Kajínek

Na české poměry rozhodně maximálně vydařený film. Na to, že je Petr Jákl "kaskadér, kaskadér":), dokázal natočit divácky velmi poutavý snímek. Forma obsahu by mohla být více propracovanější, mohla zajít více do hloubky, ale i tak to pro mě bylo víceméně v pořádku. Vytříbený je vizuál, který se spolu s celkovým stylem zpracování a efektními akčními scénami snaží přiblížit Hollywoodským akčňákům. A místy se mu to docela daří. Scénář je taktéž na vysoké úrovni, dialogy zněly velmi věrohodně a "nešustily papírem." Spousty z nich byly naprosto excelentní a neměla jsem daleko do toho, abych začala cítit mrazení. Kajínek rovněž nabízí velké množství působivých scén. Herecké obsazení bych hodnotila jako lehce nadprůměrné. Nejprve by mě zajímalo, který chytrák se rozhodl potrápit Táňu tím, jaké jí "vyrobil" vlasy. Ten stříbrný odstín je opravdu poměrně "nedívatelný.":) Její postava mi přišla zahraná jakoby s lehkou naivitou. V jedné pasáži jsem měla pocit, že její prožívané emoce byly příliš "hrané" a nepřesvědčivé. Ale, šak co, može se stát:) Pro mě ten nejúchvatnější a možná i nejsilnější herecký part, který čněl nad všemi ostatními, předvedl Vladimír Dlouhý. Na konci sil a přesto stále tak fascinující. Všechny scény s ním jsou lahůdkové. Kdo z něj, tak jako já, nedokázal spustit oči? A když se dozvíme, jakou postavu v příběhu zastává, nabývá jeho výkon ještě na intenzitě. Kajínek má samozřejmě jisté chybky a mezírky (Objevují se zde vymakané typy mobilů, plazmová obrazovka, notebook, aktuální typy aut či moderně zařízený, jako ze současnosti vypadající byt. Což je docela nelogické, vzhledem k době, v níž se děj odehrává), ale vyvedl se. A řekla bych, že dokonce i tak, aby dokázal uspět i v zahraničí. (28.11.2011)

Je Jiří Kajínek parchant, který chladnokrevně vraždil a zaslouží si shnít v base, nebo je to jen nevinná oběť vysoké hry kmotrů a mafiánů, kterou chtějí mít určití vlivní lidé pěkně pod dohledem za mřížemi a mít tak o něm přehled? Alespoň tedy toto je otázka, k níž diváka dovede právě tento film, ale odpověď na tuto otázku film nedává, o tom si musí každý divák udělat názor samostatně. Co se týče samotného příběhu a celkově filmu jako takového, tak ten je dle mého názoru zpracován atraktivně, takže si i divák, který jinak akční thrillery nevyhledává a nepatří mezi jeho oblíbené žánry (což je i můj případ), přijde na své. Skutečně ani na okamžik jsem se u filmu nenudil, panu Kajínkovi jsem dokonce i fandil a pana Vladimíra Dlouhého jsem v této jeho roli absolutně nesnášel, což je nepochybně známka vysoce kvalitního hereckého výkonu tohoto jinak sympatického herce. Ale ani ostatní herci nikterak nezaostávali a právě díky jejich zajímavým výkonům a díky atraktivnímu a napínavému ději, který mi navíc dokázal trochu rozšířit obzory o případu pana Kajínka, jsem s filmem nadprůměrně spokojen a velice rád mu tímto uděluji výborné čtyři hvězdy. (03.09.2012)

Bylo nebylo. Za devatero horami a devatero řekami žil jeden nájemný vrah Jiřík. A byl vám to, milé děti, náramně charismatický sympaťák a filantrop, co se stýkal je se samými dobrými lidmi a mouše by neublížil. A co čert nechtěl, o kus dál žila zlá čarodějnice, které se takový dobrák znelíbil a uvrhla ne něj kletbu! Chudáka Jiříka zavřeli do šatlavy a zahodili klíče. Naříkal Jiřík, naříkal, krokodýlí slzy ronil, až jeho nářky uslyšela hnusná princezna a rozhodla se, že ho ze šatlavy vysvobodí stůj, co stůj! I nelenila a našla romského mudrce, který měl tu kouzelnou moc čarodějnici porazit. Baba to ale byla mazaná a tak ho i s princeznou poslala do prdeIe. A jak už to v pohádkách bývá, princezně zbyly jen oči pro pláč a Jiřík zůstal v šatlavě a jestli se ještě neuklikoval, tak tam hnije dodnes. Jen jsem čekal, kdy se objeví Troškův homočertík a udělá to své BLLLLLLL. Ale zábavné to bylo, a tak si další pohádku zneuznaného kaskadéra nenechám ujít. Má se to jmenovat Roubal. (14.11.2010)

