyžování ve Švýcarsku, nebo nebylo... (19.08.2021)

[4,5*]     Mimoriadne kvalitne nakrútený dokument o veľkom britskom dobrodincovi. Veľmi citlivo sa tu striedajú historické zábery (príp. nové zábery, ktoré sú na nerozoznanie od historických?) s hranými scénami, s rozhovormi s preživšími "deťmi" a so zaujímavými faktografickými údajmi, ktoré veľmi pútavou formou vyrozprávajú celý príbeh. K dokonalosti mi chýbalo len pár informácií (či boli aj také deti, ktoré sa opäť stretli s rodičmi, čo sa stalo s deťmi z prvého transportu do Švédska), a potom zamlčanie niektorých nepríjemných faktov, napr. toho, že v Prahe mnohí vítali vodcu s nadšením. Dokument je hlboko ľudský, divák sa často nevyhne dojatiu. Snáď len tej Issovej tam bolo trošku priveľa, celkovo tie hrané scény pôsobili niekedy nadbytočne. Záver je zase príliš utopený v tých vlnách dobročinnosti, čo je škoda, lebo príbeh Nicholasa Wintona  je nesmierne silný aj bez záplavy pátosu. (15.08.2021)

Na tenhle dokument jsem se hodně měsíců těšit, protože jen málo lidí na světě obdivuju tak, jako sira Nicholase. Ve filmu je nejdřív, ať už dokumentárně nebo i hraně, představen Wintonův počin téměř do detailů. Po té se dokument více věnuje osudům zachráněných židovských dětí po desítkách let od zachránění. O tom, jak je příběh Wintona inspiroval především k pomáháním druhým nebo i jiné bohulibé činnosti. Film obsahuje i komentář zachráněných dětí a jejich paměti z oněch osudných dob, stejně tak se i dozvíme, jak se daří skomnému hrdinovi Wintonovi dnes. Líbilo se mi to moc. (11.06.2011)

Režisér Matej Mináč před 13 lety objevil britského Schindlera – Nicholase Wintona – a rozhodl se jeho čin zveřejnit, kde a jak se dá, včetně celovečerního filmu, několika krátkých dokumentů a nyní již třetího celovečerního dokumentu. Samotný Nicholas Winton o svém činu, kdy zachránil 669 židovských dětí před transportem do koncentráku a tím i jistou smrtí, nikdy nemluvil. Minimálně od roku 1999 však o něm ví celý svět. Slovenský režisér Matej Mináč si na tomto příběhu otevřel zlatý důl. Nejprve přišel s filmem Všichni moji blízcí, poté s celovečerním dokumentem Síla lidskosti – Nicholas Winton, následoval celovečerní dokument Anglická rapsodie, režisér Peter Hledík o Mateju Mináčovi natočil dokument Dvanáct let s Nickym, nu a nyní zde máme Mináčův třetí celovečerní dokumentární film. Nicholas Winton se vloni dožil 103 let a jeho čin je sám o sobě úchvatný a nedocenitelný. Na druhou stranu mi přijde nefér si na tomto činu založit živnost. Zajímalo by mne, co na tu nečekaně objevenou se slávu soukromě říká sám Winton. Dokument samotný je totiž natočen podobně jako ty předchozí – silně tlačí na emotivní pilu, na dojetí, rozpadá se na sled různých historek, hraná část je naprosto zbytečná. Kdejaký hraný televizní dokument působí daleko lépe. Protože však jde o tzv. pietní dokument, jaké se pouštějí o slavných výročích v televizi, těžko rozebírat umělecké kvality, které jsou nevalné. Podstatná je síla výpovědi. Avšak přece jen už se nedozvíme mnoho, co bychom nevěděli z minula, a když se v závěru začnou rozebírat různé současné humanitární akce pro děti celého světa, s nimiž Winton až tak nemá společného, začíná to spíše vypadat jako kýčovité a patetické náborové video Červeného kříže. Představitelé filmu Všichni moji blízcí zde také namluvili části komentáře – Jiří Bartoška, Libuše Šafránková, Josef Abrhám, ale také Klára Issová. Ta se mimochodem ve filmu jen mihne, ačkoliv vévodí plakátu. (05.01.2013)