Kajínek

Bylo nebylo. Za devatero horami a devatero řekami žil jeden nájemný vrah Jiřík. A byl vám to, milé děti, náramně charismatický sympaťák a filantrop, co se stýkal je se samými dobrými lidmi a mouše by neublížil. A co čert nechtěl, o kus dál žila zlá čarodějnice, které se takový dobrák znelíbil a uvrhla ne něj kletbu! Chudáka Jiříka zavřeli do šatlavy a zahodili klíče. Naříkal Jiřík, naříkal, krokodýlí slzy ronil, až jeho nářky uslyšela hnusná princezna a rozhodla se, že ho ze šatlavy vysvobodí stůj, co stůj! I nelenila a našla romského mudrce, který měl tu kouzelnou moc čarodějnici porazit. Baba to ale byla mazaná a tak ho i s princeznou poslala do prdeIe. A jak už to v pohádkách bývá, princezně zbyly jen oči pro pláč a Jiřík zůstal v šatlavě a jestli se ještě neuklikoval, tak tam hnije dodnes. Jen jsem čekal, kdy se objeví Troškův homočertík a udělá to své BLLLLLLL. Ale zábavné to bylo, a tak si další pohádku zneuznaného kaskadéra nenechám ujít. Má se to jmenovat Roubal. (14.11.2010)

Na české poměry rozhodně maximálně vydařený film. Na to, že je Petr Jákl "kaskadér, kaskadér":), dokázal natočit divácky velmi poutavý snímek. Forma obsahu by mohla být více propracovanější, mohla zajít více do hloubky, ale i tak to pro mě bylo víceméně v pořádku. Vytříbený je vizuál, který se spolu s celkovým stylem zpracování a efektními akčními scénami snaží přiblížit Hollywoodským akčňákům. A místy se mu to docela daří. Scénář je taktéž na vysoké úrovni, dialogy zněly velmi věrohodně a "nešustily papírem." Spousty z nich byly naprosto excelentní a neměla jsem daleko do toho, abych začala cítit mrazení. Kajínek rovněž nabízí velké množství působivých scén. Herecké obsazení bych hodnotila jako lehce nadprůměrné. Nejprve by mě zajímalo, který chytrák se rozhodl potrápit Táňu tím, jaké jí "vyrobil" vlasy. Ten stříbrný odstín je opravdu poměrně "nedívatelný.":) Její postava mi přišla zahraná jakoby s lehkou naivitou. V jedné pasáži jsem měla pocit, že její prožívané emoce byly příliš "hrané" a nepřesvědčivé. Ale, šak co, može se stát:) Pro mě ten nejúchvatnější a možná i nejsilnější herecký part, který čněl nad všemi ostatními, předvedl Vladimír Dlouhý. Na konci sil a přesto stále tak fascinující. Všechny scény s ním jsou lahůdkové. Kdo z něj, tak jako já, nedokázal spustit oči? A když se dozvíme, jakou postavu v příběhu zastává, nabývá jeho výkon ještě na intenzitě. Kajínek má samozřejmě jisté chybky a mezírky (Objevují se zde vymakané typy mobilů, plazmová obrazovka, notebook, aktuální typy aut či moderně zařízený, jako ze současnosti vypadající byt. Což je docela nelogické, vzhledem k době, v níž se děj odehrává), ale vyvedl se. A řekla bych, že dokonce i tak, aby dokázal uspět i v zahraničí. (28.11.2011)

Bulvárna bandáž s klamným podstrkovaním impresie o "preveľkej udalosti" špekulantsky fix(l)uje konzumnetov do obligátnej pozície vyčkávania, z ktorej by si neskôr (po obnažení "dôveryhodných" indicií) mali sadnúť na zadok. No možno áno, ale len za predpokladu, že by sa pán kaskadér+kolektív vyvarovali: 1) množstvu planých nedopatrení (boľavé postsynchróny, dobová neznalosť, nemiestna lyrickosť). 2) občasnému hraniu sa na Kobru 11. 3) aplikačnému trapasu z ktorého aspoň plynie ponaučenie-"nesnaž sa odkopírovať ošarpaný (zastaralý) lesk akčných klasík, ak na to zatiaľ nemáš a ušetri tým svoje ctené meno." 4) dramaturgickým lapsusom (rozpačité poskakovanie medzi exploatáciou a naivným patosom). Istú spádovosť to má, (okrem tých záškodníckych zoomov) srdnaté nájazdy kamier tiež a Konstantin celkom sedí, ale ako ďalšia skúška odvahy na báze "true stories" neobstojí "Kajínek" o týždeň, o mesiac, ani o rok. (22.10.2010)

Mě osobně teda Jákl potěšil, že na českou filmovou scénu přines trochu toho dravějšího točení v americkým stylu, který asi okoukal, když sám šaškoval v Americe, sice to teda mnohdy s tou super akční a super nápaditou a dravou kamerou přehání, ale to nic nemění na tom ,že Jákl svůj debut zvlád fakt dobře a vidět v našem filmu kvalitní bitku, to je jako vidět Eltona Johna bez teploušských oblečků, prostě prakticky nemožný a Jákl to přece dokázal. (30.12.2010)

Ó ty bolístko české filmové produkce, kdy se divák cítí trapně při tom, co slyší, tady navíc výsledek připomíná snahu Bouvarda a Pécucheta spářit psa a ovci, navíc klišé českého filmu začíná být už i v tom, že kdykoli někde hraje Alice Bendová, musí mít so(u)loscénu. Kdybych se aspoň tak nenudil, dám i dvě. A nejlepší je fakt hudba, vydejte ji sakra, tolik peněž na reklamu vynaložených zbytečně a tohle vám uniklo. 30%. (30.09.2010)