Nedodržený slib

Plytké,Plytké, Plytké, Plytké, Plytké, Plytké, Plytkééé, taký je môj dojem z filmu. Zbytočný priestor pre partizánov, zbytočný veľa v kláštore, takéto veci v amerických filmov vidíme v skratke a paradoxne práve preto fungujú silnejšie. Prečo americký? Lebo myslím tak chcel vyzerať, alebo sa podobať tento film resp. vizuálna koncepcia tohto filmu. Český režisér o slovensku. Zvláštne.."Viete, je úplne jedno či ten Friedmann existoval alebo nie, ide o príbeh o dobrú historku. Ak má v sebe posolstvo a ponaučenie, koho by zaujímalo že sa to naozaj stalo? Stalo sa to, pretože sme to pri jej rozprávaní cítili a prežíval s hlavnou postavou." A prežívali? Ja teda nie. Je to priemerný film ktorý mohol byť skvelí, možno s iným režisérom a scenáristom. Kamera sa dala, aj strih..Silná téma, ktorej sa nepodarilo dostať sa až do diváka, tesne pred ním sa zastavila. Teda aspoň predo mnou.. Škoda že si napr. neprečítali poučky amerických filmárov o budovaní deja, napätí a emócií..Tvorcom patrí obrovské uznanie za spracovanie, a to je tak všetkOo. (01.07.2011)

„Hlava vždy krváca najviac.“ Snímka inšpirovaná skutočnými udalosťami. Nie je to prehra, ale ani žiadne veľkolepé víťazstvo. Je to "len" dobrý film, u ktorého budete mať síce stále pocit, že všetko (akcia, výprava, herci) mohlo byť lepšie, ale nudiť sa nebudete. Potešilo ma, že tvorcovia sa neboja nadávok, krvi, ani erotiky. Bohužiaľ, väčšinu času kĺžu po povrchu a časté menenie miesta (pracovný tábor, nemocnica, kláštor, partizánsky tábor) diváka vyhadzuje zo sedla, hoci v pôvodných predstavách tvorcov mal asi budiť dojem veľkoleposti a štedrého rozpočtu. Pozitívne hodnotím sympatický, prirodzený výkon Sama Spišáka. (27.05.2011)

Takto po rokoch, keď už reflektujem na Chlumského film, prvé čo ma napadne je to, že film strašne zostarol. Jeho koncept je priveľmi stroho a priamočiaro zosnovaný. Navyše, tematika odsunu židov je tak často rozoberaná a zo všetkých uhlov už pokrytá a odprezentovaná, že nejaké invencie a nápady a iné pohľady na túto katastrofickú udalosť v nej nenájdem. Keď ho však vezmem ako ojedinelý výpravný a profesionálnejšie dotovaný projekt, tak už ako ojedinelý možno vyznie. Je dobré, že prvopočiatočné zámerné členenie postáv nahradí v druhej polovici trošku nepredvídateľnejší ruch. Predsa len, film naberie grády, zvyšujúci sa pátos nie je tak účelne zavádzajúci a hrajúci na istotu a historickú zrozumiteľnosť. Práve také prístupy históriu i umenie dokáže konieckoncov najviac devalvovať. (18.05.2018)

Slovensky film s tak silnym pribehom som veru velmi davno nevidel. Na moje velmi mile prekvapenie jeho spracovanie vobec nie je zle, skor naopak, film sa vobec nenatahuje, je svizny, dialogy su napisane tak, ze ma nevytacali ako to byva obvykle pri nasich pocinoch zvykom, herci su v pohode, nikto zbytocne netlaci na pilu a neostava mi tak nic ine ako s potesenim konstatovat, ze po Legende o lietajucom Cyprianovi sa mi aj tento slovensky film pacil. 3,5/5* (08.04.2011)

Přiznám se, že už jsem dlouho neviděl výborný slovenský film. A přiznám se, že jsem ještě neviděl žádný slovenský pohled na konečné řešení židovské otázky na Slovensku. Až teď s tímto snímkem. Je to dílo na skutečně vysoké úrovni. Sebereflexe, skvělé herecké výkony, nádherný soundtrack i věrohodné lokace a nádherné záběry na Tatry. Děj nás zavádí do období těsně po vzniku Slovenského státu. Začátek filmu je krásný a přenáší nás do doby před válkou, do doby rozpadající se Československé republiky. Přesto divák - snad proto, že tuší jak to asi s představovanými židovskými protagonisty příběhu dopadne - má neblahý pocit konce čehosi hezkého. Geniálně to charakterizovala odlepivší se známka s T. G. Masarykem ve sklenici vody. Jako by to bylo rozloučení s mladou republikou, demokracií a svobodou. Zejména Židé cítí, že se nad nimi stahují temná mračna. Duchapřítomní využili zavčasu možností odjet pryč do Ameriky, Palestiny a někdy i bohužel do zemí, které záhy zaplavil šedý mor nacismu. Ti šťastnější se zachránili. Většina však nechtěla opustit své stařičké rodiče, své živnosti, obchody, majetky... Nesmět do obchodů, biografů a nosit potupnou žlutou hvězdu, bylo potupné ale dalo se to snést. Nikoho ani v nejmenším nenapadlao, že s každým dalším transportem mizí celé rodiny navždy. Netušilo se, že vlaky míří většinou do Polska do konečných stanic obehnaných ostnatými dráty s ohnivě kouřícícmi komíny chuchvalce mastného dýmu v povzdálí.... V té naivitě a snad i díky Vetchému mi snímek hodně připomněl film Všichni moji blízcí. I tam otec (Abrhám) nedá na varování a diví se při nákupu vily od původního majitele (Menzel) proč prchá do Ameriky ,, - co nám ti Němci mohou udělat? Akorát řvou... '' .Jak ale Martin prokličkovává s obrovským štěstím a náhodou nástrahami osudu, spíše mi připomněl film Evropa díky záměně identity. Hodně o této době čtu a některé příbehy lidí židovské víry (nemám rád slovo Židé) jsou neskutečné. často o osudu jedince rozhodla zdánlivá maličkost... A o tom je i tento příběh Martina Friedmanna. ----- Měl jsem velký zážitek a tohle dílo doporučuji vidět! * * * * (03.05.2013)