Petr Jákl slušně navázal na minoritní sérii českých akčních filmů, které přeci jenom po Nahotě na prodej a Cestě peklem urazily kus cesty. Nepřeháněla bych to nicméně s jakoukoli ódou na radost. Kajínek jako film vypadá dobře, funguje dobře a má smysl. Vilhelmová zvládá hlavní roli, je akceptovatelné, že většinu záběrů nese na svém hereckém výkonu. Ovšem údajný super vzhled celého filmu de facto také začíná a končí spolu s jejím trendy účesem a oblečením. Výrazným krokem zpět jsou pak role Alice Bendové a Michala Dlouhého, kteří jen kopírují své výkony ze Sametových vrahů. Nepříliš šťastně byla obsazena Horváthová - Jakubisková, to bych vyktla castingu, nikoli hercům samým. Pozitivním překvapením byl samozřejmě Vladimír Dlouhý a Václav Noid Bárta. Na výkonech Lavronenkeho a Lindy měl velký vliv výběr jejich dabérů, přičemž jejich postavy s cizími hlasy splynuly adekvátně, stejně jako tomu bylo u jejich kolegů v Bestiáři. Tam toto bylo vytýkáno, nyní se zdá, že český divák si zvykl, případně neřeší nic, co by měl vyhledávat jako záminku pro nižší hodnocení. Což je pozitivní. Uvidím, jak se Kajínek změní s časovým odstupem, jestli zapadne jako příliš drsné Bolero, které také vizuálně podepsal F. A. Brabec, nebo bude i nadále vyčnívat. (22.08.2010)

Po měsících otálení jsem si k nejznámějšímu českému vězňovi přeci jenom našel cestu. Po technické stránce jsem příliš nelitoval (někdy je nějaký filtr nebo střih navíc, ale jinak bez výhrad – navíc kamera je v permanentním pohybu, a to i při statických záběrech aspoň skokově zoomuje, možná abychom nad příběhem nezačali moc přemýšlet), právě po příběhové stránce je to nicméně horší. Snaživý Petr Jákl, zřejmě hodně ujíždějící na amerických produkcích, líčí Kajínka jako romantického hrdinu zklamaného světem okolo. Kdo čekal, že by film vnesl do celé ostře sledované kauzy nějaké nové poznatky, odejde od filmu rozladěný. Měl jsem za to, že snímek záměrně nic nevysvětluje, ale chce poodkrýt zákulisí Kajínkova příběhu. Jenže chyba lávky.. obsah je schematický, příběh zredukovaný a nedotažený, snaží se šokovat, ale ve finále je jen bezzubou hrou o peníze za vstupné. Navíc, kdyby divák neholdoval Kajínkovu osudu, v lecčems by se ztrácel (chyběla mi kupříkladu hlubší motivace útěku). Horší je to i s řadou postav. Některé se u národní celebrity jen tak objeví, trochu se ohřejí, ději nikterak nepomůžou a zase zmizí. Jiné scény zase jednoznačně vyvolávají úsměv na rtech (režisérova manželka coby investigativní novinářka, podivně motivovaná právnička, dobová nevěrohodnost, záporák, co má v sejfu diktafon s vysoce cennými informacemi atp.). Ale abych jen nešpinil, ocením nadprůměrné herectví Lindy a Lavroněnka (slušivě nejednoznačný) a pochopitelně bratrů Dlouhých, škoda jen za uši tahajících postsynchronů. Prostě a jednoduše. Jákla bych nezatracoval, zkusil to, natočil v tuzemsku toliko chybějící žánrovku a až tak to diváka nebolelo.. (03.01.2011)